7 As 45/2016 — Nejvyšší správní soud

7 As 45/2016- 33 - text 7 As 45/2016 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: M. K., zastoupen JUDr. Janem Kuželem, advokátem se sídlem Nad Šutkou 12, Praha 8, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8, za účasti osoby zúčastněné na řízení: R. K., zastoupena JUDr. Tomášem Hemelíkem, advokátem se sídlem Lipanská 331/7, Říčany, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2016, č. j. 46 A 107/2013 – 90, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobce M. K. domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2016, č. j. 46 A 107/2013 – 90, ve výrocích I. a II. a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Praze (dále také „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2013, č. j. ZKI-O-50/721/2013/3/Ves, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-východ (dále jen „prvostupňový správní orgán“), ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. OR-494/2012-209. Prvostupňový správní orgán tímto rozhodnutím podle ust. § 8 odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „katastrální zákon“), nevyhověl nesouhlasu žalobce s neprovedením opravy chyby v katastrálním operátu. Podle žalobce chyba spočívala v tom, že prvostupňový správní orgán provedl změnu v katastru nemovitostí v souvislosti se zápisem dle rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 3. 12. 2007, č. j. 6 C 3/2007 - 71, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2008, č. j. 31 Co 149/2008 - 137, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, č. j. 22 Cdo 671/2009 - 183, a dále dle geometrického plánu č. zak. 32578/2012. Okresní soud Praha – východ uvedeným rozsudkem ze dne 3. 12. 2007, č. j. 6 C 3/2007  71, určil, že žalobkyně R. K., r. č. X je vlastnicí půdního prostoru nad parcelou č. 5/1, a to nad průjezdem mezi objektem bydlení č. 55 na st. pozemku 5/2, vše zapsáno na LV č. 241, kat. úz. a obec K. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha - východ, a objektem bydlení č. 4 na st. pozemku 5/1, vše zapsáno na LV č. 67 kat. úz. a obec K. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha - východ. Soud v uvedeném rozsudku dále určil, že tento půdní prostor je nedílnou součástí domu č. p. 55 na st. parc. č. 5/2 na LV č. 241, kat. úz. a obec K. u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha - východ. Na základě uvedeného rozsudku (ve spojení s geometrickým plánem č. zak. 325-78/2012) prvostupňový správní orgán rozdělil pozemek st. p. č. 5/1 na pozemky st. p. č. 5/1 a st. p. č. 5/4 (oba pozemky vedeny na listu vlastnictví číslo 67 pro katastrální území K., vlastník K. M.) a provedl změnu týkající se stavby č. p. 55 (vedena na listu vlastnictví číslo 241 pro katastrální území K., vlastník K. R.), a to tak, že tato stavba se nachází na pozemku st. p. č. 5/2 (veden na listu vlastnictví číslo 241 pro katastrální území K., vlastník K. R.) a nově také na pozemku st. p. č. 5/4 (veden na listu vlastnictví číslo 67 pro katastrální území K., vlastník K. M.). Krajský soud dospěl k závěru, že provedený zápis není v rozporu s výrokem předložených rozsudků, který je nutno vnímat i v sepětí s odůvodněním. I přes některé překlepy je zřejmé, že sporná část budovy je její nedílnou součástí, a je tudíž ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení. Soud rozhodoval o stavebně nesamostatné části budovy, tj. o součásti věci. Výrok rozsudku okresního soudu je formulován v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů. Pokud by okresní soud uvažoval pod termínem „půdní prostor“ např. jen uvnitř zdí obsažený vzduch, jak se snaží tento termín vykládat žalobce, musel by žalobu zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Je evidentní, že deklarovaná přináležitost „půdního prostoru“ k domu č. p. 55 se týká sporné části stavby vymezené obvodovými zdmi, a to včetně těchto zdí. Provedený záznam se neodchyluje od předložené listiny. Vydělení