6 Ads 42/2016 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 42/2016- 38 - text 6 Ads 42/2016 – 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Brothánkové, soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: MUDr. R. P., zastoupená Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem, se sídlem Dušní 907/10, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované č. j. X1 ze dne 24. 10. 2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci č. j. 58 Ad 16/2014 - 35 ze dne 26. 1. 2016, t a k t o : I. Kasační stížnost žalobkyně s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaná n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení případu [1] Česká správa sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“ a „ČSSZ“) rozhodnutím ze dne 22. 7. 2014, č. j. X, zvýšila žalobkyni od 30. 8. 2008 starobní důchod podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a uvedla, že starobní důchod činí 12.465 Kč měsíčně. Dále konstatovala, že podle nařízení vlády č. 363/2008 Sb. se od lednové splátky v roce 2009 zvyšuje procentní výměra starobního důchodu na 10.748 Kč měsíčně, základní výměra náleží nadále ve výši 2 170 Kč měsíčně, celkem náleží 12.918 Kč měsíčně. Podle nařízení vlády č. 281/2010 Sb. se od lednové splátky v roce 2011 zvyšuje procentní výměra starobního důchodu na 11.168 Kč měsíčně, základní výměra starobního důchodu na 2.230 Kč měsíčně, celkem náleží 13.398 Kč měsíčně. [2] Žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí námitky, v nichž uvedla, že ČSSZ měla aplikovat § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, tj. přednostně započíst vyloučenou dobu do osobního vyměřovacího základu z důvodu péče o dítě ve věku do čtyř let a nepřihlížet k dosaženému hrubému výdělku nejen v roce 1990 a 1994, ale i v letech 1991, 1992, 1993, přestože vyloučené doby (péče o dítě) v tomto období trvaly po celý kalendářní rok. Žalobkyně se přitom odvolávala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2009, č. j. 6 Ads 103/2009 - 64. [3] Žalovaná námitky v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla. V rozhodnutí uvedla, že se nemůže ztotožnit s právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjeveným v citovaném rozhodnutí, neboť znění ustanovení § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb. zcela jednoznačně umožňuje upřednostnění zápočtu vyloučených dob pouze v případech, kdy vyloučené doby netrvaly po celý kalendářní rok. ČSSZ tedy přistoupila k aplikaci zmiňovaného ustanovení pouze v letech 1990 a 1994, v nichž vyloučené doby netrvaly po celý kalendářní rok. [4] Rozhodnutí žalované napadla žalobkyně správní žalobou, v níž uvedla, že žádala o zápočet doby péče o dítě od 22. 10. 1990 do 21. 10. 1994 jako vyloučené doby dle § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 284/1995. S interpretací ustanovení ČSSZ žalobkyně nemůže souhlasit, neboť žalovaná se zabývala především jazykovým výkladem a opomíjí systematický a teleologický výklad. Žalobkyně uvedla, že v době od 1. 1. 1991 do 31. 12. 1993 pečovala o dítě do čtyř let věku a v důsledku toho dosáhla v těchto letech nižších vyměřovacích základů než v letech ostatních. Žalobkyně se tak cítí být znevýhodněna vůči pojištěncům, kteří o děti mladší čtyř let v daném období nepečovali. Žalobkyně také upozorňuje na to, že dle § 16 odst. 4 věty první zákona č. 155/1995 Sb. ve spojení s § 104 tohoto zákona je doba péče o dítě do čtyř let věku ipso facto vyloučenou dobou a doba péče o dítě po roce 1995 je tak nepochopitelně zvýhodněna oproti péči o dítě před rokem 1996. Žalobkyně proto navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí žalované, eventuálně i předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. [5] Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě vysvětlila, že žalobkyně podala žádost o změnu výše starobního důchodu a domáhala se zápočtu vyloučené doby do osobního vyměřovacího základu z důvodu péče o dítě ve věku do čtyř let v období od 22. 10. 1990 do 21. 10. 