7 Afs 18/2015 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 18/2015- 71 - text 7 Afs 18/2015 - 75 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: J. Ch., zastoupen Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou se sídlem Husova 242/9, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2014, č. j. 29 Af 67/2013 - 54, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2014, č. j. 29 Af 67/2013 - 54, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 7. 8. 2013, č. j. JMK 84709/2013, sp. zn. S - JMK 6887/2013 OSP, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě 12 342 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové, advokátky. IV. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti 4 114 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové, advokátky. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2014, č. j. 29 Af 67/2013 - 54, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2013, č. j. JMK 84709/2013, sp. zn. S - JMK 6887/2013 OSP (dále také „rozhodnutí o odvolání“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměr Magistrátu města Brna (dále jen „magistrát“) ze dne 18. 12. 2012, č. 12/02/012880, č. j. ŽP/336619/12 (dále také „platební výměr“), na místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění a využívání a odstraňování komunálních odpadů za rok 2012. Platebním výměrem byl žalobci (narozenému v roce X) vyměřen místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (dále jen „místní poplatek za komunální odpad“) ve výši 500 Kč podle § 10b odst. 1 písm. a) zákona č. 565/1990 Sb., ve znění platném a účinném pro projednávanou věc, tj. ve znění účinném do 30. 6. 2012 (dále jen „zákon o místních poplatcích“) ve spojení s § 11 odst. 1 tohoto zákona a obecně závazné vyhlášky statutárního města Brna č. 18/2010. [2] Krajský soud v citovaném rozsudku nejprve posoudil žalobcem vznesený návrh na předložení věci Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky pro rozpor aplikovaného § 10b odst. 1 písm. a) zákona o místních poplatcích s ústavním pořádkem. Stran tohoto návrhu plně odkázal na argumentaci Nejvyššího správního soudu obsaženou v rozsudku ze dne 12. 11. 2014, č. j. 1 As 116/2014 - 29. Na jejím základě krajský soud konstatoval, že pro předložení projednávané věci Ústavnímu soudu není důvod. Dále krajský soud uvedl, že jediným hlediskem pro posouzení, zda je žalobce poplatníkem místního poplatku za komunální odpad, je místo jeho trvalého pobytu. Předmětné § 10b odst. 1 písm. a) zákona o místních poplatcích, podle kterého poplatek za komunální odpad platí fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt, soud vyhodnotil jako zcela konkrétní a konstatoval, že správní orgány neměly možnost v projednávané věci postupovat jiným způsobem. Podle platné právní úpravy nemohly správní orgány zohlednit, zda je poplatník zletilý či nezletilý, nebo vyměřit poplatek rodičům nezletilého poplatníka. Krajský soud neuznal ani námitku, podle níž je žalobce nucen fakticky hradit náklady na likvidaci odpadů dvakrát – v místě trvalého i faktického bydliště. K tomu krajský soud uvedl, že pokud stěžovatel platí za likvidaci odpadu Dětskému domovu v B., jedná se nesporně o jiný druh platby, a nikoliv o dvojí vyměření totožného místního poplatku. II. [3] Proti shora uvedenému rozsudku podal žalobce (dále také „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud předložil věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení § 10b odst. 1 písm. a) zákona o místních poplatcích pro rozpor s ústavním pořádkem, principy demokratického právního státu a Úmluvou o právech dítěte. Předmětné ustanovení podle něj nijak nerozlišuje poplatníky podle jejich věku, nijak se neváže na skutečný majetek či příjem poplatníka, a ani nezohledňuje skutečnost, zda poplatník v obci, kde má evidován trvalý pobyt, skutečně bydlí a zda zde produkuje nějaký odpad. Dále stěžovatel uvedl, že pokud by předmětné ustanovení bylo shledáno v souladu s ústavním pořádkem, je v rozporu s ním jeho interpretace a aplikace v projednávané věci. Soud i správní orgány podle něj postupovaly formalisticky a interpretovaly § 10b odst. 1 