5 As 223/2015 — Nejvyšší správní soud

5 As 223/2015- 42 - text 5 As 223/2015 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: J. K., zastoupený JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem Třebíč, Bráfova třída 52, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Brno, Žerotínovo nám. 3/5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2015, č. j. 22 A 52/2013 - 101, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností podanou dne 9. 12. 2014 domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 15. 10. 2015, č. j. 22 A 52/2013 - 101, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2013, č. j. JMK 62420/2013, sp. zn. S-JMK 62420/2013/OD/ Ša, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Znojmo (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 4. 2013, sp. zn. SMUZN 6847/2012 Hoch. Uvedeným rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným tím, že se dne 12. 7. 2012 v 5:35 hod. v obci Znojmo - Oblekovice jako řidič osobního motorového vozidla Škoda Octavia, reg. zn. X, po pozitivní dechové zkoušce odmítl přes výzvu podrobit lékařskému vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem. Tím měl stěžovatel porušit § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), a spáchat přestupek dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, když se přes výzvu podle § 5 odst. 1 písm. f) a g) zákona o silničním provozu odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Za uvedený přestupek byla stěžovateli uložena pokuta v částce 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců. Krajský soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že policista v souladu s § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu vyzval stěžovatele k provedení dechové zkoušky a dále vůči němu učinil výzvu k podrobení se lékařskému vyšetření odběrem krve. Stěžovatel byl povinen podle 9 odst. 3 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky [správně podle § 114 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v relevantním znění, neboť zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, byl k 1. 1. 2009 zrušen právě zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o Policii České republiky) – pozn. NSS], výzvy policisty uposlechnout. Stěžovatelovo vysvětlení, že před jízdou nepil alkoholické nápoje, ale „stříkl“ si do plic léky na astma, nemá vliv na povinnost, která mu v důsledku pozitivní dechové zkoušky vznikla, a to podrobit se na výzvu policisty lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Povinnost podrobit se lékařskému vyšetření není absolutní, neboť v případě, že by byl odběrem krve ohrožen život či zdraví osoby, která se má vyšetření podrobit, zakládalo by to překážku provedení odběru. Na straně druhé nelze podle krajského soudu přehlédnout, že odběr krve je prováděn v rámci lékařského vyšetření, tj. kvalifikovanou osobou, která je na základě informací poskytnutých vyšetřovaným schopna posoudit otázku zdravotního rizika, které z vyšetření plyne. Stěžovatel ovšem odmítnutím lékařského vyšetření vyloučil možnost takového kvalifikovaného posouzení, přestože v poučení, které podepsal, je uvedeno, že je povinen se podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve nebo moči ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Subjektivní názor stěžovatele, že je ochoten se podrobit pouze odběru moči a slin a souhlasí tedy jen s jistým druhem lékařského vyšetření, je právně irelevantní, neboť stěžovatel si nemůže po výzvě k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření klást podmínky, za kterých se tomuto vyšetření podrobí. V projednávané věci byla tato výzva učiněná podle § 5 odst. 1 písm. f) a g) zákona o silničním provozu opodstatněná, neboť na základě pozitivního výsledku dechové zkoušky vzniklo podezření, že stěžovatel řídí vozidlo pod vlivem alkoholu. Vzhledem k tomu, že dechovou zkouškou nebylo dosaženo hodnověrného výsledku vyšetření, neboť rozdíl naměřených hodnot byl větší než 10% a dechová zkouška měla pouze orientační charakter, bylo posléze zapotřebí její pozitivní výsledek