1 Azs 216/2016 — Nejvyšší správní soud

1 Azs 216/2016- 41 - text 1 Azs 216/2016 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Y. Z., zastoupený JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem se sídlem Joštova 138/4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2015, č. j. OAM-428/VL-18-ZA14-PD2-2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2016, č. j. 56 Az 1/2016 – 56, t a k t o : I. Výroky I., II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2016, č. j. 56 Az 1/2016 – 56, s e z r u š u j í . II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2015, č. j. OAM-428/VL-18-ZA14-PD2-2009, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Kasační stížnost proti výroku IV. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2016, č. j. 56 Az 1/2016 – 56, s e z a m í t á . IV. Žalobci s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. V. Žalovaný n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. VI. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Petru Navrátilovi, advokátovi se sídlem Joštova 138/4, Brno, s e n e p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Rozhodnutím Ministerstva vnitra, (dále jen „žalovaný“), ze dne 22. 6. 2011, č. j. OAM428/VL-18-ZA14-2009, byla žalobci udělena doplňková ochrana podle § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to na dobu 12 měsíců. Rozhodnutím ze dne 28. 11. 2012, č. j. OAM428/VL-18-HA03-PD1-2009, byla na žádost žalobce udělená doplňková ochrana prodloužena o dobu 24 měsíců. Dne 10. 12. 2014 žalobce požádal o další prodloužení doplňkové ochrany. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný podle § 53 odst. 4 zákona o azylu doplňkovou ochranu neprodloužil. [2] Podle odůvodnění rozhodnutí žalovaného byla doplňková ochrana žalobci udělena a následně i prodloužena z důvodu, že z informací o zemi původu nebylo možno zcela vyloučit, že by žalobce v případě návratu do vlasti mohl být vystaven skutečnému nebezpečí vážné újmy. Podle § 15a odst. 1 písm. d) zákona o azylu však nelze doplňkovou ochranu udělit, je-li důvodné podezření, že cizinec, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, představuje nebezpečí pro bezpečnost státu. Jelikož v průběhu správního řízení o prodloužení doplňkové ochrany vyšly najevo skutečnosti, které vedly k závěru, že žalobce představuje nebezpečí pro bezpečnost státu, byly naplněny předpoklady ve smyslu výše uvedeného ustanovení a z těchto důvodů není možno dále doplňkovou ochranu prodloužit. Žalovaný provedl výčet pravomocných trestních rozsudků, kterými byl žalobce odsouzen, z obsahu rejstříku trestů vyplývá, že byl celkem sedmkrát trestně stíhán a zároveň sedmkrát pravomocně odsouzen. Byl mu opakovaně udělen rovněž trest vyhoštění, k jehož realizaci nedošlo z důvodu zahájeného řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany. [3] Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného pro jeho nezákonnost. Krajský soud při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel z obsahu správního spisu, žádosti o prodloužení doplňkové ochrany a z pohovoru k žádosti, který byl se žalobcem veden dne 30. 4. 2015 ve věznici Jiřice. Žalobce při něm mimo jiné uvedl, že v České republice pobývá již deset let. Od doby, kdy mu byla udělena doplňková ochrana, se jeho situace nezměnila. V České republice žije klidným životem. Do země původu by se chtěl vrátit, ale nemůže, má strach, měl by určitě problémy, zavřeli by ho, v Bělorusku je takový zákon, neví jaký, ale kvůli pobytu v ČR by ho zavřeli. K dotazu správního orgánu žalobce potvrdil, že byl v České republice sedmkrát soudně trestán. Důvodem bylo požívání alkoholu a z toho pramenily jeho potíže, protože se jako cizinec nemohl léčit v protialkoholní léčebně. