7 As 116/2016 — Nejvyšší správní soud

7 As 116/2016- 38 - text 7 As 116/2016 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: R. P., zastoupeného JUDr. Václavem Faltýnem, advokátem, se sídlem náměstí Míru 143, Domažlice, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2014, čj. DSH/14612/14, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2016, č. j. 30 A 7/2015 - 46, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. [1] Městský úřad Domažlice, odbor dopravy (dále jen „správní orgán prvního stupně“), oznámením ze dne 18. 7. 2014 žalobci sdělil, že dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Výpis z bodového hodnocení žalobce obsahoval následujících 8 záznamů bodů: z 31. 5. 2009, 21. 7. 2009, 1. 7. 2010, 16. 8. 2011, 29. 12. 2011, 1. 7. 2013, 26. 2. 2014 a z 10. 6. 2014. [2] Žalobce podal proti provedení záznamů bodů v registru řidičů námitky. Uvedl, že napadá především poslední záznam bodů, jímž u něj bylo dosaženo 12 bodů, a z opatrnosti napadá též ostatní záznamy bodů, proti nimž však brojil již dříve v řízení, v němž dosud nebylo rozhodnuto a nadále probíhá. Co se týče posledního záznamu bodů z 10. 6. 2014, tvrdil, že nebyl učiněn na základě zákonného podkladu, neboť příkaz Městského úřadu Domažlice mu nebyl doručen. [3] Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 9. 9. 2014, čj. MeDO-45052/2014-Václ, námitky jako neodůvodněné zamítl a provedený záznam bodů potvrdil. V odůvodnění uvedl, že o námitkách proti výše uvedeným sedmi záznamům od 31. 5. 2009 do 26. 2. 2014 (tedy kromě posledního záznamu ze dne 10. 6. 2014) již není možné rozhodnout, neboť o nich bylo nepravomocně rozhodnuto dne 11. 8. 2014 rozhodnutím čj. MeDO-39966/2014-Václ a jsou dále projednávány v rámci jiného správního řízení. Protože o uvedených námitkách probíhá samostatné řízení a není možné, aby v jedné věci bylo rozhodováno dvakrát, nemohou být předmětem tohoto řízení a správní orgán prvního stupně se jimi nemohl zabývat. Zdůraznil, že žalobce není krácen na svých právech v rámci tohoto řízení, jelikož své zájmy hájí i v jiném řízení. V případě záznamu z 10. 6. 2014 správní orgán prvního stupně podotkl, že není pochyb o doručení příkazu z 31. 3. 2014 žalobci, na jehož základě byl záznam proveden. [4] Žalobce napadl rozhodnutí o námitkách odvoláním, v němž převážně zpochybňoval záznam z 21. 7. 2009, konkrétně zpochybnil ale i záznam z 26. 2. 2014 a z 10. 6. 2014. K poslednímu uvedenému záznamu opět namítl, že mu nebyl doručen příkaz Městského úřadu Domažlice, na jehož základě byl záznam proveden. Správnímu orgánu prvního stupně vytkl i to, že mu neměl oznamovat dosažení 12 bodů za situace, kdy ještě rozhodnutí týkající se námitek proti předchozím záznamům nenabylo právní moci. Za této situace totiž nebylo pravomocně vyřešeno, zda posledním záznamem vůbec mohlo dojít k dosažení 12 bodů, pokud žalobce zpochybnil předchozí záznamy. [5] Žalovaný odvolání zamítl rozhodnutím označeným v záhlaví. Ohledně záznamů z 21. 7. 2009 a 26. 2. 2014 souhlasil s odůvodněním rozhodnutí ze dne 11. 8. 2014, čj. MeDO/39966/14-Václ, které se se zákonností záznamů již vypořádalo. V případě záznamu z 10. 6. 2014 shledal, že příkaz, na jehož základě byl záznam učiněn, byl žalobci řádně doručen. K námitce nesprávného postupu správního orgánu prvního stupně, který nevyčkal pravomocného rozhodnutí o již dříve uplatněných námitkách žalobce proti záznamům bodů, žalovaný uvedl, že se jednalo o dvě na sobě nezávislá správní řízení. Správní orgán prvního stupně nebyl při rozhodování o věci samé vázán nabytím právní moci rozhodnutí vydaného v jiném správním řízení. II. [6] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni. V žalobě rozsáhlou argumentací zpochybnil, že se 21. 7. 2009 dopustil přestupku, a záznam dvou bodů byl proto proveden neoprávněně. Tvrdil také, že ani záznam tří bodů z 26. 2. 2014 nebyl oprávněný. K záznamu z 10. 7. 