potvrdit provedením odborného lékařského vyšetření, které ovšem stěžovatel odmítl. Z uvedených důvodů neshledal krajský soud žalobu důvodnou a podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ji zamítl. II. Kasační stížnost Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, jež podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. Namítl, že není zřejmé, na základě čeho krajský soud dovodil, že se stěžovatel po pozitivní dechové zkoušce odmítl přes výzvu policisty podrobit lékařskému vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem. Stěžovatel konzistentně namítal, že se neodmítal podrobit lékařskému vyšetření, ale pouze odběru krve. Policista stěžovatele nevyzýval obecně k tomu, aby se podrobil lékařskému vyšetření, ale k tomu, aby jel „do nemocnice na krev“, přičemž pokud „nechce dát krev“, nemá smysl nikam jezdit. Krajský soud se vyhnul posouzení žalobní námitky existence dvou odlišných skutkových verzí za situace, v níž správní orgány argumentují, že stěžovatel se odmítl podrobit lékařskému vyšetření obecně, zatímco stěžovatel tvrdí, že se odmítl podrobit jen vyšetření, ke kterému byl vyzván, tj. odběru krve. Krajský soud v rozporu se skutečností prohlásil za nespornou skutečnost, že se stěžovatel odmítl podrobit lékařskému vyšetření. Potvrzení o zadržení řidičského průkazu, které stěžovatel předložil k prokázání svého tvrzení, že se odmítl podrobit pouze odběru krve, nebylo zařazeno do soudního spisu, ale bylo jen konstatováno a vráceno stěžovateli; krajským soudem v rozsudku nijak hodnoceno nebylo. Stěžovatel dále poukázal na to, že odběr krve sice označil za pro něj nepřijatelnou záležitost, ale současně nevyloučil jiné metody vedoucí ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Z tohoto důvodu nic nebránilo policistům, aby stěžovatele dopravili na odborné lékařské vyšetření, kde by byla situace vyřešena s odborným zdravotnickým pracovníkem. Nelze ovšem vyčítat stěžovateli, že upozornil na pro něj nevhodný způsob odborného lékařského vyšetření. Policisté, správní orgány i krajský soud si tedy „ulehčili práci“ a situaci vyhodnotili jako komplexní odmítnutí stěžovatele podrobit se odbornému lékařskému vyšetření obecně, přestože situaci bylo možno vyhodnotit rovněž tak, že se stěžovatel odmítl podrobit pouze výzvě k odběru krve. Stěžovatel vytkl, že v rámci dokumentace přestupku jsou Policií ČR „vyráběny“ různé materiály, přičemž ty z nich, které nasvědčují závěru, že se stěžovatel odmítl podrobit lékařskému vyšetření obecně, a nikoli jen odběru krve, jsou najednou „důležitější“ oproti jiným materiálům, které byly vydány stěžovateli k pozdějšímu prokázání, že odmítnutí vyšetření bylo vázáno jen na odběr krve. Dále stěžovatel namítl, že nebyl policisty poučen o tom, že považují stěžovatelovo odmítnutí podrobit se odběru krve za odmítnutí podrobit se lékařskému vyšetření obecně, v důsledku čehož dojde ke spáchání přestupku, za který může být uložena pokuta od 25 000 do 50 000 Kč a zákaz činnosti od jednoho roku do dvou let. Namísto toho byl stěžovatel policisty uveden v omyl, neboť mu sice vydali potvrzení (stěžovatel má zjevně na mysli potvrzení o zadržení řidičského průkazu – pozn. NSS) o tom, že se odmítl podrobit odběru krve, ale v rámci řešení přestupku je to stejně „k ničemu“, neboť správní orgány vycházejí z toho, že se stěžovatel odmítl podrobit lékařskému vyšetření obecně. Stěžovatel má rovněž za to, že popsaný postup je v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, neboť se jedná o „vyloučení souhlasu s odběrem biologických vzorků, tedy osobních údajů“. Dle čl. 10 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, je dána povinnost informovat subjekt údajů (tj. stěžovatele) při shromažďování osobních údajů o tom, zda poskytnutí osobních údajů je dobrovolné nebo povinné, jakož i o důsledcích odepření poskytnutí takových osobních údajů. Tato povinnost také byla transponována do § 11 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). V této souvislosti stěžovatel uvedl, že místo toho, aby byl jednoznačně poučen o tom, zda je jeho povinností se výzvě