— Nejvyšší správní soud

Vol 84/2017- 175 - text pokračování Vol 84/2017 - 187 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí, složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj), Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka, Miloslava Výborného a Daniely Zemanové, v právní věci navrhovatelky: PhDr. T. H., zastoupená Janem Kalvodou, advokátem se sídlem Bělohorská 238/85, Praha 6, proti odpůrcům: 1) Ministerstvo vnitra, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, 2) Mgr. Petr Hannig, zastoupený Mgr. Filipem Červenkou, advokátem se sídlem Moskevská 532/60, Praha 10, 3) MUDr. Bc. Marek Hilšer, Ph.D., zastoupený JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9, Praha 3, 4) RNDr. Jiří Hynek, zastoupený prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem Botičská 4, Praha 2, 5) Ing. Vratislav Kulhánek, Dr.h.c., zastoupený Mgr. Davidem Belhou, advokátem se sídlem nám. Jiřího z Poděbrad 1382/2, Praha 2, 6) Ing. Mirek Topolánek, zastoupený JUDr. Petrem Tomanem, LL.M., advokátem se sídlem Trojanova 12, Praha 2, ve věci návrhu na zrušení registrace kandidátní listiny kandidátů pro volbu prezidenta republiky uvedených shora pod body 2) až 6), takto: I. Návrh se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Návrh na zrušení registrace kandidátní listiny [1] Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. 11. 2017, který navrhovatelka dne 29. 11. 2017 doplnila a toto své doplnění opravila podáním doručeným dne 30. 11. 2017 (neboť dříve zaslané doplnění postrádalo druhou stranu podání ze tří), se navrhovatelka domáhá zrušení registrace kandidátní listiny kandidátů na funkci prezidenta republiky uvedených shora pod body 2) až 6) a vyslovení výroku, že se registrace těchto kandidátních listin odmítá. [2] Navrhovatelka tvrdí, že mezi navrhujícími poslanci či senátory kandidátů, jejichž registraci zpochybňuje, jsou tací, kteří již dříve navrhli jiného kandidáta, ačkoli jsou oprávněni podat pouze jednu kandidátní listinu, a proto v jejich případě nelze k návrhu výše zmíněných kandidátů přihlížet. Současně počet návrhů těch poslanců či senátorů, kteří navrhují kandidáta poprvé, není dostatečný ve smyslu § 21 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), ve znění pozdějších předpisů. [3] Svůj návrh navrhovatelka opírá o dva důvody, které považuje za zásadní. Předně se domnívá, že kandidátní listiny byly Ministerstvem vnitra registrovány na základě výkladu zákona o volbě prezidenta republiky, který „navrhujícím poslancům“ a „navrhujícím senátorům“ přiznává právo podat více než jednu kandidátní listinu, což navrhovatelka považuje za rozporné se zněním zákona. Navrhovatelka je dále přesvědčena, že zmíněné stanovisko ministerstva je protikladné s tím, na jehož základě ministerstvo postupovalo při předchozí prezidentské volbě v roce 2013. Toto stanovisko bylo zveřejněno patrně nejdříve během října 2017 a posléze ve formě tiskové zprávy ministerstva dne 8. 11. 2017, tedy den po uplynutí lhůty k podání kandidátních listin, čímž bylo zasaženo do ustáleného pravidla fair politické soutěže na základě předem stanovených pravidel. [4] Navrhovatelka si je současně vědoma, že skutkové okolnosti, o něž opírá svoji aktivní legitimaci, mohou budit pochybnosti; zakládá ji na samonávrhu, podpořeném pouze jí samou. Tento krok však jen završil její vážnou snahu o prezidentskou kandidaturu, jež měla být podpořena navrhujícími senátory a do níž bylo zasaženo oznámením změněného stanoviska Ministerstva vnitra, měnícím pravidla volby. V případě navrhovatelky tedy došlo k situaci, že napadené kandidatury jsou podpořeny „druhými“ hlasy poslanců či senátorů, zatímco jí byla podpora oslovenými senátory odmítnuta právě proto, že by šlo o „druhé hlasy“. [5] Nejvyšší správní soud podrobnou argumentaci navrhovatelky, včetně jejích replik, kterými reagovala na vyjádření a dupliky odpůrců, jakož i podrobnou argumentaci níže jmenovaných odpůrců, uvádí pro přehlednost vždy u jednotlivých právních otázek v části IV odůvodnění tohoto usnesení. II. Shrnutí vyjádření odpůrců [6] K návrhu na zrušení registrace kandidátní listiny kandidátů uvedených shora pod body 2) až 6) se vyjádřili všichni v záhlaví jmenovaní odpůrci, odpůrci 1) a 4) soudu adresovali rovněž dupliku: [7] Odpůrce 1), tj. Ministerstvo vnitra, zpochybnil aktivní legitimaci navrhovatelky a vážnost její kandidatury, avšak výslovně neformuloval žádný petit. Ministerstvo se rovněž vyjádřilo k obsahu a způsobu sdělování svého stanoviska, podle něhož tentýž poslanec nebo senátor může svým podpisem na kandidátní listině podpořit kandidaturu více kandidátů na funkci prezidenta republiky, a své podání uzavřelo s tím, že případný opačný výklad „by zavdával mnohem pádnější důvody pro pochybnosti o regulérnosti a legitimitě voleb, nehledě na to, že i takový přístup by byl bezpochyby předmětem soudního přezkumu.