1 Afs 168/2017 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 168/2017- 20 - text pokračování 1 Afs 168/2017 - 23 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Leoš Novotný, a. s., se sídlem Řehořova 4, Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobách proti rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 15. 10. 2012, č. j. 14717/12-1300-102716, ze dne 15. 10. 2012, č. j. 14710/121300102716, ze dne 15. 10. 2012, č. j. 14714/12-1300-102716, ze dne 15. 10. 2012, č. j. 14712/12-1300-102716, ze dne 15. 10. 2012, č. j. 14716/12-1300-102716, ze dne 15. 10. 2012, č. j. 14709/12-1300-102716, ze dne 15. 10. 2012, č. j. 14715/121300102716, ze dne 12. 9. 2012, č. j. 12762/12-1200-107143, ze dne 12. 9. 2012, č. j. 12767/12-1200-107143, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017, č. j. 8 Af 47/2012 - 118, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2017, č. j. 8 Af 47/2012 – 118, s e ve výrocích II. a IV. z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu [1] Finanční úřad pro Prahu 3 osmi platebními výměry ze dnů 10. 10. 2011, 11. 10. 2011 a 12. 10. 2011 doměřil žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červen, září a říjen 2006 a červenec, srpen, září, listopad a prosinec 2007. [2] Dvěma platebními výměry ze dne 12. 10. 2011 dodatečně doměřil daňovou ztrátu z příjmů právnických osob za zdaňovací období roků 2006 a 2007. [3] Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu v záhlaví popsanými rozhodnutími změnilo dodatečné platební výměry co do výše doměřené daně a penále. Ve vztahu k dodatečným platebním výměrům na daňovou ztrátu z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006 a na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen a září 2007 odvolání zamítl a napadená rozhodnutí potvrdil. [4] Proti rozhodnutím finančního ředitelství brojil žalobce žalobami u Městského soudu v Praze, který v záhlaví označeným rozsudkem žaloby proti rozhodnutím ve věci dodatečných platebních výměrů na daňovou ztrátu z příjmů právnických osob odmítl pro opožděnost (výrok I.). Zbývající rozhodnutí Finančního ředitelství (ve věcech dodatečných platebních výměrů na daň z přidané hodnoty) zrušil a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení (výrok II.). Výrokem III. rozhodl o vrácení soudních poplatků za žaloby, které jako opožděné odmítl, a výrokem IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. [5] V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že v souzené věci bylo klíčové, zda daňová povinnost, která vznikla před rozdělením společnosti ve formě odštěpení sloučením, nadále stíhá existující původní daňový subjekt, nebo zda daňová povinnost přešla na jiný subjekt, tzn. na subjekt, na nějž přešla část jmění rozdělované společnosti. V důsledku rozdělení odštěpením sloučením rozdělovaná společnost totiž nezaniká. Část jmění rozdělované společnosti přechází na jednu či více existujících společností či družstev. Nelze tedy aplikovat § 240 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) o právním nástupnictví, neboť toto ustanovení v rozhodné době předpokládalo zánik právnické osoby. Oproti tomu daňový řád ve znění zákona č. 298/2016 Sb. již přechod daňové povinnosti při přeměně rozdělením upravuje, a to v § 240b. [6] Z výpisu z obchodního rejstříku je zřejmé, že po realizaci projektu rozdělení došlo k výraznému omezení předmětu podnikání žalobce (předmětem jeho činnosti zůstala jen myslivost). To však není relevantní, podstatná je jen otázka právního nástupnictví. Z projektu rozdělení vyplývá, jaká část obchodního jmění, majetek a závazky přešly na nástupnickou společnost. Z hlediska obchodního práva je v rozsahu jmění, které přešlo ze společnosti Hamé, a. s. na společnost Nordic Food s. r. o. (následně Hamé s. r. o.), společnost Hamé s. r. o. právním nástupcem společnosti Hamé, a. s. (následně žalobce). Přechodem části jmění přechází vymezená část majetku a závazků na právního nástupce, bez ohledu na jejich charakter; podstatné je, zda je takový závazek dostatečně přesně určen. Není rozhodné, zda se jedná o závazek soukromoprávní či veřejnoprávní. Opačný výklad by dle městského soudu vedl k tomu, že by daňová povinnost byla ukládána „prázdným skořápkám“, tzn. společnostem, které z právního hlediska stále existují, ale postrádají