5 As 83/2016 — Nejvyšší správní soud

5 As 83/2016- 32 - text 5 As 83/2016 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: V. N., právně zastoupený JUDr. Věrou Škvorovou, advokátkou, se sídlem Francouzská 4, Praha 2, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2016, č. j. 8 A 30/2013 - 49, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2012, č. j. PPR-18965-3/ČJ-2012-0099US (ve znění opravného usnesení ze dne 7. 3. 2013, č. j. PPR-18685-4/ČJ-2012-990450), kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a bylo potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 4. 7. 2012, č. j. KRPS-141817-21/ČJ-2011-0101IZ. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla dle § 9 odst. 2 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), v relevantním znění (dále jen „zákon o zbraních“), zamítnuta jeho žádost o udělení výjimky k nabytí vlastnictví, držení nebo nošení zbraně kategorie „A“ – střílecí hůl, nezjištěného výrobce, ráže 22 LR, výrobní č. 13 (dále jen „předmětná zbraň“) – ke sběratelské činnosti. Městský soud konstatoval, že správní orgány hodnotily, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro udělení výjimky pro nabývání vlastnictví, držení nebo nošení zbraně kategorie A dle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních. Předpoklady pro udělení této výjimky jsou, že žadatel je držitelem zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, provádí sběratelskou nebo muzejní činnost a udělení výjimky neodporuje veřejnému pořádku a bezpečnosti; uvedené podmínky musí být splněny kumulativně. V rámci správního řízení nebylo shledáno, že by stěžovatel splňoval všechny tyto předpoklady. Stěžovatel je sice držitelem zbrojního průkazu skupiny A, nicméně splnění jednoho z kritérií nepostačí k udělení výjimky dle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních, přičemž posouzení splnění uvedených předpokladů je předmětem správního uvážení. Městský soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. II. Podstatný obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného Stěžovatel napadá rozsudek městského soudu z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel uvedl, že v žalobě uvedený nesouhlas s rozhodnutími správních orgánů podložil konkrétními žalobními námitkami ohledně posouzení naplnění jednotlivých zákonných kritérií; nešlo o pouhý projev jeho nesouhlasu. Stěžovatel namítá, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je ohledně naplnění kritéria sběratelství rozporuplné a nepřezkoumatelné. Správní orgán I. stupně totiž konstatoval, že stěžovatel provádí sběratelskou činnost, ale ta je natolik obecná, že ji nelze považovat za důvod pro udělení výjimky dle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních. Žalovaný pak tento rozpor ve svém rozhodnutí neodstranil a označil sběratelskou činnost stěžovatele za tak široce pojatou, že by si mohl nárokovat výjimku na jakoukoli zbraň kategorie A z daného období. Žalovaný tedy hovořil o stěžovateli jako osobě provádějící sběratelskou činnost, nicméně následně neuznal u stěžovatele provádění sběratelské činnosti vzhledem k tomu, že stěžovatel má ke sběratelským účelům registrováno pouze 5 zbraní. Stěžovatel v uvedeném postupu spatřoval zneužití správního uvážení žalovaným, který bez objektivních důvodů a bez úvah lišících se od závěrů správního orgánu I. stupně změnil výsledek správního uvážení k tíži stěžovatele. Městský soud se pak touto námitkou nikterak nezabýval a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Za vyhodnocení žalobní námitky městským soudem nelze dle stěžovatele považovat obecné závěry o tom, že rozhodnutí žalovaného je srozumitelné a přezkoumatelné a že stěžovatel splnění tohoto kritéria neprokázal. Stěžovatel také poukázal na to, že dle městského soudu správní orgány neshledaly naplnění kritéria sběratelské činnosti, přičemž v rozhodnutí správního orgánu I. stupně je výslovně stěžovatelova činnost označena za sběratelskou. Stěžovatel dále rozporuje názor žalovaného a městského soudu, že skutečnost, že se stěžovatel cítí být sběratelem zbraní, nemůže zakládat právní nárok na udělení výjimky