8 As 14/2016 — Nejvyšší správní soud

8 As 14/2016- 44 - text 8 As 14/2016 - 51 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobců: a) Pavel Jílek – Truck Servis s. r. o., b) QUADRIFOGLIO kancelářský nábytek s. r. o., oba se sídlem U Pily 270/2, České Budějovice, oba zastoupeni Mgr. Eduardem Křiklavou, advokátem se sídlem Jeronýmova 174/2, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 3. 2015, čj. KUJCK/22247/2015/OKZU, a čj. KUJCK/22251/2015/OKZU, v řízení o kasační stížnosti žalobců a Pavla Jílka, bytem U Pily 270/2, České Budějovice, zastoupeného Mgr. Eduardem Křiklavou, advokátem se sídlem Jeronýmova 174/2, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 1. 2016, čj. 10 A 68/2015 – 44, t a k t o : I. Kasační stížnost Pavla Jílka s e o d m í t á . II. Kasační stížnost stěžovatelů Pavel Jílek – Truck Servis s. r. o. a QUADRIFOGLIO kancelářský nábytek s. r. o. s e z a m í t á . III. Stěžovatelé n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozhodnutími ze dne 20. 1. 2015, čj. Ž/13802/2014/DJ/63087/14 a čj. Ž/13773/2014/GV/1010459/12 (dále „prvostupňová rozhodnutí“), zrušil Magistrát města České Budějovice (dále „živnostenský úřad“) žalobcům živnostenská oprávnění. [2] Rozhodnutími ze dne 20. 3. 2015, čj. KUJCK/22247/2015/OKZU a čj. KUJCK/22251/2015/OKZU (dále „napadená rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání žalobců proti shora uvedeným prvostupňovým rozhodnutím a tato rozhodnutí potvrdil. II. [3] Žalobci podali proti rozhodnutím žalovaného společnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Krajský soud žalobu zamítl. Konstatoval, že napadená rozhodnutí jsou v souladu s veřejným zájmem na dodržování právních předpisů souvisejících s podnikáním. Správní orgány zrušily žalobcům živnostenská oprávnění v souladu se smyslem a účelem § 8 odst. 6 písm. d) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání ve znění účinném od 17. 10. 2013 (dále „živnostenský zákon“). Statutárním orgánem žalobců byl totiž Pavel Jílek, který byl zároveň statutárním orgánem obchodní společnosti ITALIA – interier CB s. r. o. (dále „společnost ITALIA“) v době, kdy jí bylo živnostenské oprávnění zrušeno na návrh správy sociálního zabezpečení pro neplnění závazků podnikatele vůči státu (§ 58 odst. 3 živnostenského zákona). Společnost ITALIA minimálně od 20. 2. 2013 neodváděla pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti; ke dni 13. 10. 2014 dluh přesáhl částku 280 000 Kč. Jednatel společnosti ITALIA byl na tuto skutečnost opakovaně upozorněn a byl také varován, že pokud nebude dluh uhrazen, přistoupí živnostenský úřad ke zrušení živnostenského oprávnění. K úhradě dluhu nedošlo, a proto živnostenský úřad zrušil společnosti ITALIA živnostenské oprávnění; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 11. 2014. Tím byly splněny podmínky pro zrušení živnostenského oprávnění žalobcům podle § 8 odst. 6 písm. d) živnostenského zákona. [4] Podle krajského soudu není rozhodné, že jednatel společnosti ITALIA uhradil dlužnou částku na pojistném v lednu 2015, neboť se tak stalo až po právní moci rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění. Takové jednání nenaplňuje znaky liberačního důvodu uvedeného v § 8 odst. 6 písm. d) části věty za středníkem živnostenského zákona, neboť je nelze označit za vynaložení veškerého úsilí, které bylo po jednateli možné vyžadovat, aby zabránil porušení právní povinnosti, které vedlo ke zrušení živnostenského oprávnění. Výklad žalobců, že vynaložení veškerého úsilí spočívá v úhradě pojistného kdykoliv po zrušení živnostenského oprávnění, je v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy. V jeho důsledku by totiž podnikatelům, kteří neplní své povinnosti řádně a včas, nehrozil žádný reálný postih. [5] Není rozhodné, zda se žalobci osobně dopustili protiprávního jednání, neboť podmínkou zrušení živnostenského oprávnění podle § 8 odst. 6 písm. d) živnostenského zákona není protiprávní jednání na straně podnikatele, ale skutečnost, že členem jejich statutárního orgánu byla fyzická osoba (Pavel Jílek), která byla současně členem statutárního orgánu společnosti ITALIA. [6] Žalobci nebyli na svých právech přímo dotčeni rozhodnutím o zrušení živnostenského oprávnění společnosti ITALIA. Přímo dotčena mohou být pouze ta práva a povinnosti, které existují v době rozhodování