8 As 10/2016 — Nejvyšší správní soud

8 As 10/2016- 33 - text 8 As 10/2016 - 41 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, zastoupená Mgr. Tomášem Tyllem, advokátem se sídlem Na Příkopě 22, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2014, čj. KULK 67152/2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 12. 2015, čj. 59 A 105/2014 – 73, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozhodnutím ze dne 27. 10. 2014, čj. KULK 67152/2014, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou, odboru stavebního a životního prostředí (dále jen „magistrát“), ze dne 13. 6. 2014, čj. 49305/2014, kterým byly podle § 66 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody“), stanoveny žalobci podmínky pro výkon činnosti spočívající v provádění plošného kácení dřevin rostoucích mimo les v obvodu dráhy, na stavbě dráhy, v ochranném pásmu dráhy, popřípadě v sousedství dráhy na pozemcích ve správě žalobce, a to na úseku železniční dráhy Liberec – Tanvald, v katastrálním území Proseč nad Nisou, Jablonec nad Nisou, Vrkoslavice, Jablonecké Paseky, Nová Ves nad Nisou a Lučany nad Nisou. II. [2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který ji zamítl rozsudkem ze dne 10. 12. 2015, čj. 59 A 105/2014 – 73. [3] V odůvodnění rozsudku se krajský soud nejprve obecně zabýval výkladem pojmu nicotnosti správního rozhodnutí. Dále se zabýval vztahem zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dráhách“) k zákonu o ochraně přírody, přičemž dospěl k závěru, že již ze srovnání předmětu úpravy těchto zákonů je zřejmé, že se ve svém účelu působení zcela míjí a nenabízí žádné vodítko k posouzení, který ze zákonů by měl být k tomu druhému ve vztahu speciality. Žalobce dovozoval vztah speciality zákona o dráhách vůči zákonu o ochraně přírody z definice obvodu dráhy v § 4 odst. 1 a 2 zákona o dráhách, a z § 9 vyhlášky č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), definující jednotlivé dílčí komponenty dráhy. Podle názoru krajského soudu nelze z těchto ustanovení určit vztah speciality zákona o dráhách k zákonu o ochraně přírody. Je mylná úvaha žalobce, že těmito ustanoveními je založena pravomoc k nakládání s dřevinami v obvodu dráhy a naopak je zde vyloučena pravomoc orgánů ochrany přírody. Pravomoc orgánů ochrany přírody pokrývá celé území České republiky a není limitována tím, jak je vymezen obvod dráhy, stavba dráhy apod. Orgány ochrany přírody nestojí v konkurujícím postavení vůči drážním úřadům, jež vykonávají dozor ve věcech drah (§ 58 zákona o dráhách). V této souvislosti poukázal krajský soud na to, že tento závěr byl aprobován i rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2015, čj. 7 As 162/2015 - 59. [4] Krajský soud rovněž uvedl, že kácení dřevin je upraveno v § 8 zákona o ochraně přírody. Pravomocí k ochraně dřevin jsou nadány orgány ochrany přírody, které jsou k tomu účelu zřízeny. Jen orgány ochrany přírody jsou oprávněny rozhodnout o kácení dřevin na stavbě, v obvodu dráhy a v ochranném pásmu dráhy, jakož i na pozemcích v sousedství dráhy. Pravomoci orgánu ochrany přírody nekolidují s povinnostmi drážního úřadu provozovat dráhu pro potřeby plynulé a bezpečné drážní dopravy [§ 22 odst. 1 písm. a) zákona o dráhách]. S ohledem na § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody je však v případě, kdy by mělo dojít ke kácení dřevin právě z důvodu bezpečnosti a plynulosti drážního provozu, nutné obrátit se na příslušný orgán ochrany přírody, který k tomu za splnění zákonem stanovených podmínek vydá povolení. Žalobce své povinnosti vyplývající z § 22 odst. 1 písm. a) zákona o dráhách musí vykonávat též v souladu s právní úpravou týkající se ochrany přírody a krajiny. Ani zákon o dráhách ani zákon o ochraně přírody neobsahuje speciální úpravu týkající se kácení „dřevin v obvodu dráhy“. Je proto třeba i v tomto případě aplikovat § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody. [5] Krajský soud se tedy neztotožnil s názorem žalobce, že kácení dřevin v ochranném pásmu dráhy, které mohou být zdrojem ohrožování dráhy a zdrojem rušení drážního