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob tvrzení žalobce vyplývá, že byl Okresním soudem Brno – venkov a Městským soudem v Brně celkem sedmkrát odsouzen, z toho pětkrát za krádež, jedenkrát za pytláctví, jedenkrát za ohrožení pod vlivem návykové látky. Opakovaně vykonával trest odnětí svobody, naposledy byl z výkonu trestu odnětí svobody propuštěn dne 19. 6. 2016 a dvakrát mu byl rovněž udělen trest vyhoštění. [4] Podle krajského soudu trestná činnost žalobce představuje narušení veřejného pořádku, zároveň však může představovat nebezpečí pro bezpečnost státu. Přisvědčil žalovanému, že se na žalobce s ohledem na opakované páchání trestné činnosti vztahuje výluka z posuzování důvodů pro udělení doplňkové ochrany, konkrétně vylučovací klauzule pro udělení doplňkové ochrany obsažená v ustanovení § 15a odst. 1 písm. d) zákona o azylu ve znění účinném do dne 17. 12. 2015, podle kterého „doplňkovou ochranu podle § 14a nebo 14b nelze udělit, i když budou zjištěny důvody uvedené v § 14a, avšak je důvodné podezření, že cizinec, který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, představuje nebezpečí pro bezpečnost státu.“ Žalovaný neudělení doplňkové ochrany odůvodnil, přičemž poukázal na opakovanost páchání trestné činnosti žalobcem. Z odůvodnění tedy jasně vyplývá, proč žalovaný uvedené ustanovení použil. Soud tak nepřisvědčil žalobci, že by páchání trestné činnosti mělo být posouzeno pouze jako narušení veřejného pořádku a nikoliv jako nebezpečí pro bezpečnost státu. Názor žalobce, že mu podle § 53a odst. 4 věta třetí zákona o azylu měla být pouze prodloužena doplňková ochrana o rok, namísto jejího neprodloužení, proto nepřisvědčil a výrokem I. žalobu zamítl, výrokem II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení o žalobě a výrokem IV. přiznal odměnu tlumočnici za tlumočnický úkon ve výši 350 Kč. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel namítá, že správní orgán chybně aplikoval § 15a odst. 1 písm. d) zákona o azylu, neboť i opakované páchání trestné činnosti (krádeže) nepředstavuje nebezpečí pro bezpečnost státu. [6] Páchání trestného činu (byť opakované) je „pouze“ narušením veřejného pořádku a správní orgán měl prodloužit doplňkovou ochranu v souladu s § 53a odst. 4 zákona o azylu o jeden rok. V odůvodnění rozhodnutí správního orgánu zcela chyběly úvahy, kterými se správní orgán řídil, když jeho jednání nesprávně kvalifikoval jako nebezpečí pro bezpečnost státu. Vzhledem k tomu, že zákon zcela jasně upravuje odlišné postupy pro rozhodování ve věci mezinárodní ochrany osob narušujících bezpečnost státu a veřejný pořádek, úvaha správního orgánu vedoucí k aplikaci jednoho či druhého ustanovení je zcela klíčová. Krajský soud úvahu ke vztahu těchto pojmů označil za vhodnou, avšak v rozhodnutí žalovaného ji nepostrádal. Podle stěžovatele měl žalovaný i krajský soud kvalifikovat jeho trestnou činnost jako narušení veřejného pořádku, nikoliv jako porušení bezpečnosti státu. [7] K přijatelnosti kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že v napadeném rozhodnutí krajského soudu je zásadní pochybení, které má dopad do jeho hmotněprávního postavení. Vzhledem k aplikaci vylučující klauzule § 15a odst. 1 písm. d) zákona o azylu totiž není žalovaný povinen zjišťovat případnou existenci důvodů stanovených v § 14a zákona o azylu. Tato skutečnost je významným zásahem do postavení stěžovatele, jelikož de facto zakládá povinnost stěžovatele opustit území České republiky a vrátit se do země původu, kde mu hrozí pronásledování, jež žalovaný kvalifikoval v roce 2011 jako dostatečný důvod pro udělení doplňkové ochrany. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se podle § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. [9] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijateln