7 As 86/2016 — Nejvyšší správní soud

7 As 86/2016- 29 - text 7 As 86/2016 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: ZELTR AGRO a. s., se sídlem Roketská ul. 790/23, Troubky, zastoupena JUDr. Radkem Židlíkem, advokátem se sídlem třída Tomáše Bati 1560, Zlín, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 2. 3. 2016, č. j. 65 A 40/2014 – 42, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 2. 3. 2016, č. j. 65 A 40/2014 - 42, a rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, Odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 26. 8. 2014, č. j. KUOK 71954/2014, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě 12.228 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Radka Židlíka, advokáta. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti 9.114 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Radka Židlíka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobkyně ZELTR AGRO a.s. domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 2. 3. 2016, č. j. 65 A 40/2014 – 42, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále také „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2014, č. j. KUOK 71954/2014, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Přerova, odboru stavebního úřadu a životního prostředí, oddělení vodního hospodářství a zemědělství, ze dne 11. 6. 2014, č. j. MMPr/071901/2014/STAV/ZEM/He. Tímto rozhodnutím Magistrát města Přerova podle ust. § 54 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“) prohlásil za vysokocennou plodinu kedluben (Brassica oleracea convar. Acephala, var. Gongylodes L.) pěstovaný žalobkyní v části zemědělského půdního bloku, vedeném v LPIS, čtverec 540-1140, kód bloku/díl 0004 v k.ú. Troubky nad Bečvou, tvořeného honebními pozemky p.č. 3837, 3838, 3839, 3840, 3841, 3842, 3843, 3844, 3845, 3846, 3847, 3848, 3849, 3850, 3851, 3852, 3853, 3854, 3855, 3856 a 3857 v k.ú. Troubky nad Bečvou, případně na dalších zemědělských půdních blocích na území společenstevní honitby Troubky. Krajský soud poukázal na to, že pojem vysokocenná plodina není definován a neexistuje ani seznam vysokocenných plodin. Jde tak o neurčitý právní pojem, který bylo třeba vyložit ve správním řízení. Podle jazykového výkladu je vysokocenná plodina taková plodina, která má vysokou cenu. Zákon nerozvádí, zda pro pěstitele, na trhu, pro člověka či pro zvěř. Cena i vysoká cena jsou pojmy používané v běžné mluvě. Cenu je proto třeba chápat jako hodnotu, směnný poměr, a to v daném místě a v daném čase. Historická znění zákona a současné znění ust. § 54 odst. 1 zákona o myslivosti jsou obsahově obdobné (zejména od roku 1947). Záměr zákonodárce a tím i teleologický výklad je trvalý a kontinuální. Nejvýstižněji smysl dané normy popisuje výslovně znění z roku 1947: vysokocenné plodiny si má sám majitel pozemku zabezpečit proti škodám zvěře. Naopak, v historických zněních nelze dohledat u vysokocenných plodin stanovení objektivní odpovědnosti (tj. za výsledek), jak tvrdí důvodová zpráva. Systematickým výkladem, resp. důkazem podobností lze dospět ke stejnému závěru. Uživatel honitby nehradí škody na vysokocenných plodinách stejně jako na dalších plodinách (resp. plodinách pěstovaných na určitých pozemcích a plodinách pěstovaných určitým způsobem) uvedených v ust. § 54 odst. 1 a 2 zákona o myslivosti. Již porovnáním vysokocenné plodiny s uvedenými druhy rostlin nebo způsoby jejich pěstování je zjevné, že škoda se nehradí na plodinách neochráněných proti poškození či požití (sežrání) zvěří. Dále se z tohoto výkladu podává, že plodiny, u škod na nichž se nelze hojit na uživateli honitby, charakterizuje atraktivita pro zvěř, pro pěstitele a současně nepřítomnost či nemožnost ochrany před volně žijící zvěří. Tyto vlastnosti mají všechny demonstrativně vyjmenované rostliny při stanoveném způsobu pěstování společné. Správní orgány podle krajského soudu zohlednily jak tržní cenu kedlubnu, tak jeho hodnotu coby potraviny pro zajíce polního ve vymezené lokalitě. Lze připustit, že vysokocennou může být i plodina, která není jedinečná. Cena plodiny je