5 Afs 24/2016 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 24/2016- 40 - text 5 Afs 24/2016 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: P. L., zast. advokátkou JUDr. Irenou Pražanovou, se sídlem V Dolině 1516/1a, Praha 10, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 1. 2016, č. j. 22 Af 108/2013 – 56, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu v Kopřivnici ze dne 19. 10. 2012, č. j. 116905/12/376922802425 a č. j. 116906/12/376922802425, jimiž mu byla doměřena daň z přidané hodnoty za říjen a listopad 2010 ve výši 0 Kč. I. Vymezení věci Stěžovatel podal dne 25. 5. 2012 dodatečná daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2010 a listopad 2010, ve kterých vykázal snížení uskutečněných zdanitelných plnění se základní sazbou daně; za říjen 2010 vykázal rozdíl oproti posledně známé daňové povinnosti ve výši -2 200 000 Kč, za listopad 2010 vykázal rozdíl ve výši -754 000 Kč. V důvodech pro podání dodatečných daňových přiznání uvedl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 1246/2011 - 58, který nabyl právní moci dne 14. 2. 2012. Na základě uvedeného rozsudku dle stěžovatele bylo potvrzeno, že nedošlo ke zdanitelným plněním (dodání nákladních vozidel TATRA T 815 S3 společnosti KOROSTENSKI s.r.o), která přiznal v řádných daňových přiznáních za říjen a listopad 2010. Správce daně následně zahájil postup k odstranění pochybností, v jeho proběhu nebyly shledány důvody pro změnu původně přiznané daňové povinnosti, neboť správce daně shledal, že dodatečně uvedená výše daně nebyla stěžovatelem věrohodným způsobem prokázána; správce daně neshledal důvody k pokračování v dokazování a vydal platební výměry, kterými doměřil daň za uvedená období ve výši 0. Proti platebním výměrům podal stěžovatel odvolání, v němž namítal, že nebyly správně a ve všech souvislostech hodnoceny důkazní prostředky, byl nesprávně posouzen skutkový stav věci a následně byly nesprávně aplikovány daňové předpisy. Proti zamítavému rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, v níž setrval na svých námitkách uplatněných v odvolání; zejména zdůraznil, že se stal obětí podvodu jednatele společnosti KOROSTENSKI s.r.o. Radka Nováka, jehož úmyslem nikdy nebylo získat zboží za jakékoli protiplnění; je-li plněno v důsledku trestného jednání pachatele – třetí osoby, nelze to přičítat k tíži poškozeného daňového subjektu. Chybí-li tak dle stěžovatele konkrétní majetek v důsledku trestné činnosti třetí osoby, nelze to považovat za dodání zboží. Získání zboží podvodem činí z osoby, která se podvodu dopustila, pouhého detentora ve zlé víře; odkázal přitom na rozhodnutí Soudního dvora Evropské Unie ve věci C-435/03, British American Tobacco International. Projev vůle byl dle stěžovatele učiněn v omylu, který byl Radkem Novákem úmyslně vyvolán. Dále vytkl žalovanému, že měl vyčkat výsledků trestního řízení vedeného o předmětné transakci vůči Radku Novákovi pro trestný čin podvodu; posouzení, zda se jedná o trestný čin, má dle jeho názoru charakter předběžné otázky ve smyslu § 92 odst. 2 zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud žalobu zamítl, odkázal na judikaturu Soudního dvora EU, která jasně vymezila pojem „dodání zboží“ pro účely daně z přidané hodnoty právě jako jakýkoli úkon hmotného majetku jednou osobou, který opravňuje druhou osobu skutečně nakládat s tímto majetkem, jakoby byla jeho vlastníkem, a to bez ohledu na to, jak upravuje převod vlastnického práva vnitrostátní legislativa, tj. i v případě, že podle vnitrostátní legislativy k převodu vlastnického práva nedošlo (C-320/88 ve věci Shipping and Forwarding Enterprise Safe BV); tato zásada nebyla prolomena ani rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C435/03, v němž bylo akcentováno, že při krádeži nedochází k žádnému jednání či úkony prvé osoby, jímž by tato vyjádřila svou vůli umožnit druhé osobě nakládat s majetkem jako vlastním (proto se nemůže jednat o dodání zboží a předmět daně z přidané hodnoty). Dále soud vycházel rovněž z rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-330/95 ve věci Goldsmith Jewellers Ltd.; v něm soud zdůraznil, že pro