9 As 191/2016

Podanou kasační stížností brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.

Podle § 106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí stěžovatel v kasační stížnosti uvést, z jakého důvodu napadá rozhodnutí soudu a co navrhuje.

Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (zde Městského soudu v Praze) ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení, domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Jelikož se jí zpochybňuje pravomocné rozhodnutí krajského soudu, zákon stanoví poměrně přísné obsahové náležitosti. Jednou z podstatných náležitostí kasační stížnosti podle § 106 odst. 1 s. ř. s. je i označení důvodů, pro něž je napadeno rozhodnutí soudu, tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody směřující proti rozhodnutí krajského soudu, neboť podstatou řízení o kasační stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí (§ 102 s. ř. s.).

Řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční zásadou, dle které pouze stěžovatel vymezuje rozsah, v němž Nejvyšší správní soud přezkoumá napadené rozhodnutí krajského soudu (výjimku z této zásady tvoří zásadní vady rozhodnutí krajského soudu, ke kterým kasační soud přihlíží z úřední povinnosti i bez námitek). Toto vymezení musí být učiněno uvedením konkrétních důvodů, které soud není oprávněn sám dovozovat. Tím by byla porušena nejen zmíněná dispoziční zásada, ale i zásada rovnosti účastníků. Bez stanoveného rámce přezkumu nelze kasační stížnost věcně projednat. Důvody uvedenými v kasační stížnosti je pak soud vázán (§ 109 odst. 3 s. ř. s.). Neodstranění nedostatků kasační stížnosti představuje z výše uvedených důvodů vadu, pro kterou není možné v řízení o kasační stížnosti dále pokračovat.

Kasační stížnost ze dne 23. 7. 2016 uvedené náležitosti nesplňovala. Městský soud rozhodl o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, protože stěžovatelka netvrdila ani neprokázala zvlášť závažné důvody svědčící pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka v kasační stížnosti neuvedla nic, co by proti usnesení městského soudu směřovalo.

Podle § 106 odst. 3 s. ř. s. nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.

Usnesením ze dne 22. 8. 2016, č. j. 9 As 191/2016 – 44, soud stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnila kasační stížnost o důvody, pro které napadá usnesení městského soudu. Zároveň byla poučena o tom, že nebude-li kasační stížnost v uvedené lhůtě doplněna, soud ji podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítne. Usnesení bylo stěžovatelce doručeno v pátek 2. 9. 2016.

Podle § 40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle měsíců končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Poslední den lhůty připadl na neděli 2. 10. 2016. Lhůta k doplnění náležitostí kasační stížnosti tedy uplynula nejblíže následující pracovní den, tj. v pondělí 3. 10. 2016. Požadované odůvodnění kasační stížnosti však nebylo do dnešního dne soudu doručeno.

Lze tedy uzavřít, že kasační stížnost postrádá základní náležitosti stanovené zákonem a pro tento nedostatek není možné v řízení o ní pokračovat. Jelikož stěžovatelka nevyhověla výzvě soudu ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní soud ji v souladu s § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl bez věcného projednání.

Přípis stěžovatelky ze dne 8. 8. 2016, který byl Nejvyššímu správnímu soudu zaslán soudem městským, nelze považovat za doplnění kasační stížnosti. Tento přípis se vztahoval ke sp. zn. 11 A 173/2015. Jeho obsahem byla reakce na usnesení městského soudu ze dne 25. 7. 2016, č. j. 11 A 173/2015 – 23, v podobě žádosti o osvobození od soudního poplatku. Tímto usnesením totiž městský soud vyzval stěžovatelku k úhradě soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Tento přípis se vůbec nevztahoval na řízení před Nejvyšším správním soudem. Lze rovněž poukázat na fakt, že řízení o kasační stížnosti stěžovatelky poplatkové povinnosti nepodléhalo (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19).

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., dle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.