1 Afs 180/2018 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 180/2018- 31 - text pokračování 1 Afs 180/2018 - 35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: NELA DRINKS, s. r. o., se sídlem Úzká 127, Český Těšín, zastoupena JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Poděbradova 1243/7, Ostrava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2016, č. j. 19645-2/2016-900000-304.5, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2018, č. j. 22 Af 96/2016  23, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný j e p o v i n e n uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce, JUDr. Radka Hudečka, advokáta, náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4.114 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a rekapitulace řízení [1] Celní úřad pro Moravskoslezský kraj (dále též „správce daně“) dodatečným platebním výměrem ze dne 25. 2. 2016, č. j. 19144-3/2016-570000-32.2, žalobkyni doměřil podle pomůcek spotřební daň z lihu za zdaňovací období srpen 2014. [2] Žalovaný rozhodnutí celního úřadu částečně změnil tak, že výši doměřené spotřební daně z původních 24.510 Kč snížil na 20.805 Kč a údaj týkající se množství vybraných výrobků (0,86 hl) nahradil novým údajem (0,73 hl) a odpovídajícím způsobem změnil penále. Ve zbytku platební výměr potvrdil. [3] Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který na jejím základu rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přisvědčil žalobkyni, že celní orgány zdanily stejný líh dvakrát. Správce daně a žalovaný dospěli k závěru, že žalobkyni vznikla v srpnu 2014 povinnost daň přiznat a zaplatit, neboť 287 litrů jí vyrobené Beskydské pepermintky nebylo vyrobeno z deklarovaných surovin (líh a aromata). Z tohoto množství žalovaný po odečtení prokazatelně zlikvidovaného množství 45 litrů vypočetl množství čistého lihu uvedeného do volného oběhu a z něj podle § 70 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“), vypočetl daň. Závěr žalovaného je však nepřezkoumatelný. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně tu část předmětné Beskydské pepermintky, vyrobené v listopadu 2013 a obsahující nepřípustné množství 1,2 propandiolu, která byla uvolněna do volného oběhu, zdanila spotřební daní. Z napadeného rozhodnutí však nevyplývá, co je nyní předmětem daně, z jakého důvodu vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit, proč je žalobkyně plátkyní daně, ani jak žalovaný dospěl k zdaněnému množství. Není totiž zřejmé, zda podle žalovaného žalobkyně vyrobila další stejné množství Beskydské Pepermintky, která 1,2 propandiol neobsahovala, či jiné lihoviny, z jakých surovin se tak stalo, zda podle něj žalobkyni vznikla z lihu obsaženého v této další Beskydské pepermintce či v jiné lihovině povinnost daň přiznat a zaplatit z důvodu skladování či uvedení do volného oběhu, nevyplývá z něj ani, proč se tak mělo stát v srpnu 2014. Nadto není zřejmé, proč žalovaný přihlédl jako k okolnosti, ze které vyplývají výhody pro žalobkyni, k tomu, že 45 litrů Beskydské Pepermintky bylo za účasti správce daně zlikvidováno, a toto množství odečetl, současně však neodečetl 3 litry, které byly odebrány jako vzorky při místním šetření dne 17. 9. 2014. [4] Pro úplnost krajský soud dodal, že daň byla vyměřena podle pomůcek. Judikatura dovodila, že podmínky pro stanovení daně podle pomůcek nejsou splněny za situace, kdy daňový subjekt není zcela nečinný, brojí proti výzvě správce daně k podání daňového přiznání odvoláním, ve kterém tvrdí, že není ve vztahu k této dani jejím plátcem, a není tedy povinen daňové přiznání podat. Stejná situace nastala i v posuzovaném případě, kdy žalobkyně na výzvu správce daně nejenže tvrdila, že není plátcem daně z lihu, ale současně tvrdila skutečnosti, ze kterých podle ní vyplývá, že zde není vůbec předmět daně, že spotřební daň z jí vyrobených vybraných výrobků a uvolněných do volného oběhu řádně přiznala a zaplatila a že zde není líh, který by spotřební dani podléhal. Nebyly tak splněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek podle § 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) a daň měla být stanovena dokazováním. [5] Krajský soud také doplnil, že ani v daňovém řízení není možno po daňovém subjektu žádat, aby prokázal reálnou neexistenci určité skutečnosti, což by bylo