7 Afs 157/2017 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 157/2017- 53 - text 7 Afs 157/2017 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Arca Capital CEE, uzavřený investiční fond, a. s., se sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4, zastoupený Mgr. Martinem Kramářem, LL.M., advokátem se sídlem Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, č. j. 11 Af 68/2015 - 168, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozhodnutím ze dne 17. 7. 2015, č. j. 2015/79650/570, žalovaná uložila žalobci pokutu ve výši 650 000 Kč, neboť dospěla k závěru, že žalobce v období od 8. 9. 2014 do 30. 3. 2015 na svých internetových stránkách www.arcacapitalcee.com uveřejnil nabídku investování do dluhopisů vydaných jeho dceřinou společností Arca Acquisition Capital, a. s. (dále též „AAC“) nazvaných „Dluhopis Arca Capital Acquisition Capital II. 2014-2017, 5,0 %“, tedy veřejně nabízel cenné papíry bez dřívějšího uveřejnění prospektu dluhopisu schváleného žalovanou. Tím porušil povinnost obsaženou v § 35 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, takže se dopustil správního deliktu dle § 164 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu. [2] Rozhodnutím ze dne 8. 10. 2015, č. j. 2015/110265/CNB/110, zamítla bankovní rada žalované žalobcův rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí. Bankovní rada shledala, že výrok prvostupňového rozhodnutí je dostatečně určitý a vyhovuje požadavkům § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Osobou odpovědnou za správní delikt, a tedy pasivně legitimovanou, je skutečně žalobce, nikoli společnost AAC jako emitent cenných papírů, neboť žalobce není pouze nezúčastněnou osobou, která emitentovi poskytla na svých internetových stránkách prostor ke zveřejnění nabídky. V informačních letácích o dluhopisech byly zveřejněny kontaktní údaje o žalobci, který je zároveň jedinou osobou ovládající emitenta předmětných dluhopisů a byl tím, kdo učinil veřejnou nabídku ve smyslu definice obsažené v § 34 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, a to prostřednictvím internetu coby média přístupného neomezenému okruhu osob. Nelze naopak tvrdit, že by se deliktu podle § 164 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu mohl dopustit pouze emitent. Bankovní rada se ztotožnila i s výší uložené pokuty, která odrážela délku trvání protiprávního jednání, vyšší celkový objem emise dluhopisů společně s nízkou nominální hodnotou jednoho nabízeného dluhopisu, která umožňuje využití nabídky ze strany více investorů, a odrážela i skutečnost, že žalobce je součástí profesionální finanční skupiny. Naopak jako polehčující okolnost byla v prvostupňovém rozhodnutí zohledněna relativně nízká navštěvovanost žalobcových internetových stránek. II. [3] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji nejprve zamítl rozsudkem ze dne 19. 12. 2016, č. j. 11 Af 68/2015 - 112. Poté, co tento rozsudek Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 2. 2017, č. j. 7 Afs 350/2016 - 66, zrušil pro procesní vadu spočívající v nenařízení ústního jednání před městským soudem, vrátila se věc městskému soudu k dalšímu řízení. V něm se dne 25. 4. 2017 konalo ústní jednání a téhož dne městský soud rozsudkem označeným v záhlaví žalobu opět zamítl. [4] Výrok prvostupňového rozhodnutí označil městský soud za souladný s § 68 odst. 2 správního řádu, neboť je dostatečně konkrétní, srozumitelný a jasný, jsou z něho zcela patrné skutkové okolnosti spáchaného správního deliktu, včetně následného právního hodnocení a uložení správní sankce v podobě peněžité pokuty. Z napadeného výroku je jasné, jakým způsobem žalovaná rozhodla, aniž by bylo možné protiprávní jednání žalobce zaměnit s jednáním jiným či jednáním jiné osoby. [5] K údajně nesprávnému časovému vymezení vytýkaného skutku městský soud připomněl, že žalovaná v prvoinstančním správním rozhodnutí vymezila délku trvání protiprávního jednání ode dne 8. 9. 2014 do dne 30. 3. 2015, ovšem podle žalobce v období ode dne 1. 12. 2014 do dne 30. 3. 2015 k vytýkanému jednání z povahy věci ani nemohlo dojít, neboť emisní lhůta skončila již dne 1. 12. 2014. Z toho však podle městského soudu nevyplývá, že by později již nebylo možné předmětné dluhopisy upisovat vůbec, ostatně informační leták ze září 2014 upozorňující na nabídku dluhopisů byl na žalobcových internetových stránkách umístěn až do 30. 