1 Azs 119/2017 — Nejvyšší správní soud

1 Azs 119/2017- 32 - text pokračování 1 Azs 119/2017 - 35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: D. I. A., zastoupen JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem se sídlem Slavíkova 19, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2013, č. j. MV-89317-3/SO/sen-2012, za účasti osoby zúčastněné na řízení: E. A., bytem U Průhonu 927/20, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2017, č. j. 6 A 137/2013 – 81, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobce podal dne 16. 2. 2011 žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle ustanovení § 87b a §15a odst. 3 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. [2] Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán prvního stupně“) tuto žádost rozhodnutím ze dne 29. 6. 2012, č. j. OAM-3205-21/PP.2011, dle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, zamítl, neboť shledal, že se žalobce dopustil obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území. [3] Žalobce prvostupňové rozhodnutí napadl odvoláním, které žalovaná shora označeným rozhodnutím zamítla, a potvrdila závěry správního orgánu prvního stupně. II. Řízení před městským soudem [4] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 9. 2. 2017 zamítl. [5] Městský soud nejprve zrekapituloval relevantní skutkové okolnosti vyplývající z obsahu správního spisu. Konstatoval, že žalobce podal dne 16. 2. 2011 žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle ustanovení § 87b a §15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Ke své žádosti doložil jako důkazy prokazující trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému následující písemnosti: čestné prohlášení žalobce o vztahu, čestné prohlášení družky (osoby zúčastněné na řízení) o vztahu, potvrzení majitelky bytu o faktickém soužití obou účastníků řízení, fotografie žalobce a jeho družky na výletě, na oslavě, s přáteli a na svatbě. Žalobce k žádosti doložil cestovní doklad znějící na jméno A. I. I., nar. X. Dne 10. 5. 2011 žalobce ke své žádosti doložil cestovní doklad znějící na jméno A. D. I., nar. X. [6] Ve dnech 8. 12. 2011, 16. 12. 2011 a 10. 1. 2012 byla provedena pobytová kontrola na adrese X. Zpráva o šetření vyhotovená 17. 1. 2012 obsahuje informaci, že schránka a dveře byly označeny jmény J., A., E.. Ve dnech 16. 12. 2011 a 10. 11. 2012 byli v bytě přítomni pouze prošetřovaný cizinec A. a pan H. E. E. Na dotaz, kde má osoba zúčastněná na řízení oblečení, otevřel žalobce skříň, ve které bylo naházeno dámské oblečení v poličkách a dvou pytlích. Poté ukázal hlídce společnou fotografii se svoji družkou, osobou zúčastněnou na řízení. Dva sousedé z domu uvedli, že osobu zúčastněnou na řízení nikdy neviděli. [7] Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 29. 6. 2012 správní orgán prvního stupně rozhodnutí žádost žalobce zamítl dle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť se dopustil obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území. V odůvodnění odkázal na to, že v roce 2010 byla zamítnuta první žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu za účelem soužití s jeho manželkou Z. S. též dle ustanovení § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že se žalobce svým jednáním znovu pokouší obejít zákon s cílem získat povolení k pobytu na území. [8] V rozhodnutí dále konstatoval, že družka žalobce, osoba zúčastněná na řízení, byla dříve vdaná za státního příslušníka Tuniské republiky, se kterým byla rozvedena 20. 12. 2003, a za státního příslušníka Alžírské demokratické lidové republiky, se kterým byla rozvedena dne 21. 1. 2010. Následně uvedl, že se žalobce snažil správní orgán uvádět vědomě v omyl, když v řízení o první žádosti podal odvolání, ač věděl, že manželství již nefunguje. Správní orgán prvního stupně v rozhodnutí doplnil, že se žalobce od svého příjezdu do ČR v roce 2008 prokazoval neplatným dokladem, neboť byl zároveň držitelem cestovního dokladu vystaveného v roce 2007, v němž došlo ke změně jeho křestního jména a opravě data narození. V návaznosti na výpověď družky žalobce, osoby zúčastněné na řízení, že neví, zda má žalobce svůj starý cestovní doklad u sebe nebo jej odevzdal (viz protokol ze dne 23. 