1994 podle § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb. V tomto období byla žalobkyně účastna na důchodovém pojištění z titulu zaměstnání v pracovním poměru u organizace Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Tato doba byla žalobkyni plně zhodnocena jako doba zaměstnání, a to jak pro účely splnění podmínky dosažení potřebné doby pojištění pro vznik nároku na starobní důchod, tak pro účely stanovení výše procentní výměry starobního důchodu. V řízení, které předcházelo vydání prvostupňového rozhodnutí, byl proveden přepočet výdělku a vyloučených dob v roce 1994. Doba péče žalobkyně o dítě ve věku do čtyř let v roce 1990 byla již zhodnocena jako doba vyloučená v osobním listu důchodového pojištění, který byl součástí rozhodnutí žalované o přiznání starobního důchodu žalobkyně ode dne 30. 8. 2008. Péče žalobkyně o syna trvala od 22. 10. 1990 do 21. 10. 1994. Žalovaná však mohla vyloučenou dobu upřednostnit před dosaženými vyměřovacími základy pouze v letech 1990 a 1994, v letech 1991, 1992 a 1993 vyloučenou dobu upřednostnit nemohla, neboť § 3a odst. 1 písm. b) citované vyhlášky umožňuje upřednostnění zápočtu vyloučených dob pouze v případech, kdy vyloučené doby netrvaly po celý kalendářní rok. Závěrem žalovaná konstatovala, že jako správní orgán je při svém rozhodování striktně vázána právními předpisy a s argumentací Nejvyššího správního soudu obsaženou v rozsudku ze dne 24. 9. 2009, č. j. 6 Ads 103/2009 - 64, se tak ztotožnit nemůže. [6] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též „krajský soud“) zamítl podanou žalobu v návětí označeným rozsudkem. V odůvodnění uvedl, že vyloučenou dobou je doba, po kterou trvala tzv. sociální událost bez výdělku, mimo jiné i doba péče o dítě do čtyř let věku. Význam vyloučených dob spočívá v tom, že při stanovení výše důchodu se počet dnů vyloučených dob odečítá od celkového počtu dnů, na který se rozpočítává průměr výdělků. Současná právní úprava však v § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 284/1995 při souběhu vyloučené doby a doby, v níž byl dosažen hrubý výdělek, neumožňuje započíst vyloučené doby za příslušný kalendářní rok a nepřihlížet k hrubému výdělku v něm dosaženému, pokud vyloučené doby trvaly po celý kalendářní rok. Žalovaná proto postupovala v souladu se zákonem, když při svém rozhodování aplikovala ustanovení § 3a odst. 1 písm. b) citované vyhlášky pouze pro roky, ve kterých netrvala vyloučená doba po celý kalendářní rok a upřednostnila vyloučenou dobu před dosaženými vyměřovacími základy pouze v letech 1990 a 1994. V letech 1991, 1992 a 1993 za stávající právní úpravy vyloučenou dobu upřednostnit nemohla, protože v těchto letech trvala vyloučená doba po celý kalendářní rok. Krajský soud uvedl, že si je vědom toho, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 9. 2009, č. j. 6 Ads 103/2009 - 64, zaujal k této otázce jiný právní názor. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku však primárně řešil otázku, podle jakého ustanovení se má postupovat při zjišťování ročního vyměřovacího základu za období před rokem 1996, pokud došlo k souběhu vyloučené doby s dobou, v níž byl dosažen hrubý výdělek. Krajský soud souhlasí s Nejvyšším správním soudem v tom, že v takovém případě je třeba postupovat právě podle § 3a vyhlášky č. 284/1995 Sb. Nesdílí však názor, že současná právní úprava v § 3a odst. 1 písm. b) této vyhlášky při souběhu vyloučené doby a doby, v níž byl dosažen hrubý výdělek, umožňuje započíst všechny vyloučené doby za příslušný kalendářní rok a nepřihlížet k hrubému výdělku v něm dosaženému, pokud vyloučené doby trvaly po celý kalendářní rok. Dle přesvědčení krajského soudu se jedná o výklad, který znění zákona nepřipouští, a proto se necítí být tímto právním názorem vázán. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [7] Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) dne 24. 2. 2016 kasační stížnost, kterou doplnila na výzvu soudu podáním ze dne 4. 4. 2016. V kasační stížnosti žalobkyně napadla rozsudek krajského soudu v plném rozsahu z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, tedy z důvodu § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [8] Stěžovatelka uvedla, že krajský soud se fakticky nijak nezabýval interpretací ustanovení § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou nabídla stěžovatelka, vycházel z čistě jazykového výkladu tohoto ustanovení a označil za nepřípustný výklad směřující k tomu, že v případě souběhu výdělečných a vyloučených dob, které trvaly celý kalendářní rok, lze nepřihlížet k dosaženému hrubému výdělku a celé období zahrnout jako vyloučenou dobu. Krajský soud