parcely č. st. 5/4 bylo nezbytné nejen pro jednoznačné vymezení budovy č. p. 55, ale i z toho důvodu, že to vyžadovalo ust. § 4 odst. 4 písm. b) bodu 3 in fine vyhlášky č. 26/2007 Sb. (ve znění vyhlášky č. 164/2009 Sb.). Změna vlastnického práva nemohla být provedena cestou opravy zřejmého omylu. Pokud by žalobce svou žalobu vnímal tak, že chce napadat samotnou možnost provádění záznamu na základě rozsudků soudů, resp. nemožnost provedení záznamu na základě rozsudku Okresního soudu Praha – východ v této věci, měl se bránit cestou žaloby na ochranu před nezákonným zásahem spatřovaným v provedení záznamu na základě nepatřičné listiny. Krajský soud z uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel především namítl, že katastrální zákon stanoví, že při zápisech vlastnického práva je nutno striktně vycházet ze znění příslušných listin vyhotovených státními orgány, které osvědčují nebo potvrzují právní vztahy. V daném případě ale znění výroku rozsudku Okresního soudu Praha – východ nemůže osvědčovat či potvrzovat vlastnické právo, neboť ve výroku uváděný „půdní prostor“ nemůže být předmětem vlastnického práva a jiný objekt není nijak věcně specifikován. „Půdní prostor“ nemůže být věcí ve smyslu práva a nemůže být předmětem občanskoprávních vztahů. Podřazovat výroku rozsudku jiný význam je spekulativní a protiprávní. Podle judikátu Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1663/2007 půdní prostory nejsou způsobilé, aby s nimi bylo nakládáno jako s věcí a byly předmětem vztahu věcných práv se dotýkajících. Každá smlouva odporující tomuto závěru je absolutně neplatná. To se musí týkat i jiných úkonů. K zápisu vlastnického práva ale došlo v rozporu s podkladovou listinou. V daném případě se nejedná o spor o určení vlastnictví, jedná se o požadavek uvedení do souladu znění výroku předložené listiny se skutečným právním stavem na základě této listiny. Pouhým čtením textu výroku je zřejmý omyl jednoznačně seznatelný a zcela jasný. V případě žalobou napadeného rozhodnutí i napadeného rozsudku jde o zavádějící a účelovou argumentaci. Katastrální úřad měl správně listinu vrátit. Krajský soud se pouští do hodnocení rozhodnutí Okresního soudu Praha – východ a spekulací, jak je nutno jej vnímat. Z pojmu „půdní prostor“ nelze vykonstruovat věc. Pod pojem „zřejmý omyl“ lze zařadit i omyl týkající se skutkových okolností, jako zápis údajů neobsažených v podkladové listině. Ve výroku rozhodnutí Okresního soudu Praha – východ není ani zmínka o vlastnickém právu k věci, tj. nemovitosti či její části, zcela explicitně je zde pojednáno o vlastnictví půdního prostoru. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu ve výrocích I. a II. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na napadený rozsudek, své vyjádření k žalobě, správní rozhodnutí a obsah správního spisu. Z rozsudku soudu nevyplývá stěžovatelem uváděná skutečnost, že soud rozhodoval o půdním prostoru jako samostatné věci. To, že soud může rozhodovat o určení vlastnictví k prostoru v domě jako součásti věci uvedl Nejvyšší soud již v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 4670/2008. Stav zápisů odpovídá obsahu předložených rozsudků. Žalovaný proto navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta. Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ust. § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není opodstatněná. Stěžovatel předně namítl, že prvostupňovým správním orgánem provedený zápis do katastru nemovitostí byl zřejmým omylem, a měla být proto opravena chyba v katastrálním operátu tak, že by byl zápis údajů v katastru nemovitostí uveden do původního stavu. Zřejmý omyl stěžovatel spatřuje v tom, že provedený zápis neodpovídá výroku rozhodnutí, na základě něhož byl prováděn. V posuzované věci se stěžovatel domáhal provedení opravy chyby v katastrálním operátu na základě ust. § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Podle tohoto ustanovení na písemný n