2014 opět namítl, že mu nebyl doručen příkaz Městského úřadu Domažlice, na jehož základě byl záznam proveden. [7] Krajský soud rozsudkem označeným v záhlaví žalobu zamítl. Předně se zabýval námitkami brojícími proti záznamu z 21. 7. 2009, které neshledal důvodnými. K žalobním námitkám týkajícím se záznamů ze dne 26. 2. 2014 a 10. 6. 2014 krajský soud poznamenal, že jelikož dle judikatury Nejvyššího správního soudu nelze v řízení o námitkách proti záznamu bodů přezkoumávat skutkový stav a právní kvalifikaci přestupku, nelze shledat žalobcovu argumentaci v tomto bodě důvodnou. Upozornil, že součástí správního spisu je i fotokopie doručenky, která dokládá řádné doručení příkazu Městského úřadu Domažlice. III. [8] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [9] Stěžovatel předně namítl, že jak v námitkách proti záznamu bodů, tak i v dalším průběhu správního a soudního řízení zcela jednoznačně odmítal, že by se 21. 7. 2009 dopustil přestupku spočívajícího v jízdě bez bezpečnostního pásu. Od počátku s jistotou tvrdil, že se takového jednání nedopustil. V situaci, kdy mu správní orgány poprvé až téměř pět let od údajné události oznámily, že se měl dopustit přestupkového jednání, za které mu byly zaznamenány body, od stěžovatele nelze spravedlivě očekávat konkrétnější tvrzení ani důkazní návrhy. Závěr krajského soudu, že skutek a jeho právní posouzení tak, jak jsou uvedeny v oznámení policie ze dne 22. 7. 2009, obstojí, je nesprávný, neboť stěžovatel po celou dobu popíral, že přestupek spáchal, a o projednání věci v blokovém řízení neexistuje žádný doklad. [10] Nadto ani oznámení policie ze dne 22. 7. 2009 neobsahuje dle stěžovatele takové údaje, na jejichž základě by bylo možno provést záznam bodů v bodovém hodnocení. Popis jednání neodpovídá tomu, co je uvedeno v právním předpise jako důvod pro záznam bodů; chybí údaj o tom, že došlo k porušení nějakého zákonného ustanovení; odkaz na obecnou zbytkovou skutkovou podstatu přestupku dle § 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v rozhodném znění (dále jen „zákon o přestupcích), nemá vypovídací hodnotu a nelze z něj usuzovat, že v dané věci šlo právě o porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Shora uvedenými argumenty, jež byly obsaženy také v žalobě, se přitom krajský soud dle názoru stěžovatele dostatečně nezabýval. [11] Stěžovatel dodal, že také sdělení policie ze dne 3. 4. 2014 je důkazně bezvýznamné. V tomto oznámení policie v reakci na žádost správního orgánu prvního stupně pouze zrekapitulovala obsah oznámení ze dne 22. 7. 2009 a zcela svévolně uvedla, že v souzené věci došlo k porušení povinnosti dle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v rozhodném znění. Dále policie konstatovala, že z důvodu rozsáhlé reorganizace Služby cizinecké policie došlo ke skartaci pokutového bloku, a potvrdila řádný průběh projednání přestupku. Policie však svou odpověď nijak nepodložila a veškeré informace zjevně čerpala jen z kopie záznamu oznámení policie ze dne 22. 7. 2009, který obdržela od správního orgánu prvního stupně. Krajskému soudu pak stěžovatel vytkl, že se nevypořádal s žalobní námitkou týkající se procesního pochybení žalovaného. Tohoto pochybení se měl žalovaný dopustit tím, že od policie nevyžadoval důkazní prostředky či návrhy za účelem prokázání skutečností, jež byly ve sdělení ze dne 3. 4. 2014 uvedeny, a postavil tak napadené rozhodnutí jen na ničím nepodložených tvrzeních policie. [12] Vzhledem k tomu, že neexistoval pokutový blok, nebylo možno dospět k závěru o nedůvodnosti stěžovatelových námitek proti záznamu bodů z 21. 7. 2009. Z důvodu nesprávnosti prvního výroku rozsudku krajského soudu o zamítnutí žaloby je nesprávný taktéž navazující výrok o nákladech řízení. IV. [13] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. V. [14] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [15] Kasační stížnost není důvodná. [16] Nejvyšší správní soud se nejprve musel vypořádat s otázkou předmětu řízení. Dle § 123b odst. 1 zákona o silničním prov