případ, že transakce nebyla završena, je na volbě členského státu, zda, a za jakých podmínek umožní vrácení daně z přidané hodnoty, ve vztahu ke které již daňová povinnost podle obecných pravidel příslušnému daňovému subjektu vznikla (odst. 16), přičemž se jedná o výjimku z obecných pravidel (odst. 15). Krajský soud konstatoval, že podle uvedené judikatury tak „pouhé“ nezaplacení ceny nemá vliv na primární daňovou povinnost k dani z přidané hodnoty, když tato primární daňová povinnost vzniká již převodem práva nakládat s věcí jako vlastník. Je dále na členském státu, zda (za naplnění dalších podmínek stanovených dříve starou, nyní novou směrnicí o DPH) umožní vrácení dříve řádně vyměřené daně z přidané hodnoty v takových případech, přitom zákon o dani z přidané hodnoty ani jiný předpis práva České republiky vrácení daně z přidané hodnoty v takovém případě neumožňuje. Zákon o dani z přidané hodnoty umožňuje vrácení DPH jen v § 44 pro případ insolvence odběratele, a to při stanovení dalších přísných podmínek; tato úprava se na nyní posuzovaný případ nevztahuje. Krajský soud uzavřel, že vrácení daně nepřichází v posuzovaném případě do úvahy a stěžejní je tak posouzení otázky, zda vůbec došlo k primární daňové povinnosti, tj. k úkonu, jímž bylo společnosti KOROSTENSKI s.r.o. umožněno nakládat se zbožím jako vlastník. Poukázal především na to, že stěžovatel dobrovolně dodal zboží společnosti KOROSTENSKI s.r.o., o čemž též účtoval ve svém účetnictví (sjednanou cenu společnosti KOROSTENSKI s.r.o. vyfakturoval); tím umožnil o vlastní vůli této společnosti nakládat se zbožím jako vlastník, čímž došlo k uskutečnění zdanitelného plnění ve smyslu judikatury Soudního dvora EU (věc C320/88); přitom vůle stěžovatele nebyla determinována násilím, tísní či jiným nátlakem. Krajský soud současně zdůraznil, že závěry rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C-435/03 nelze bez dalšího vztahovat na jakoukoli činnost prohlášenou vnitrostítním právem za trestnou; je nutno rozlišovat mezi trestnou činností vylučující svobodnou vůli poškozeného (např. loupež dle § 173 zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů) a trestnou činnost, která vůli poškozeného nevylučuje (např. pletichy v insolvenčním řízení dle § 226 tr. zák.). Krajský soud rovněž konstatoval, že si je vědom skutečnosti, že Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 4. 4. 2013 č. j. 1 Afs 104/2012 - 45 i Soudní dvůr EU např. ve věci sp. zn. C-409/04 Teleos naznačují, že oběti podvodu by neměl být podvod na ní spáchaný k tíži. To však tato rozhodnutí vždy podmiňují skutečností, že oběť přijala veškerá opatření, která po ní lze spravedlivě požadovat, aby podvodu zabránila. To v nyní posuzované věci stěžovatel zjevně neučinil, pokud podle obsahu spisu v dodávkách pokračoval i poté, co mu nebyla cena za dodávky uskutečněné 4. 10. 2010, splatná 29. 10. 2010, zaplacena. Argumentaci, že by přijal veškerá opatření, která po něm lze spravedlivě požadovat, aby podvodu zabránil, přitom ani neučinil obsahem žalobních bodů. Krajský soud neshledal ani porušení zásady neutrality daně z přidané hodnoty, když stěžovatel si při pořízení zboží uplatnil odpočet daně na vstupu a nyní, když sám o své vůli umožnil jinému nakládat se zbožím jako vlastník, je po něm tato daň (odpočtená mu dříve na vstupu) požadována na výstupu. Krajský soud neshledal žalobní námitky důvodné a žalobu zamítl. II. Podstatný obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil otázku, zda došlo k dodání zboží ve smyslu příslušných právních předpisů a judikatury SDEU; zda lze na jednání učiněné v omylu v důsledku podvodu kupujícího, kdy dojde k vylákání věci s úmyslem neposkytnout prodávajícímu protiplnění, nahlížet jako na dodání zboží za protiplnění a zda může podléhat dani z přidané hodnoty. Krajský soud zcela pominul, že vůle stěžovatele nebyla prosta omylu. Právní úkony jsou definovány jako kvalifikované projevy vůle; má-li ovšem jít o projev vůle způsobilé osoby, musí zde především taková vůle být. Kupující uvedl v omyl stěžovatele tak, že se zmocnil jeho majetku, skutečným účelem jednání kupujícího nebylo uzavřít smluvní vztah, al