zákona o místních poplatcích v rozporu s čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Místní poplatek za komunální odpad lze podle stěžovatele vyměřit pouze zákonným zástupcům nezletilé osoby. Současně nelze připustit, aby nezletilé děti odpovídaly za to, že jejich zákonní zástupci nesplnili svoji povinnost a místní poplatek za dítě neuhradili. V závěru kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že postup magistrátu a žalovaného spočívající ve vyměření místního poplatku za komunální odpad žalobci, který byl v době splatnosti poplatku nezletilý, je nutné posoudit jako extrémně nespravedlivý, rozporný se základními zásadami humanity, morálky a demokratického právního státu a v neposlední řadě i s normami ústavněprávní síly. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil. III. [4] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém uvedl, že v projednávané věci nemohly správní orgány vykročit mimo rámec výslovné zákonné úpravy. Ve zbytku pak odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 1 As 116/2014 - 29. Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. IV. [5] Z předloženého správního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následující skutečnosti. Stěžovatel (nar. X) byl od roku 2004 na základě rozhodnutí soudu umístěn v ústavní výchově – v Dětském domově B., neboť jeho rodiče nebyli schopni zajistit jemu ani jeho sourozencům základní životní podmínky nezbytné pro jejich rozvoj. Dne 14. 6. 2012 (při dovršení zletilosti) uzavřel s Dětským domovem B. smlouvu o poskytnutí plného přímého zaopatření zletilé nezaopatřené osoby po ukončení výkonu ústavní výchovy (§ 24 odst. 4 zákona č. 109/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Příjem stěžovatele v době podání žaloby představoval přídavek na dítě ve výši 700 Kč, který byl v plné výši poukazován na účet uvedeného dětského domova. [6] Dne 21. 11. 2012 zaslal stěžovatel prostřednictvím své zástupkyně magistrátu žádost o doručení písemností ve věci místního poplatku za komunální odpad s tím, že mu nikdy v minulosti nebyly řádně doručeny jakákoliv rozhodnutí ani jiné písemnosti ve vztahu k tomuto poplatku. V reakci na uvedenou žádost byl zástupkyni stěžovatele dne 2. 1. 2013 doručen mj. platební výměr ze dne 18. 12. 2012, č. 12/02/012880, č. j. ŽP/336619/12, jímž byl stěžovateli vyměřen místní poplatek za komunální odpad pro rok 2012 ve výši 500 Kč. Proti tomuto platebnímu výměru podal stěžovatel včasné odvolání, v němž uvedl obdobné námitky jako později ve správní žalobě a kasační stížnosti. [7] Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 8. 2013, č. j. JMK 84709/2013, sp. zn. S  JMK 6887/2013 OSP, stěžovatelovo odvolání zamítl a napadený platební výměr potvrdil. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že kritériem pro vydání platebního výměru byl trvalý pobyt stěžovatele na území města Brna. V poplatkovém řízení nemohl magistrát zohlednit případnou tvrdost zákona nebo obtížnou sociální situaci, neboť zde není zákonný důvod, který by to umožňoval. Konkrétní důvody, které stěžovatel uvedl ve vztahu ke své osobě, nebylo tedy možno vzít v úvahu. Stěžovatel nespadal do žádné skupiny poplatníků osvobozených od povinnosti platit předmětný poplatek a umístění žalobce v ústavní výchově, tvrzená výchovná nezpůsobilost jeho rodičů, ani jeho nezletilost nebyly pro vyměření poplatku rozhodné. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, o níž krajský soud rozhodl výše uvedeným způsobem. [8] Ve správním spise se dále nachází platební výměry a hromadné předpisné seznamy na místní poplatky za komunální odpad za období let 2002 až 2011, které magistrát doručoval stěžovateli prostřednictvím veřejných vyhlášek. Platební výměry vydané v letech 2004 až 2008 a hromadný předpisný seznam za rok 2009 (ve vztahu ke stěžovateli) byly následně žalovaným na základě podnětu magistrátu zrušeny v rámci přezkumného řízení z důvodu, že stěžovatel v rozhodném období splňoval podmínky nutné pro osvobození od místního poplatku za komunální odpad stanovené vyhláškou statutárního města Brna č. 18/2010. Platební výměry na místní poplatek za komunální odpad za roky