majetkový substrát, a nástupnické společnosti by současně získaly jmění oproštěné od veřejných závazků, což zcela odporuje smyslu správy daní. Daňový řád v rozhodné době výslovně danou situaci neřešil, proto měl městský soud za to, že je nezbytné vycházet z úpravy soukromoprávní. [7] Městský soud závěrem konstatoval, že projekt rozdělení není smluvním ujednáním o závazku jiné osoby nést za daňový subjekt jeho daňovou povinnost. V případě, že daný závazek tvoří součást obchodního jmění, které na základě rozdělení odštěpením sloučením přechází na jiný subjekt, stává se závazkem právního nástupce, které plní závazek za sebe, nikoli za jiný daňový subjekt. Na projekt rozdělení tedy nelze nahlížet jako na dohodu dle § 241 daňového řádu, jak nesprávně učinil žalovaný. II. Kasační stížnost [8] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. Stěžovatel souhlasí s názorem městského soudu, že žalobce nezanikl, stále právně existuje, a není proto možno aplikovat § 240 daňového řádu. Nesouhlasí však s tvrzením městského soudu, že otázku přechodu daňové povinnosti při rozdělení upravuje § 240b daňového řádu (účinný od 1. 1. 2014) odlišně od předchozí úpravy, která se lišila pouze v tom, že slovo zánik bylo nahrazeno slovem přeměna. Z této změny však nelze dovozovat, že v případě, kdy nedošlo v důsledku rozdělení společnosti k jejímu zániku, musí být řešeno právní nástupnictví a přechod daňové povinnosti u nadále existující společnosti (žalobce). Otázku přechodu daňové povinnosti by správce daně řešil pouze v případě, kdy by došlo k rozdělení společnosti jinou formou než odštěpením a rozdělovaná společnost by zanikla. Ustanovení § 240b je sice speciální a týká se případů přeměny právnických osob rozdělením, podle stěžovatele ho však nelze aplikovat zcela samostatně bez § 240 daňového řádu, který upravuje základní pravidlo pro přechod daňové povinnosti. Podle stěžovatele se § 240b týká případů, kdy došlo k rozdělení jinou formou než odštěpením, v jehož důsledku rozdělovaná společnost nebo družstvo zaniká. Stěžovatel se nemůže ztotožnit se závěrem městského soudu, že na základě přechodu části obchodního jmění došlo v rozsahu tohoto jmění k právnímu nástupnictví z hlediska práva soukromého i veřejného. Stěžovatel doplňuje, že žalobce ani po rozdělení nepostrádal majetkový substrát a daňová povinnost nebyla uložena „prázdné skořápce“. Majetek, který zůstal v rozdělované společnosti, sestával z dlouhodobého majetku v zůstatkové ceně 4.702.037 Kč a zásob představovaných zvířaty v hodnotě 3.986.460 Kč. Celková doměřená daňová povinnost na dani z přidané hodnoty a penále za předmětná daňová období představovala v součtu částku 147.628 Kč. [9] Stěžovatel proto navrhuje napadený rozsudek v rozsahu výroků II. a IV. zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. [10] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval formálními náležitostmi kasační stížnosti a dospěl k závěru, že je přípustná. Soud poznamenává, že v době vydání žalobou napadených rozhodnutí přezkoumávala rozhodnutí finančních úřadů vydaná ve správním řízení finanční ředitelství [§ 9 písm. c) zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech]. Podle § 7 písm. a) zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, jímž byl zákon č. 531/1990 Sb. ke dni 1. 1. 2013 zrušen, vykonává působnost správního orgánu nejblíže nadřízeného finančním úřadům, a tedy i rozhoduje o podaných odvoláních, Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně. Působnost k rozhodování o odvolání v posuzované věci tak v průběhu řízení o žalobách přešla z Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu na Odvolací finanční ředitelství, na které tak přešlo rovněž postavení žalovaného. [12] Po věcném posouzení kasační stížnosti dospěl soud k závěru, že je důvodná. [13] V nyní projednávané věci jsou podstatné následující skutkové a právní okolnosti. [14] Dne 23. 6. 2009 bylo na valné hromadě společnosti Hamé, a. s. rozhodnuto o rozdělení společnosti Hamé, a. s. odštěpením sloučením se společností Hamé s. r. o., IČ: 282 13 556, (v době fúze zapsané pod obchodní firmou Nordic Foods, s. r. o.). Na společnost Hamé s. r. o. bylo v důsledku rozdělení společnosti odštěpením sloučením převedeno obchodní jmění specifikované v „Projektu rozdělení odštěpením sloučením“ ze dne