“ [8] Odpůrce 2), Mgr. Petr Hannig, navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrh odmítl pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatelky, eventuálně, pokud shledá, že není na místě návrh odmítnout, aby návrh zamítl. Pokud jde o osoby navrhujících poslanců a senátorů, domnívá se, že jeden poslanec nebo senátor může v rámci různých skupin podpořit několik kandidátů. Současně souhlasí s tím, že „změna metodiky krátce před volbami je nešťastná, nicméně zároveň je třeba uvést, že pokud ministerstvo dospělo k (správnému) závěru, že dosavadní metodika není v souladu se zákonem, nemohlo tuto skutečnost ignorovat a bylo jeho povinností vydat metodiku novou. V opačném případě mohly být dopady daleko závažnější.“ [9] Odpůrce 3), MUDr. Bc. Marek Hilšer, Ph.D., se vyjádřil pouze k nastolené otázce duplicit v osobách navrhujících poslanců a senátorů, přičemž se přiklání k názoru Ministerstva vnitra. Odpůrce rovněž uvedl, že v jeho případě je návrh na zrušení registrace kandidátní listiny zcela irelevantní, neboť v daném konkrétním případě byla práva senátorů (konkrétně 10 z 11 senátorů) „vyčerpána právě v jeho prospěch“. Soudu navrhl, aby návrh navrhovatelky odmítl, eventuálně jako nedůvodný zamítl. [10] Odpůrce 4), RNDr. Jiří Hynek, – ačkoliv ve svém vyjádření zpochybnil aktivní legitimaci navrhovatelky – soudu navrhl, aby návrh zamítl. Ministerstvo, které registrovalo odpůrcovu kandidátní listinu, zvolilo postup in favorem („ve prospěch“) výkonu pasivního volebního práva, které je nutno vykládat podle ústavního principu in dubio pro libertate („v pochybnostech ve prospěch práva či svobody“). Podle odpůrce přitom není žádného důvodu, aby se kdokoliv spoléhal na stanovisko ministerstva k problematice, k jejímuž apriornímu výkladu nemá ministerstvo žádnou pravomoc. „Jinak řečeno, není vůbec zřejmé, z jakého důvodu ministerstvo, jak při první přímé volbě prezidenta, tak v současnosti podalo výklad zákona. Ministerstvo má ve věcech registrace kandidátů rozhodovat, nikoliv předem vykládat zákon. Je tedy sporné, zda tak ministerstvo mohlo učinit.“ Odpůrce se domnívá, že registrací jeho kandidátní listiny nedošlo k porušení principu rovnosti volebního práva ve vztahu k navrhovatelce, protože navrhovatelka zjevně podmínky své vlastní kandidatury nesplňuje a ani netvrdí, že by je splňovala. Ve své duplice odpůrce dále zdůraznil, že navrhovatelka přehlíží, že žádná setrvalá správní praxe ve věci registrace kandidátů pro volbu prezidenta neexistuje. Jde pouze o dvě stanoviska k výkladu zákona o volbě prezidenta republiky, jedno z roku 2013 a jedno aktuální. [11] Odpůrce 5), Ing. Vratislav Kulhánek, poukázal na skutečnost, že navrhovatelka není ve věci aktivně legitimována a její návrh není důvodný. Podle odpůrce nelze ze zákona dovodit, že by snad jednotlivý poslanec nebo senátor nemohl podpořit více kandidátů. I kdyby soud dospěl k opačnému závěru, nemělo by to na kandidaturu odpůrce vliv, neboť rozhodujícím okamžikem pro posouzení je okamžik podání kandidátní listiny u Ministerstva vnitra. Kandidátní listina odpůrce byla ministerstvu doručena jako první ze všech, a to již dne 13. 10. 2017. Odpůrce proto setrval na stanovisku, že registrace jeho kandidátní listiny byla provedena řádně a je nadále kandidátem ve volbách na funkci prezidenta republiky. [12] Odpůrce 6), Ing. Mirek Topolánek, uvedl, že navrhovatelka, která je v postavení pouze kandidátky a nikoliv navrhujícího občana, není aktivně legitimována k podání návrhu a soud by jej měl z tohoto důvodu odmítnout, popřípadě jako nedůvodný zamítnout. Odpůrce uvedl, že se stanoviskem Ministerstva vnitra pochopitelně řídil a i s vědomím jeho obsahu postupoval při zajišťování podpisů senátorů k podpoře své kandidátní listiny, přičemž jednal v maximální důvěře v právo a v dobré víře, že postupuje v souladu se zákonem. S obsahem stanoviska navíc zcela souhlasí. III. Vyjádření Ministerstva vnitra k okolnostem sdělování stanoviska [13] Nejvyšší správní soud vyz