6 Ads 331/2016 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 331/2016- 42 - text 6 Ads 331/2016 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: J. N., zastoupen Mgr. Danielem Grimmem, advokátem, se sídlem Závodní 2006/101, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2016, č. j. MPSV-2016/24982-923, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2016, č. j. 20 Ad 24/2016 - 32, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2016, č. j. 20 Ad 24/2016 - 32, a rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2016, č. j. MPSV-2016/24982-923, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Danielu Grimmovi, se sídlem Závodní 2006/101, Ostrava, se přiznává odměna za zastupování ve výši 1.300 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včas podanou kasační stížností žalobce napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 28. 11. 2016, č. j. 20 Ad 24/2016 - 32, (dále jen „napadený rozsudek“), kterým krajský soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2016, č. j. MPSV-2016/24982-923, (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 28. 12. 2015, č. j. 671345/2015/OOI (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž žalobci k žádosti ze dne 5. 10. 2015 nebyl přiznán doplatek na bydlení. Žalobci nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení z důvodu bydlení v pronajaté zahradní chatce, která nesplňuje standardy kvality bydlení podle § 33b odst. 1 zákona č. 111/2006, o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“). [2] Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že v případě zahradní chatky se jedná o jiný než obytný prostor, proto bylo potřeba posoudit, zda uvedený prostor splňuje standardy kvality bydlení. Podle žalovaného stavba nesplňuje všechny požadavky vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, (dále jen „vyhláška“) nelze tak považovat standardy kvality bydlení za splněné. Z uvedeného důvodu se nejedná o případ hodný zvláštního zřetele, a nelze proto poskytnout doplatek na bydlení. [3] Žalobce v žalobě proti tomuto rozhodnutí namítal, že se žalovaný nezabýval celkovou úrovní objektu z hlediska kvality bydlení a rozhodnutí je zatíženo přepjatým formalismem. Odůvodnění je nepřezkoumatelné a nevypořádává řádně žalobcovy námitky. Smyslem § 33b zákona o pomoci v hmotné nouzi není bránit přiznání dávky v případě, že není splněna byť jediná podmínka vyhlášky. Právní názor žalovaného, že doplatek na bydlení nelze přiznat, nesplňuje-li posuzovaný objekt požadavky vyhlášky, je v rozporu se smyslem zákona. Správní orgán se měl zaměřit na faktickou kvalitu bydlení. V doplnění žaloby žalobce poukázal na to, že protokol o kontrole je neúplný a nepřezkoumatelný. [4] Krajský soud napadeným rozsudkem žalobu jako nedůvodnou zamítl. V případě doplatku na bydlení se za určité situace jedná o dávku fakultativní, kdy musí správní orgán na základě správního uvážení zvážit, zda se jedná o případ zvláštního zřetele hodný, jestliže žadatel o dávku bydlí v jiném než obvyklém prostoru, což je případ žalobce. Zákonodárce zákonem č. 252/2014 Sb., s účinností od 1. 1. 2015 připustil k bydlení i jiný obytný prostor, avšak za podmínky, že se musí jednat o takový prostor, který je na základě právního titulu určen pro bydlení a současně splňuje standardy kvality bydlení podle § 33b zákona o pomoci v hmotné nouzi. [5] Osvědčení standardů bydlení je otázka odborná a jedině stavební úřad, nikoliv úřad práce, je oprávněn k posouzení této otázky. Pokud stavební úřad dospěl k závěru, že posuzovaná stavba tyto standardy nesplnila, je tímto úřad práce i žalovaný vázán a musí vycházet ze skutečnosti, že se o jiný než obytný prostor nejedná a v důsledku toho také nemůže vzniknout nárok na předmětnou dávku. Sdělení Úřadu městského obvodu Poruba, odboru výstavby a životního prostředí, ze dne 27. 11. 