3 As 102/2016 — Nejvyšší správní soud

3 As 102/2016- 41 - text 3 As 102/2016 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce Z. S., zastoupeného O. S., opatrovnicí, obou bytem, právně zastoupeného JUDr. Ivanou Čadkovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Modřínová 2, proti žalovanému Městskému úřadu Starý Plzenec, se sídlem Starý Plzenec, Smetanova 932, zastoupenému JUDr. Tomášem Tesařem, Ph.D., advokátem se sídlem Plzeň, Malická 11, za účasti L. K., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 3. 2016, č. j. 57 A 122/2014 - 109, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Městského úřadu Starý Plzenec (dále též jen „žalovaný“) ze dne 10. 3. 2014, sp. zn. 265/2014/MěÚSP/OV/Hos, č. j. 265/2014/MěÚSP-6, bylo k žádosti osoby zúčastněné na řízení ve zjednodušeném územním řízení vydáno rozhodnutí o umístění stavby rodinného domu na pozemku parc. č. X, v katastrálním území L. u P. podle § 79 a § 95 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) a § 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu; současně byly stanoveny podmínky pro umístění stavby. V napadeném rozsudku krajský soud nejprve konstatoval, že bez výslovného souhlasu účastníků územního řízení s umístěním stavby, vyznačeným v situačním výkresu, nemůže ve zjednodušeném územním řízení dojít k vydání územního rozhodnutí [§ 95 odst. 1 písm. d) stavebního zákona]. Význam takto vyjádřeného souhlasu podtrhuje § 95 odst. 5, věta druhá stavebního zákona, dle které se k námitkám účastníků řízení uvedeným v odstavci 1 písm. d) nepřihlíží, pokud se nezměnily podklady pro jejich souhlas. Je tudíž v zájmu účastníka řízení, aby se se stavebníkem předkládaným územním záměrem před vyslovením souhlasu řádně seznámil; pokud tak neučiní je povinen nést veškeré negativní důsledky s tím spojené (především strpět umístění stavby povolené na základě územního rozhodnutí vydaného ve zjednodušeném územním řízení). Na situačních výkresech, znázorňujících umístění stavby na předmětném pozemku a umístění a výšku oplocení z betonových desek, je připojen vlastnoručně psaný text „Souhlasím 31. 12. 2013“ a podpis „S.“ (opatrovnice žalobce). Za daného stavu proto krajský soud uzavřel, že opatrovnice žalobce vyslovila za žalobce souhlas s navrhovaným záměrem ve smyslu § 95 odst. 1 písm. d) stavebního zákona. Nedůvodnými shledal krajský soud tvrzení žalobce, že souhlas opatrovnice byl pouze vyjádřením snahy o dobré sousedské vztahy a nikoliv vyjádřením názoru žalobce, jakožto vlastníka sousední nemovitosti. Upozornil, že opatrovnice žalobce nebyla vlastníkem předmětné nemovitosti, nebyl tudíž žádný důvod pro to, aby stavebník žádal o vyslovení jejího souhlasu s navrhovaným záměrem; jelikož však byla jako jediná oprávněna kvalifikovaně projevit vůli za žalobce (jakožto vlastníka nemovitosti), bylo logické, že se stavebník obrátil přímo na ní. Otázka, zda bylo stavebníkem požadováno prokázání pověření opatrovnice jednat jménem žalobce, není dle krajského soudu pro posouzení zákonnosti územního rozhodnutí podstatné, neboť o tomto jejím postavení nejsou (a ani v rozhodné době nebyly) pochybnosti. Nedůvodnou shledal krajský soud rovněž námitku žalobce, že nebyl osloven jako účastník řízení a nemohl uplatnit své námitky. Krajský soud konstatoval, že žalobce byl osloven prostřednictvím své opatrovnice, která vyslovila souhlas s navrhovaným záměrem a žádné námitky neuplatnila. Dále krajský soud poukázal na fakt, že stavební zákon nevyžaduje, aby stavebník prokazatelně účastníka řízení seznámil s tím, že na základě jeho souhlasu s navrhovaným záměrem bude provedeno zjednodušené územní řízení. K námitce žalobce, že souhlasy ostatních účastníků nebyly vyznačeny na situačním výkresu, krajský soud konstatoval, že v soudním řízení správním žalobce hájí toliko svá veřejná subjektivní práva a nelze se tedy dovolávat eventuálního porušení práv jiného. Dále, vzhledem k tomu, že se návrh výroku územního rozhodnutí doručuje pouze stavebníkovi a dotčeným orgánům, nespatřoval krajský soud jakékoliv pochybení žalovaného v tom, že návrh výroku rozhodnutí je toliko součástí spisového materiálu. Konečně, jestliže žalobce tvrdil, že se v místě stavby nevyskytovalo trvale