3. 2015. [6] V otázce údajně chybějící pasivní legitimace žalobce pro stíhání za daný správní delikt se městský soud ztotožnil se žalovanou. Soud odlišil „povinnost vyhotovit prospekt“ a „povinnost prospekt uveřejnit“. V daném případě byl žalobce sankcionován za porušení povinnosti schválený prospekt současně s veřejnou nabídkou příslušných dluhopisů uveřejnit, a nikoli za nesplnění povinnosti jej vyhotovit. Z § 35 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu je zřejmé, že pokud osoba veřejně nabízí cenné papíry, je povinna uveřejnit prospekt, ať už se jedná o emitenta těchto cenných papírů, či o osobu od emitenta odlišnou, a není rozhodující, zda tato osoba také prospekt vyhotovila. Tomu pak také odpovídá skutková podstata jiného správního deliktu podle § 164 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, jenž dopadá na osobu, která veřejně nabízí investiční cenné papíry, aniž by uveřejnila prospekt podle § 35 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, nikoliv na tu osobu, která by jej zároveň nevyhotovila. Zde šlo o veřejnou nabídku cenných papírů inzerovanou na internetových stánkách žalobce, jenž nese odpovědnost za jejich obsah a tudíž i za sdělení týkající se nabídky úpisu dluhopisů dceřiné společnosti AAC, o jejíž dluhopisy se jednalo. Nebylo proto rozhodující, zda se jednalo o cenné papíry žalobce. [7] Žalobcovo jednání zakládalo veřejnou nabídku, neboť informace o emisi dluhopisů byly prostřednictvím jeho internetových stránek dostupné široké a nejen odborné veřejnosti, a to bez jakéhokoliv omezení, například přístupového hesla, jež by bylo známo pouze konkrétním investorům emitenta. Informace o emisi dluhopisů byly na internetových stránkách zveřejněny způsobem dostupným široké veřejnosti, a to bez uveřejnění prospektu, což současně znamená bez adekvátní ochrany potencionálních investorů, kterých v daném případě bylo mnohanásobně více, než kolik stanovuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/71/ES, o prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování, a o změně směrnice 2001/34/ES (dále jen „Směrnice o prospektu“), jako hranici pro veřejnou nabídku cenných papírů. Informace byly zveřejněny v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí investorů o jejich pořízení. Městský soud se ztotožnil s názorem žalované, že v případě uveřejnění údajů obsahujících přesné označení dluhopisů včetně ISIN, dále informace o jejich emitentovi a termínu úpisu, jsou informace dostatečné pro to, aby případnému zájemci o úpis umožnily učinit investiční rozhodnutí. Na této skutečnosti nemohou nic změnit ani žalobcova prohlášení uvedená v informačních letácích pod jeho kontaktními údaji, že uveřejněné informace nepředstavují konkrétní investiční nabídku. Informace přitom žalobce zveřejnil s cílem dosáhnout toho, aby se příslušní návštěvníci jeho internetových stránek dozvěděli o podmínkách nabývání emitentem upisovaných dluhopisů, a aby v nich byl vzbuzen zájem tyto dluhopisy nabýt. Žalobce sice namítal, že sám nikdy nevydal žádnou emisi dluhopisů, takže uvedené informace nemohly v adresátech vzbudit zájem o jejich nabytí, městský soud však zdůraznil, že emitent předmětných dluhopisů je stoprocentní dceřinou společností žalobce. „Osobní“ zájem na finančně prosperující dceřiné společnosti žalobce tak byl zcela nesporný. [8] Ke stěžovatelově námitce, že Směrnice o prospektu ani § 34 zákona o podnikání na kapitálovém trhu nedávají žalované dohledovou pravomoc nad tzv. neveřejnými nabídkami cenných papírů, městský soud připomněl, že se v žalobcově případě jednalo o veřejnou nabídku investičních cenných papírů naplňující její zákonné definiční znaky. Konkrétně se jednalo o veřejnou nabídku k úpisu investičních cenných papírů, naplňující všechny definiční znaky veřejné nabídky podle § 34 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Nebylo proto třeba, aby se žalovaná zabývala i dalšími instituty Směrnice o prospektu, jejichž povahou je sdělování informací týkajících se nabídky cenných papírů, které nejsou veřejnou nabídkou. Napadené rozhodnutí tedy nebylo nicotné pro nedostatek pravomoci žalované. [9] Nedošlo ani k porušení zásady in dubio pro reo, neboť žalovaná na základě svého důkladně odůvodněného rozhodnutí neměla pochybnosti o žalobc