4. 2012), správní orgán vyvodil, že žalobce má svůj starý doklad u sebe a může k jiným úředním jednáním užívat svoji starou identitu. Prvostupňové rozhodnutí dále odkázalo na zprávu o trestním řízení vedeném pod č. j. UOOZ-11/TČ-2010-08, z níž vyplynulo, že sňatek mezi žalobcem pod jeho původní identitou a paní Z. S. byl uzavřen účelově. Správní orgán prvního stupně podotkl, že stejně jako v dřívějším řízení nebyla paní Z. S. zastižena při pobytových kontrolách, nebyla ani v nynějším případě zastižena osoba zúčastněná na řízení. [9] Správní orgán prvního stupně shledal zásadní rozpory ve výpovědích obou účastníků, kteří se neshodli na okolnostech ohledně seznámení, zaměstnání, bydlení, jak trávili vánoční svátky, jaké dárky si dali, ohledně vánoční výzdoby a pečení vánočního cukroví. Poznamenal, že žalobce se snažil správní orgán opakovaně oklamat, když několikrát uváděl nepravdivé informace – žalobce ve výpovědi ze dne 23. 4. 2012 uvedl, že žádost o rozvod podala bývalá manželka, avšak v rozsudku o rozvodu manželství je uvedeno, že žádost o rozvod podal žalobce. [10] Doložené čestné prohlášení jeho družky, 7 fotografií, rozsudek o rozvodu a potvrzení od majitelky bytu dle správního orgánu prvního stupně neprokazují trvalost vztahu a tedy postavení žalobce jako rodinného příslušníka občana EU podle ustanovení § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Uzavřel, že se zabýval rovněž otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce a vzhledem k tomu, že na území ČR nebyly zjištěny žádné rodinné vazby, nepřiměřený zásah neshledal. [11] K odvolání žalobce vydala žalovaná napadené rozhodnutí, kterým odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění konstatovala, že žalobce přicestoval na území ČR s neplatným cestovním dokladem, kterým se následně prokazoval v řízení o udělení mezinárodní ochrany a pod nepravdivou identitou následně uzavřel manželství se Z. S.. Žalovaná se ztotožnila se závěrem prvostupňového rozhodnutí ohledně o obcházení zákona, který byl učiněn na základě vyhodnocení výpovědí účastníků řízení a osobního chování odvolatele, konkrétně způsobu, jakým se snažil domoci povolení k pobytu. Dále poukázala na to, že ani při jednomu tří místních šetření na adrese pobytu nebyla jeho družka, osoba zúčastněná na řízení, zastižena. K námitce ohledně nesrovnalostí ve výpovědích účastníků žalovaná uvedla, že otázky se týkaly situací, které měli účastníci prožít společně a jejich odpověď tudíž měla být shodná. Dále konstatovala, že žalobce již v minulosti uzavřel účelové manželství s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území ČR. Na závěr žalovaná poukázala na to, že při aplikaci ustanovení § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců nemá ze zákona povinnost zkoumat přiměřenost dopadů do rodinného a soukromého života. V daném případě přesto nad rámec zákona přiměřenost zkoumala a dospěla k závěru, že k nepřiměřenému zásahu nedojde, neboť žalobce žádal o povolení k pobytu pouze účelově a neprokázal, že by měl na území ČR nějaké rodinné vazby. [12] Městský soud rozhodnutí žalované na základě žaloby přezkoumal a dospěl k závěru, že není důvodná. Nejprve odmítl námitku, že žalovaná dostatečně neprokázala obcházení zákona žalobcem, nezjistila stav věci a nepřihlédla ke všem důkazním materiálům. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaná vycházela z výpovědí účastníků řízení, z osobního chování žalobce a způsobu, jakým se snažil povolení k pobytu domoci, a z šetření provedených na adrese pobytu žalobce. Městský soud zdůraznil, že některé části výpovědí účastníků se výrazně liší, a to např. ohledně jejich seznámení, zaměstnání, jak trávili vánoční svátky, jaké dárky si dali. Místní šetření bylo provedeno celkem třikrát, družka žalobce však nebyla zastižena ani v jednom případě. Z šetření navíc vyplynulo, že jméno družky žalobce nebylo uvedeno na dveřích ani na poštovní schránce. Na dotaz, kde má