9 As 33/2017 — Nejvyšší správní soud

9 As 33/2017- 16 - text 9 As 33/2017 - 24 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobců: a) Stop Genocidě, z. s., se sídlem Vítonice 93, b) P. T., oba zast. Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem Zelená 267, Pardubice, proti žalovanému: město Moravský Krumlov, se sídlem nám. Klášterní 125, Moravský Krumlov, zast. Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem se sídlem Jana Palacha 954/4, Znojmo, na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2016, č. j. 31 A 42/2016 - 94, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včas podanou kasační stížností napadli žalobce a) [dále jen „stěžovatel a)“] a žalobce b) [dále jen „stěžovatel b)“] shora označený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta jejich žaloba na ochranu před nezákonným zásahem. [2] Stěžovatelé se svou žalobou domáhali jednak určení, že nezákonné bylo neposkytnutí ochrany shromáždění stěžovatele a), které se konalo dne 23. 3. 2016 na náměstí T. G. Masaryka v Moravském Krumlově, spočívající v pokusu Městské policie Moravský Krumlov manipulovat s informačními panely stěžovatele a) při tomto shromáždění a v pokusu přerušit funkci megafonu stěžovatele a). Jednak se stěžovatelé domáhali určení, že nezákonné bylo použití donucovacích prostředků ze strany Městské policie Moravský Krumlov vůči stěžovateli b) spočívající v jeho povalení na zem, zkroucení rukou, nasazení pout a naložení do služebního vozidla při daném shromáždění. [3] V napadeném rozsudku krajský soud uvedl, že z dokazování vyplynulo, že shromáždění se konalo v Moravském Krumlově na náměstí T. G. Masaryka před školní jídelnou střední školy dopravní a služeb a v těsné blízkosti autobusové zastávky. Shromáždění bylo doplněno o informační panely sestavené do tvaru neuzavřeného kruhu se vstupem směrem k přilehlé autobusové zastávce a školní jídelně. Do takto neuzavřeného kruhu bylo možno bez problémů nahlížet a některé informační panely byly jasně viditelné bez nutnosti vstoupit do kruhu informačních panelů. V průběhu času se na místo shromáždění dostavil stěžovatel b) a počal pořizovat videozáznam v době, kdy začaly vznikat slovní potyčky. Velitel městské policie vyzýval přítomného pořadatele shromáždění V., aby zanechal projevů do megafonu. Pořadatel však výzvy nedbal. V průběhu času velitel městské policie upravil vstup mezi informační panely tak, že jej zúžil. [4] Dále na základě dokazování krajský soud zjistil, že na místě shromáždění se pohybovali dva místní občané (muž v červeném svetru a muž v černé bundě), kteří vstupovali do diskuze s demonstranty. Následně se vyhrotila situace mezi stěžovatelem b) a jedním z místních občanů. Stěžovatel b) vytáhl z pouzdra u pasu zbraň, o níž bylo následně zjištěno, že jde o plynovou pistoli. Velitel městské policie stěžovatele b) v reakci na vzniklou situaci povalil na zem, nasadil mu služební pouta a odvezl jej na stanici Policie České republiky. [5] Ve vztahu k zásahu, který dle žalobního tvrzení měl spočívat v povalení stěžovatele b) na zem, zkroucení rukou, nasazení pout a naložení do služebního vozidla, krajský soud zmínil další skutečnosti, které vyplynuly z videozáznamu. Ke stěžovateli b) přikročil muž v červeném svetru a v blízkém kontaktu s ním důrazně požadoval, aby stěžovatel b) přestal filmovat, několikrát ho přitom nazval slovy „vole“ či „sráči“. Není však pravda, že by na stěžovatele b) křičel. Stěžovatel b) začal ustupovat se slovy: „Já mám strach.“ Vyjmul přitom z pouzdra u pasu zbraň. Ze záznamu byla opakovaně slyšet výzva „Schovej tu pistol!“ a „Schovej to!“ posléze též „To si děláš srandu!“ Z úředních záznamů vyplynulo, že šlo o výzvy strážmistra M. K. Stěžovatel b) na výzvy nereagoval a následně proti němu bylo užito donucovacích prostředků ze strany velitele městské policie. [6] Krajský soud vyhodnotil, že stěžovatel b) vytáhl z pouzdra u pasu předmět zaměnitelný se střelnou zbraní, a to v situaci kdy nebyl jakkoli fyzicky napaden a kdy se v okolí nacházeli strážnici městské policie. Zbraň držel v pohotovostní poloze u pasu. Dle krajského soudu šlo o situaci, kdy zásah městské policie nesnesl odkladu. Nešlo tak o situaci, kdy je strážník městské policie dle § 18 odst. 3 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o obecní