8 Afs 244/2016 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 244/2016- 47 - text 8 Afs 244/2016-52 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Photon SPV 6 s.r.o., se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, zast. Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem, se sídlem Sluneční náměstí 14, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2016, čj. 6 A 24/2015-62, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovala v tom, že žalovaný nevydal rozhodnutí podle ustanovení § 260 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, kterým by stanovil podmínky prominutí odvodu z elektřiny ze slunečního záření dle § 7a zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, ve znění pozdějších předpisů (nebo jeho části) tak, aby byly odstraněny příčiny i následky rdousícího efektu, jak jej vymezil Ústavní soud. [2] Proto se obrátila na žalovaného, aby rozhodl o hromadném prominutí daně podle § 260 daňového řádu. Měla za to, že je právní nárok na vydání takového rozhodnutí a že žalovaný měl dostatek času na vyřešení vzniklé situace. [3] Napadeným rozsudkem městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, čj. 1 Afs 171/2015-41 (publikováno ve Sb. NSS č. 3/2016), podle kterého je možné domáhat se zásahovou žalobou vydání rozhodnutí ministra podle ustanovení § 260 daňového řádu, kterým by mohl být solární odvod prominut, ale jen pokud je zřejmé, že jiné dostupné prostředky (zejména posečkání s úhradou jiných daní) nebudou k ochraně před likvidačními účinky odvodu postačovat. Soud tedy vysvětlil, že žaloba může být úspěšná pouze, pokud by žalobkyně osvědčila, že při své činnosti doposud postupovala s péčí řádného hospodáře, že samotný rozsah a další parametry jejího podnikatelského záměru odpovídají obvyklým standardům v daném odvětví a že se žalobkyně pokusila využít všech běžných prostředků ochrany proti zátěži představované solárním odvodem. V projednávané věci je nesporné, že žalobkyně nevyužila právních nástrojů podle ustanovení § 156 a 157 daňového řádu, proto žaloba na ochranu před nezákonným zásahem nemůže být důvodná. II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti napadenému rozsudku kasační stížnost z důvodů obsažených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Zopakovala, že je jako provozovatelka fotovoltaické elektrárny negativně zatížena solárním odvodem představujícím rdousící efekt. Odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 17/11, a na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2013, čj. 1 Afs 76/2013-57 (publikováno ve Sb. NSS č. 4/2014). Nesouhlasila s tím, že na daný případ dopadá rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 171/2015-41, neboť ten představuje exces proti předchozí rozhodovací praxi. Názor rozšířeného senátu nemůže být podle stěžovatelky překonán rozhodovací praxí „malého tříčlenného senátu“. [5] Nesouhlasila rovněž s tím, že předpokladem úspěšnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem je žádost o povolení posečkání se zaplacením daně (v případě neúspěchu takové žádosti musí daňový subjekt podat správní žalobu) s doložením, že při svém podnikání postupovala s péčí řádného hospodáře. Takové podmínky pro vyhovění žádosti daňový řád nestanoví. Napadený rozsudek je rovněž nepřezkoumatelný, protože městský soud se k její námitce vyjádřil zcela nedostatečně. Požadavek městského soudu na podání žádosti o povolení posečkání se zaplacením daně proto považovala za obstrukční. Soud se také měl více zabývat specifičností případu. Stěžovatelka dále poukazovala na to, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2016, čj. 4 Afs 65/2016-33, na který odkázal městský soud, rovněž popírá předchozí rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka nesouhlasila ani s argumentací městského soudu, podle níž je posečkání se zaplacením daně jiným právním prostředkem podle § 85. s. ř. s. Podle ní by v takovém případě městský soud musel žalobu pro nepřípustnost odmítnout. Na okraj stěžovatelka uvedla, že i pokud by posečkání se zaplacením daně bylo jiným právním prostředkem podle § 85 s. ř. s., musel by městský soud zkoumat jeho efektivitu. [6] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil v podání ze dne 27. 12. 2016, v němž vyjádřil pochybnost, zda se institut hromadného prominutí daně může uplatnit na řešení rdousícího efektu solárního odvodu. Ztotožnil se s rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu, podle níž je to právě daňový subjekt, kdo musí prokázat splnění podmínek pro postup dle § 260 daňového řádu. Polemizoval však s názorem, podle něhož rozhodnutí dle ustanovení § 260 daňového řádu představuje kvazi-právní předpis, představující podklad pro vydávání individuálních rozhodnutí o prominutí daně nebo příslušenství daně. Vyslovil názor, že rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu není nejednotná, jak namítá stěžovatelka, ale že se pouze organicky vyvíjí a upřesňuje. Je proto správné, pokud správní soudy požadují, aby daňový subjekt vyčerpal všechny možnosti nápravy, včetně žádosti o posečkání na jiných daních, přičemž v tomto řízení nemusí být doloženy ostatní podmínky, které vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 1 Afs 171/2015-41. [7] Dne 27. 2. 2017 v doplnění kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že žalovaný ani jiný státní orgán nezískávají žádné informace o rámcových podmínkách hospodaření subjektů v oboru výroby elektřiny ze solárního záření, nijak je nevyhodnocují, ani netuší, kdo je ke shromažďování a vyhodnocování informací svědčících existenci rdousícího efektu oprávněn. Stěžovatelka dále poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2016, čj. 9 Afs 110/2016-35, a zároveň doložila své účetní doklady, z nichž vycházela při analýze rdousícího efektu. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Nepřezkoumatelnost je natolik závažnou vadou rozhodnutí soudu, že se jí Nejvyšší správní soud musí zabývat i tehdy, pokud by ji stěžovatelka nenamítala, tedy z úřední povinnosti (srov. § 109 odst. 4 s. ř. s.). Má-li rozhodnutí soudu projít testem přezkoumatelnosti, je třeba, aby se ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jednalo o rozhodnutí srozumitelné, s uvedením dostatku důvodů podporujících výrok rozhodnutí. [11] Za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti; z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto; která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek); jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním; která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, publikováno ve Sb. NSS č. 7/2004). Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřel-li soud rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, publikováno ve Sb. NSS č. 3/2004), nebo pokud zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, publikováno ve Sb. NSS č. 3/2006, či rozsudek ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004-74). [12] V případě napadeného rozsudku se městský soud nedopustil výše uvedené nesrozumitelnosti v podobě vnitřní rozpornosti výroku, nerozlišení výroku a odůvodnění, nezjistitelnosti jeho adresátů či nevhodné formulace, protože napadený rozsudek jasně a přehledně obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti. Ostatně samotná stěžovatelka jeho obsahu