určována výnosností (rentabilitou), zahrnující nákladovost a výtěžnost čili prodejní cenu v daném místě a čase. Dalším kritériem pro posouzení vysokocennosti plodiny je ochrana plodiny proti škodám způsobeným zvěří, v daném případě oplocení pozemku. Provedené oplocení pěstebního pozemku žalobkyní je dalším usvědčujícím důkazem toho, že si byla vědoma atraktivity kedlubnu pro zvěř. Způsob provedení oplocení, resp. jeho poškození, neúplnost a neúčinnost byly prokázány výslechem žalobkyně, fotografiemi z místního šetření a ohledání a výpověďmi svědků. Oplocení pozemku je nutno zahrnout do kritérií pro posouzení vysokocenné plodiny, protože jinak by toto kritérium nebylo posuzováno vůbec. Pokud je rozhodnuto, že plodina je vysokocenná, škoda na ní se nehradí a již se neposuzuje, jaká opatření pěstitel provedl. Odpovědnost by byla fakticky objektivní, za výsledek, bez ohledu na zavinění. Objektivní odpovědnost pěstitele ani uživatele honitby nebyla úmyslem zákonodárce a ani není stanovena v textu ust. § 54 odst. 1 zákona o myslivosti, což dosvědčuje i důvodová zpráva. Pěstování kedlubnu na honebním pozemku zvyšuje riziko poškození, které nese pěstitel, protože je to právě on, kdo rozhoduje, kterou plodinu kde vysadí. Obecně se jeví vysazení vysokocenné plodiny na honebním pozemku jako zcela nevhodné. Krajský soud shrnul, že vysokocennou plodinou je plodina, která s ohledem na konkrétní lokalitu vyžaduje především vysoké náklady na pěstování, má sníženou ekonomickou výtěžnost a je atraktivní (zejména jako potravina) pro zvěř. Charakter plodiny jako vysokocenné pak předurčuje zvýšenou potřebu ochrany pěstebního pozemku či těchto rostlin před volně žijící zvěří. Ke stejným závěrům by vedlo i pojetí pozemku s kedlubny jako zelinářské zahrady ve smyslu ust. § 54 odst. 1 zákona o myslivosti. V souzené věci však nešlo o zahradu. Charakter plodiny jako vysokocenné neurčuje plnění zákonných povinností uživatelem honitby. To je až otázkou sporu o náhradu škody a není předmětem přezkoumávaného a tohoto řízení. Pokud by plodina nebyla atraktivní pro zvěř, ztrácela by smysl právní úprava v zákoně o myslivosti a zařazení otázky náhrady škody způsobené zvěří. Ustanovení § 54 zákona o myslivosti se týká právě škod způsobených zvěří. Celá část šestá zákona o myslivosti pojednává o škodách způsobené užíváním honitby, zvěří a na zvěři. Pokud by zvěř rostliny nepoškozovala, § 54 odst. 1 zákona o myslivosti by vůbec neexistoval. Žalobcem navržený výklad by znamenal vytržení věci z kontextu a odporoval by komplexnímu posouzení věci. Námitky, týkající se ochrany vlastnického práva, konkrétní opatření činěné na ochranu před vznikem škod uživatelem honitby a navazující námitky se míjí se souzenou věcí. Ze systematického výkladu § 54 odst. 1 zákona o myslivosti plyne, že škody se hradí, pokud vznikly na oplocených pozemcích. To platí i pro vysokocenné plodiny, neboť není žádný důvod, aby pozemek s vysokocennými plodinami nebyl oplocen či jinak zabezpečen proti volně žijícím zvířecím škůdcům těchto plodin, tj. aby výklad a režim pro vysokocenné plodiny byl jiný než pro ostatní rostliny vyjmenované v § 54 odst. 1 zákona o myslivosti. Naopak, v případě vysokocenných plodin je třeba, aby je pěstitel chránil tím spíše a o to více. Pěstování kedlubnu na honebních pozemcích při daném výskytu zajíce polního bylo pro žalobce předvídatelné riziko. Správní orgány vzaly správně v úvahu i počet volně žijících kusů zajíce polního i stav okolních pozemků. Nedůvodná je námitka, že správní orgán přenesl posouzení vysokocennosti na znalce. Veškerá zjištění a závěry znalců správní orgán nepřejímal, učinil vlastní skutkové a právní závěry, z posudků vyšel toliko ze skutkových zjištění a hodnocení. S rozpory v závěrech posudků se správní orgány vypořádaly. Žalobkyně měla možnost se seznámit se všemi podklady rozhodnutí. Závěrem krajský soud uzavřel, že posouzení vysokocennosti plodiny zahrnuje zejména výnosnost pěstování konkrétní plodiny, atraktivitu pro zvěř a způsob ochrany provedený pěstitelem v daném místě a čase (oplocení apod.). Pro úplnost dodal, že