policii“), před použitím donucovacích prostředků povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání slovy „jménem zákona“ s výstrahou, že bude použito donucovacích prostředků. [7] Nad rámec krajský soud poznamenal, že k dané situaci nemuselo vůbec dojít, pokud by se stěžovatel b) choval v souladu se zákonem. Dle § 7 odst. 3 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o právu shromažďovacím“), totiž účastníci shromáždění u sebe nesmí mít střelné zbraně nebo výbušniny. Rovněž nesmějí mít u sebe jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví, lze-li z okolností nebo z chování účastníků usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím. [8] Ve vztahu k zásahu, který měl dle žalobního tvrzení spočívat v manipulaci s informačními panely stěžovatele a) a pokusu v přerušení funkce megafonu ze strany Městské policie Moravský Krumlov, krajský soud poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. II. ÚS 164/15. Krajský soud k posuzované věci konstatoval, že stěžovatel a) k prezentaci svých myšlenek při shromáždění používal stejných metod jako u shromáždění, která byla v minulosti zakázána. Obrazované materiály, které při shromáždění použil, jsou totožné s těmi, které na svých shromážděních obvykle používá. V posuzované věci byly panely s obrazovým materiálem situovány tak, aby vstup směřoval k autobusové zastávce a školní jídelně, kde byla koncentrace nezletilých různého věku. Nezletilí, kteří užívali přilehlou zastávku, se nemohli tomuto shromáždění vyhnout a museli tak být konfrontování s obsahem některých šokujících sdělení. Se sděleními stěžovatele a) byly konfrontovány i děti mladšího školního věku. [9] Dle krajského soudu si stěžovatel a) musel být s ohledem na setrvalé názory správních soudů i Ústavního soudu vědom, že způsob prezentace sdělení, který se šokujícími informacemi konfrontuje nezletilé, nepožívá ochrany shromažďovacího práva. Není přitom pravdou, že by se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 164/15 týkaly toliko dětí mladšího školního věku, jak tvrdil stěžovatel a), neboť setrvalá judikatura jasně hovoří o nezletilých. [10] Krajský soud zdůraznil, že dle § 2 zákona o obecní policii se obecní policie podílí na dodržování právních předpisů o ochraně veřejného pořádku a činí opatření k jeho obnovení. Nevhodným umístěním obrazových sdělení stěžovatele a) došlo k ohrožování mravní výchovy přítomných nezletilých. Z provedených výpovědí vyplynulo, že stěžovatel a) a městská policie se dohodli na podobě rozmístění informativních panelů. Z výpovědí však také vyplynulo, že městská policie po příjezdu na místo shledala, že tato dohoda nebyla dodržena. Její činnost pak směřovala primárně k zabránění ohrožování mravní výchovy nezletilých při zachování možnosti dále pokračovat ve shromáždění. Zúžení vstupu mezi panely nemohlo žádným způsobem narušit posuzované shromáždění. Informační panely byly i po úpravě dále volně přístupné. Po prvotním zúžení vstupu ze strany městské policie sami demonstrující vstup upravili, aby byly panely volně přístupné, což městská policie respektovala. [11] Ani v přerušení funkce megafonu krajský soud neshledal nezákonný zásah. Stejně jako obrazová sdělení ani slovní projevy nesmějí narušovat základní práva jiných. Krajský soud kladl rovnítko mezi plakáty stěžovatele a), které srovnávaly umělé přerušení těhotenství s nacistickou genocidou či rasistickou vraždou, a mezi projevy pořadatele V., který uváděl, že nacisté vyráběli z ostatků zabitých židů, ale my jsme toto povýšili a děláme ze zavražděných dětí jídla a očkování. Krajský soud zdůraznil, že slovní projevy prostřednictvím megafonu do práv dětí zasahovaly ještě víc než obrazová sdělení. Pokud se nezletilí chtěli vyhnout obrazovým sdělením, bylo možné odvrátit pohled, což u slovních projevů nebylo možné, jelikož informacím z megafonu uniknout nešlo. Dodal, že městská policie omezovala škodlivé projevy jen v přítomnosti nezletilých, megafon pořadateli neodňala a ani jeho funkci neznehodnotila. [12] Krajský soud se neztotožnil ani s tvrzením o neposkytnutí ochrany shromáždění ze strany městské policie. Z dokazování vyplynulo, že městská na místě samém činila kroky k uklidnění situace a zároveň bránila fyzickým kontaktům mezi dvěma demonstranty a dvěma občany města Moravský Krumlov.