2015 bylo pro správní orgány rozhodující o nároku na doplatek na bydlení zavazující. Z kontroly provedené stavebním úřadem v souzené věci pak vyplynulo, že nejsou splněny parametry dané v § 3 písm. i) vyhlášky, neboť stavba nesplňuje požadovanou podlahovou plochu, nejsou splněny přiměřeně parametry § 8, neboť stavba splňovala požadavky platné v roce 1989, nejsou splněny požadavky § 10 odst. 5, neboť místnost má světlou výšku jen 2,35 m, nejsou splněny požadavky § 10 odst. 6, neboť v objektu je jen chemický záchod a v objektu není koupelna. Soud se tak ztotožnil se závěrem kontroly objektu, že nejsou ani přiměřeně splněny požadavky § 33 b odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi. [6] Krajský soud přisvědčil žalobci, že předmětný objekt byl zkolaudován jako zahradní chata. To, že objekt sám o sobě je obyvatelný, nezakládá automaticky nárok při přiznání příspěvku na živobytí i nárok na doplatek na bydlení. Pokud žalobce soudu předložil stanovisko veřejného ochránce práv (dále jen „VOP“) ke své situaci ze dne 20. 7. 2016, toto vzal soud na vědomí, nicméně přesto nedospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné. V § 33b odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi je hodnocení parametrů obytného prostoru podle nadefinovaných ustanovení vyhlášky o technických požadavcích na stavby vázáno na jejich přiměřené užití. Pojem „přiměřené“ je pojem neurčitý, ve kterém se odráží i úvaha správního orgánu, v tomto případě stavebního úřadu. Krajský soud má za to, že je třeba respektovat závěr vyslovený stavebním úřadem, že pokud stavba nesplňuje požadované parametry, nejsou naplněny podmínky pro to, že se jedná o jiný než obytný prostor, který má požadované standardy bydlení. Krajský soud zdůraznil, že pro případ hodný zvláštního zřetele lze užívání bytu nahradit užíváním jiného než obytného prostoru, ale za předpokladu, že tento splňuje standardy kvality bydlení, což v dané věci nebylo prokázáno. II. Kasační stížnost [7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti uvedl, že napadá rozsudek pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem [§ 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a dále namítá nepřezkoumatelnost a nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. [8] Stěžejní právní otázkou v dané věci je, zda je správní orgán při posuzování standardů kvality bydlení dle ustanovení § 33b zákona o pomoci v hmotné nouzi vázán podmínkami daných ustanoveními § 3 písm. a), § 8, § 10 odst. 5 a 6, § 11, § 38, § 44 odst. 1 písm. a) a § 44 odst. 1 věty druhé vyhlášky bez dalšího, tedy zda je povinen při nepatrném nesplnění byť jediného požadavku vydat stanovisko, že daný objekt nesplňuje standardy kvality bydlení dle § 33b ve spojení s § 33 a § 33a zákona o pomoci v hmotné nouzi, nebo je mu dána možnost správního uvážení a povinnost hodnotit při posuzování standardů kvality bydlení veškeré relevantní okolnosti případu. Předmětná otázka se zásadně dotýká práva na nezbytou pomoc v hmotné nouzi garantovaného v čl. 30 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). [9] Otázka, zda prostor poskytuje dostatečný komfort pro bydlení je při rozhodování o (ne)přiznání doplatku na bydlení zcela zásadním a jediným kritériem, z něhož by měl správní orgán vycházet. Postup správních orgánů je zatížen přepjatým formalismem, který jde přímo proti účelu zákona. Účelem definice jiného obytného prostoru je zamezit zneužívání dávek a neposkytovat je na bydlení, které nezajišťuje alespoň minimální standardy. Při posuzování kvality bydlení však nelze postupovat tak, že v případě nesplnění byť jediného technického požadavku ustanovení vyhlášky, na něž je odkazováno, správní orgán doplatek nepřizná. Stanovisko VOP, jakož i judikatura Nejvyššího správního soudu je použitelná i za stávajícího stavu, tedy i přesto, že do zákona bylo doplněno ustanovení § 33b. Rozpor s ustanoveními vyhlášky o technických požadavcích na stavby bez dalšího neznamená, že dávku nelze žadateli přiznat. Správní orgán by měl vyhodnotit, zda je objekt v takovém stavu, aby v něm bylo možné důstojně žít, resp. měl by se zaměřit na faktickou kvalitu bydlení. Odkaz na jednotlivá ustanovení vyhlášky má správnímu orgánu ulehčit situaci v tom smyslu, že mu příkladmo ukládá, na které konkrétní požadavky na výstavbu se má zaměřit, co má zejména při hodnocení standardu bydlení zohlednit. Úroveň (kvalitu) objektu však musí i na