správního orgánu, nikoli práva a povinnosti, které v budoucnu teprve vzniknou, nebo není jisté, zda vzniknou. Jediným účastníkem řízení o zrušení živnostenského oprávnění společnosti ITALIA tudíž byla pouze tato společnost, nikoli další subjekty, které mohly být zrušením živnostenského oprávnění nepřímo ovlivněny v budoucnu. Krajský soud zároveň zdůraznil, že společnost ITALIA a společnosti žalobců jsou personálně propojeny osobou Pavla Jílka, který ve všech těchto společnostech vykonává funkci jediného jednatele. Pavel Jílek mohl jakožto zástupce společnosti ITALIA brojit proti zrušení živnostenského oprávnění odvoláním a případnou správní žalobou, mohl také zpochybnit okruh účastníků tohoto řízení. Jeho prostřednictvím tak de facto mohli výsledek řízení ovlivnit i oba žalobci. Pavel Jílek nevyužil žádný z prostředků obrany. [7] Krajský soud neshledal důvod předkládat věc Ústavnímu soudu ani Soudnímu dvoru Evropské unie. Právo podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny patří k právům, která lze omezit zákonem. Mezi takové ústavně konformní omezení práva podnikat patří i § 8 odst. 6 písm. d) živnostenského zákona. Žalobci nespecifikovali konkrétní ustanovení komunitárního práva, se kterým by měl být § 8 a § 53 živnostenského zákona v rozporu, a ani soud neshledal rozpor těchto ustanovení s komunitárním právem. III. [8] Oba žalobci (stěžovatelé) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Ke kasační stížnosti se připojil i jednatel obou stěžovatelů. Stěžovatelé i jejich jednatel byli při podání kasační stížnosti zastoupeni stejným právním zástupcem. [9] Stěžovatelé označili živnostenský zákon za „zákeřný“. Zrušením živnostenského oprávnění jim každý den vznikají škody v řádech desítek tisíců korun, a v důsledku toho je krácen i stát na daňových příjmech. Stěžovatelé nebyli povinni specifikovat komunitární předpis, se kterým je živnostenský zákon v rozporu, neboť platí, že soud zná právo. Pokud se krajský soud nezabýval rozporem živnostenského zákona s Ústavou či s komunitárním právem, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Krajský soud měl vyhovět jejich návrhu a předložit věc Ústavnímu soudu a Soudnímu dvoru Evropské unie. Krajský soud postupoval vůči stěžovatelům necitlivě a formalisticky, neboť aplikoval živnostenský zákon v rozporu s ústavním pořádkem a komunitárním právem, postupoval nepřiměřeně, nezvážil společenskou prospěšnost přijatého opatření, neposkytl jim plný rozsah práv a porušil jejich právo na korektní a férový proces. Krajský soud nezohlednil, že dluh na pojistném již byl uhrazen. [10] Stěžovatelé považovali za absurdní, že by nepřišli o živnostenské oprávnění, pokud by Pavel Jílek přestal být jejich jednatelem. Je také absurdní, že jsou trestáni zrušením živnostenského oprávnění, ačkoli neporušili žádnou právní povinnost. Živnostenské oprávnění je jim odebráno navždy. To pociťují jako tvrdý trest, který je v rozporu s Listinou a komunitárním právem, neboť právo podnikat patří mezi základní lidská práva. [11] Jediným legitimním cílem novely živnostenského zákona, která nově upravila překážky provozování živnosti podle § 8 odst. 6 tohoto zákona, bylo zaplacení dluhů na sociálním pojištění. Jakmile je dluh uhrazen, nenastává překážka provozování živnosti. Pokud Pavel Jílek zaplatil dluh společnosti ITALIA po právní moci rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění této společnosti, ale před právní mocí rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění stěžovatelů, naplnil tak liberační důvod podle § 8 odst. 6 písm. d) živnostenského zákona a stěžovatelům nenastala překážka výkonu živnosti podle tohoto ustanovení. Opačný výklad je nepřípustně zužující v neprospěch stěžovatelů a je v rozporu s principem proporcionality a s článkem 4 odst. 4 Listiny. [12] Stěžovatelé namítli, že nemají možnost prokázat, zda jejich jednatel naplnil podmínky pro uplatnění liberačního důvodu podle § 8 odst. 6 písm. d) živnostenského zákona. Jedná se o nesplnitelnou podmínku, neboť k tomu nemají doklady ani informace. [13] Výklad krajského soudu má za následek, že společnost ITALIA je za své prodlení s úhradou pojistného trestána dvakrát – jednou prostřednictvím zákonného penále a podruhé zrušením živnostenského oprávnění. Není tedy pravda, že by jí v důsledku pozdní úhrady pojistného nehrozil reáln