provozu na nich (§ 10 odst. 2 zákona o dráhách), je vyloučeno z povolovacího režimu § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody. Pokud je dřevinami bezprostředně ohrožen život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu, pak jde o kácení dřevin v krajní nouzi, na což pamatuje § 8 odst. 4 zákona o ochraně přírody. V takovém případě nemusí být vyžadováno povolení ke kácení, je však povinností toho, kdo za těchto podmínek provede kácení, oznámit to orgánu ochrany přírody do 15 dnů od provedení kácení. [6] Ustanovení § 66 odst. 1 zákona o ochraně přírody dává podle krajského soudu orgánům ochrany přírody možnost zasáhnout v případě zjištěného ohrožení zájmů přírody a omezit činnost ohrožující tyto zájmy stanovením podmínek pro její výkon, případně tuto činnost i zakázat. Jedná se tak o realizaci zásady prevence a zásady opatrnosti jako nosných zásad ochrany životního prostředí. III. [7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [8] Stěžovatel namítl, že se krajský soud nesprávně vypořádal s namítanou nicotností a nezákonností správních rozhodnutí. To proto, že orgány ochrany přírody nebyly věcně příslušnými správními orgány. Ke kácení dřevin v obvodu dráhy, na stavbě dráhy a na stavbách na dráze není třeba povolení orgánu ochrany přírody, speciálního stavebního úřadu či drážního úřadu. [9] Zákon o dráhách rozlišuje obvod dráhy, který zahrnuje stavbu dráhy a stavby na dráze, a ochranné pásmo dráhy, pro které platí odlišný režim. V ochranném pásmu dráhy je režim mírnější než v obvodu dráhy. Podle názoru stěžovatele lze dřeviny na stavbě dráhy kácet bez jakéhokoli dalšího povolení za podmínky, že tyto zde nebyly vysazeny jako součást stavby dráhy, protože jde o zákonnou povinnost provozovatele dráhy. Orgány ochrany přírody nejsou oprávněny jakkoli povolovat takové kácení či ho omezovat. Tento závěr vyplývá zejména ze zákonem stanovené povinnosti provozovatele dráhy podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona o dráhách provozovat dráhu pro potřeby plynulé a bezpečné drážní dopravy podle pravidel pro provozování dráhy a úředního povolení. Provozovatel dráhy je také podle § 5 odst. 3 zákona o dráhách povinen provozovat dráhu tak, aby stavba dráhy a stavba na dráze splňovala technické podmínky a požadavky bezpečnosti provozování dráhy a drážní dopravy. Jakákoli dřevina, která vyrostla na stavbě dráhy v rozporu s jejím normovým, tj. právním předpisem, a kolaudačním rozhodnutím schváleným, nařízeným a vyžadovaným technicko-stavebním stavem, je závadou stavby dráhy, resp. stavby na dráze, a provozovatel dráhy je povinen ji ze zákona odstranit. Dřeviny v obvodu dráhy představují nebezpečí, a to bez ohledu na to, zda jde o dřevinu zdravou či nikoliv. [10] Kompetence orgánů ochrany přírody k ochraně dřevin v obvodu dráhy, na stavbě dráhy nebo u staveb na dráze není dána, jelikož § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody se vztahuje na všechny dřeviny, avšak § 5 odst. 3, § 22 odst. 1 písm. a) zákona o dráhách a § 11 a § 14 vyhlášky se vztahují na zvláštní skupinu dřevin, které jsou závadami staveb dráhy v jejím obvodu, příp. u staveb (na stavbách) na dráze. Je tak dán poměr speciality ustanovení zákona o dráhách vůči obecným ustanovením zákona o ochraně přírody a krajiny. Pro oblast obvodu dráhy, stavby dráhy a staveb na dráze je v otázkách dřevin dána výlučná kompetence drážního správního úřadu jako speciálního stavebního úřadu či správního úřadu ve věcech drah, neboť dřeviny v obvodu dráhy, na stavbě dráhy a na stavbách na dráze existující jsou buď závadou stavby dráhy, nebo stavby na dráze, anebo jsou integrální kolaudovanou součástí těchto staveb. Pak ale podléhá jejich existence vždy správnímu dozoru úřadu kompetenčně určeného k dozoru nad dodržováním zákonného, tj. stavebně-technicky souladného stavu těchto staveb s obecně závazným předpisem, a tímto orgánem je výlučně drážní správní úřad. Právní úprava v zákoně o dráhách má tak přednost před právní úpravou zákona o ochraně přírody, a to z důvodu prioritní ochrany života a zdraví lidí užívající