po dobu 15 dnů žádné oznámení o záměru stavebníka, byl dle krajského soudu povinen tuto skutečnost prokázat, jinak se má za to, že žadatel povinnost vyvěšení informace splnil (§ 95 odst. 4 in fine stavebního zákona). Proti tomuto rozsudku brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, odvolávající se na důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stížní argumentace je přitom v zásadě shodná s argumentací obsaženou již ve správní žalobě. Stěžovatel v kasační stížnosti nesouhlasí s právním názorem krajského soudu o splnění požadavků § 95 odst. 1 stavebního zákona k provedení zjednodušeného územního řízení, fakticky však pouze popisuje skutkový stav a dosavadní právní hodnocení věci žalovaným a krajským soudem, aniž by s právními názory krajského soudu polemizoval. Dle stěžovatele je jednou z podmínek zjednodušeného územního řízení doložení souhlasu účastníků řízení, tedy vlastníků sousedních pozemků nebo staveb na nich. Z titulu vlastnictví pozemku, který má společnou hranici s pozemkem přímo dotčeným stavbou, byl jedním z účastníků i stěžovatel. Na situačním výkresu je však vlastnoručně psaný text „Souhlasím 31. 12. 2013“ a podpis „S.“, z čehož správní orgán a následně i krajský soud dovodily vyjádření souhlasu stěžovatele se stavbou rodinného domu na sousedním pozemku, a tedy splnění podmínky k provedení zjednodušeného územního řízení. Stěžovatel navrhoval provedení výslechu své opatrovnice k prokázání postupu stavebníka a stavebního úřadu, konkrétně okolností podpisu situačního výkresu, podání informace stavebníka o provedení řízení, v němž bude stavba detailněji projednána, okolností (ne)vyvěšení návrhu výroku v místě stavby a povědomosti stavebního úřadu o stavu stěžovatele, avšak tento návrh byl zamítnut. K problematice zveřejnění návrhu výroku územního rozhodnutí stěžovatel namítá, že krajský soud pouze konstatoval znění ustanovení § 95 odst. 4 stavebního zákona, avšak nepřihlédl ke všem skutečnostem v souhrnu. Dále uvádí, že opatrovnice očekávala, že jako účastník řízení bude kontaktován stěžovatel, případně že se v místě stavby bude nacházet oznámení o tom, že se bude o věci jednat, neboť neměla důvod předem pochybovat o dobrých úmyslech stavebníka a sledovat úřední desku. Stěžovatel uzavírá, že v daném případě nebyly splněny podmínky k vydání územního rozhodnutí ve zjednodušeném územním řízení, neboť nebyl účastníkem řízení udělen řádný souhlas se záměrem; souhlas byl totiž vyznačen na situačním výkresu, který nebyl součástí řádné dokumentace a neučinil jej vlastník sousední nemovitosti (podpis matky vlastníka nenahrazuje stanovisko stěžovatele, jelikož postrádal doložení zmocnění). Tuto vadu nelze zhojit tím, že nesouhlasící účastník následně vznese námitky. Stěžovatel má tedy za to, že byla porušena jeho základní práva jakožto účastníka řízení, a byla mu odňata možnost účasti na řízení a obrany práv. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti především uvedl, že napadený rozsudek považuje za zcela správný a dostatečně odůvodněný; zároveň má za to, že jeho rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnou právní úpravou, zejména s § 95 stavebního zákona. Upozornil, že stěžovatel v kasační stížnosti pouze opakuje žalobní argumentaci, se kterou se však již krajský soud zcela srozumitelným způsobem vypořádal. Pokud jde o tvrzení, že stěžovatel nebyl osloven jako účastník řízení a nebylo mu umožněno ve správním řízení hájit svá práva, žalovaný vycházel ze skutečnosti, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Plzni zbaven způsobilosti k právním úkonům a že mu byla jako opatrovnice ustanovena matka O. S. Postup, kdy se stavebník obrátil na stěžovatele, jako účastníka řízení, prostřednictvím jeho opatrovnice, proto považuje žalovaný za zcela správný a jediný možný, neboť projevit vůli stěžovatele mohla pouze jeho opatrovnice. Tyto skutečnosti byly žalovanému známé z jeho úřední činnosti, v řízení je proto nebylo třeba dokládat, ani jinak prokazovat (§ 50 odst. 1 správního řádu). Souhlas stěžovatele s navrhovaným záměrem ve smyslu § 95 odst. 1 písm. d) stavebního zákona, udělený prostřednictvím opatrovnice, je tedy nutno považovat za souhlas účastníka řízení, uděl