dle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních. Takovou úvahu stěžovatel v řízení před žalovaným ani v žalobních námitkách neuvedl. Podle stěžovatele v případě, že nejsou stanovena žádná objektivní kritéria sběratelství, je samozřejmé, že argumentace k žádosti o udělení výjimky dle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o zbraních musí být založena na žadatelových tvrzeních a subjektivních kritériích. Stejně tak se jedná o subjektivní pohled a úvahu správních orgánů při hodnocení kritéria činnosti sběratelství, jestliže neexistují objektivní zákonná kritéria. Stěžovateli bylo také nesprávně vytýkáno, že nevyužil možnosti spolupracovat se správním orgánem I. stupně při specifikaci svého sběratelského záměru. Stěžovatel sice uvedl předpoklad, že správní orgán I. stupně má znalosti ohledně sběratelské činnosti stěžovatele, nicméně navzdory tomuto tvrzení ve vyjádření ze dne 10. 1. 2012 svůj sběratelský záměr vymezil. Stěžovatel tedy svůj záměr dostatečně specifikoval a neponechal úvahu o něm na správním orgánu I. stupně, jak mylně dovodil žalovaný a městský soud. V rozporu se závěrem, že absentovala součinnost stěžovatele, je také skutečnost, že správní orgány a městský soud považují stěžovatelem vymezený sběratelský záměr - kolekce zbraní mezi dvěma světovými válkami – za velmi široký a se stěžovatelem vymezeným sběratelským záměrem polemizují. Rozsudek městského soudu proto nemá oporu v provedeném dokazování. Dále stěžovatel namítá, že byla nesprávně posouzena právní otázka naplnění kritéria neodporovatelnosti veřejnému pořádku a bezpečnosti. Dle stěžovatele závěry městského soudu, že předmětnou zbraň nelze uvolnit jako sběratelský předmět, jakkoli je osoba žadatele spolehlivá a bezúhonná, odporují smyslu a účelu řízení o udělení výjimky k nabytí zbraně kategorie A. Městský soud tak vyloučil možnost udělení výjimky pro tzv. zákeřné zbraně. Dle stěžovatele ovšem není přijatelné, aby důvod pro podání žádosti o udělení výjimky, tj. zákeřnost zbraně, byl zároveň důvodem pro její neudělení a shledání nenaplnění kritéria neodporovatelnosti veřejnému pořádku a bezpečnosti. Ohledně charakteru zbraně městský soud uzavřel, že nejde o zbraň určenou k sebeobraně s odkazem na ustanovení zákonů o zbraních platných od poloviny 19. století na území České republiky, což ovšem dle stěžovatele nekoresponduje se závěry správních orgánů, které předmětnou zbraň akceptovaly jako zbraň s možností sebeobrany. Stěžovatel tak spatřuje v postupu městského soudu nepřípustný formalismus, neboť zařadil zbraň pouze dle právní úpravy bez reflexe skutečné možnosti užití zbraně. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil. Žalovaný uvedl, že z jeho rozhodnutí neplyne, že by hovořil o stěžovateli jako o osobě, která provádí sběratelskou činnost. Ve správním řízení stěžovatel požadoval po správním orgánu I. stupně, aby za něho vymezil sběratelskou činnost, a to na základě zbraní, které stěžovatel vlastní. Dle žalovaného se stěžovatel bránil vymezení svého sběratelského záměru, aby si do budoucna umožnil vymáhání udělení výjimky na libovolnou zbraň kategorie A. Městský soud proto správně vyhodnotil, že stěžovatel neprokázal kritérium sběratelství. Stěžovatelovo tvrzení o tom, že uvedení pojmu „sběratelská činnost“ v odůvodnění obou rozhodnutí správních orgánů v souvislosti s jeho aktivitami při hromadění zbraní potvrzuje, že správní orgány jsou srozuměny s tím, že stěžovatel skutečně sběratelskou činnost provádí, nemá v těchto rozhodnutích oporu. Další tvrzení stěžovatele považuje žalovaný za vytržená z kontextu odůvodnění správních rozhodnutí a jejich interpretace je v rozporu s ostatními úvahami správních orgánů. Úvaha, že nárok na udělení výjimky k předmětné zbrani nezakládá skutečnost, že se stěžovatel cítí být sběratelem zbraní, byla dle žalovaného uvedena jen jako jedno z vysvětlení, proč nebyla výjimka udělena; nejedná se o reakci na tvrzení stěžovatele. Žalovaný pak ohledně vymezení pojmu sběratelské činnosti, která byla dle jeho názoru dostatečně vymezena, odkázal na odůvodnění správních rozhodnutí a vyjádření k žalobě. K charakteru zbraně se žalova