projevem negativní důkazní teorie, kterou je třeba v zásadě odmítnout. Pokud žalobkyně tvrdí, že zde není další líh, pak ji nelze ani výzvou k odstranění pochybností nutit, aby své negativní tvrzení prokázala, naopak je na správci daně, resp. žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyně vyrobila další výrobky obsahující líh, který je předmětem spotřební daně, a že k němu vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit podle shora citovaných ustanovení zákona o spotřební dani. [6] S ohledem na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ve vymezení předmětu daně, což je pro další řízení zásadní, se krajský soud pro nadbytečnost již nezabýval dalšími – dílčími – žalobními body (nevypořádání námitky neexistence protivzorků, možnost přítomnosti látky 1,2 propandiolu v použitých aromatech). II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [7] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalovaný (stěžovatel) kasační stížností. [8] Z rozhodnutí celních orgánů jednoznačně vyplývá, že jako předmět daně celní úřad označil líh obsažený ve zjištěné Beskydské pepermintce, neboť bylo prokázáno, že jde o jiný líh než ten, který žalobkyně dle svých evidencí skladovala v daňovém skladu a který při propuštění do volného oběhu zdanila. Řetězec dokladů a evidencí, sledující nakoupený líh od jeho výroby, dopravy, skladování až po propuštění do volného oběhu spolu s řádným zdaněním se prokazatelně týkal jiného lihu. Líh obsažený v Beskydské pepermintce žalobkyně nikdy do svého skladu nenaskladnila, nemohla jej tudíž ani vyskladnit a zdanit způsobem, který tvrdila. Tyto skutečnosti jsou zřejmé jak z platebního výměru, tak z rozhodnutí žalovaného a ostatně i z odvolání a žaloby, ve kterých žalobkyně polemizuje se závěrem o existenci „mimobilančního lihu“. [9] Stejně tak je z obou rozhodnutí zřejmé, že povinnost daň zaplatit a přiznat vznikla zjištěním, že předmětný líh se nachází ve volném daňovém oběhu, aniž by bylo prokázáno jeho zdanění. Žalobkyně byla označena jako plátce, neboť s nezdaněným lihem nakládala. Doba vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit se pak odvíjí od nejzazšího zjištěného data, ke kterému žalobkyně s lihem prokazatelně nakládala. Množství nezdaněného lihu bylo odvozeno od tvrzení žalobkyně o množství distribuované Beskydské pepermintky. Závěr krajského soudu o nepřezkoumatelnosti je tedy nesprávný. [10] Žalobkyně v odvolání nenamítala, že základ daně měl být snížen o množství odebraných vzorků. Žalovaný se proto touto okolností nezabýval. Nadto institut osvobození od daně nemůže dopadat na případy nelegálního nakládání s vybranými výrobky. Přiznání osvobození od daně je v takových případech společenský nežádoucí, obcházející smysl a účel právní úpravy. [11] Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem, že nebyly naplněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek. Žalobkyně ani po výzvě daňové tvrzení nepodala a k předmětné dani se omezila na konstatování, která vzhledem ke genezi případu byla v době vydání výzvy šetřením celních orgánů jednoznačně vyvrácena. Proto byla splněna podmínka stanovená v § 145 odst. 1 daňového řádu. [12] Správná dle stěžovatele není ani úvaha krajského soudu, že celní orgány nutily žalobkyni prokázat negativní skutečnost. Ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že to byly právě celní orgány, kdo prokázal, že líh zjištěný v Beskydské pepermintce (v kvalitě technického lihu) je jiným lihem, než který žalobkyně skladovala (líh v potravinářské kvalitě). Celní orgány vyvrátily též námitky, kterými se žalobkyně snažila vysvětlit změnu v kvalitě lihu. Jestliže žalobkyně i za této důkazní situace tvrdila, že líh naskladněný do jejího daňového skladu a líh obsažený v Beskydské pepermintce jsou totožné, je na ní, aby závěry celních orgánů zpochybnila. To však nelze považovat za prokazování negativního tvrzení. [13] Stěžovatel požaduje zrušení rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. [14] Žalobkyně trvá na svém stanovisku, že nikdy žádný „mimobilanční líh“ neopatřila a tuto negativní skutečnost nemohla v řízení prokázat. Souhlasí s rozsudkem krajského soudu a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. III. Posouzení kasační stížnosti [15] Soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jso