2 As 256/2018 — Nejvyšší správní soud

2 As 256/2018- 25 - text 2 As 256/2018 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: A. V., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem ozbrojeného sboru, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 7. 2018, č. j. 25 A 58/2018 – 49, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla věc postoupena Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) jako soudu místně příslušnému ve smyslu § 7 odst. 2 ve spojení s § 83 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Předmětem sporu je, zda postoupení věci krajským soudem městskému soudu jako soudu místně příslušnému bylo věcně správné či nikoliv. [2] Z žaloby a napadeného rozhodnutí vyplynulo, že stěžovatelka podala ke krajskému soudu žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, který měl spočívat v tom, že dne 4. 4. 2017 byly žalovanou nebo osobou, která jednala dle jejího pokynu, rozraženy zámky na rodinném domu stěžovatelky, vniknuto do jejího obydlí, zcizeny či odcizeny její věci a zamezeno další užívání movitých i nemovitých věcí. V žalobě označila žalovanou Policii České republiky, přičemž dále odkázala na Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Policii České republiky, jakož i Policii České republiky, Obvodní oddělení Hnojník. [3] Krajský soud následně vyzval stěžovatelku k opravení a doplnění žaloby tak, aby, mimo jiné, řádně označila jednotlivé žalované a uvedla, v čem spočívají jejich jednotlivé zásahy, jak se tyto zásahy dotkly jejích práv a v čem spatřuje nezákonnost těchto zásahů. Stěžovatelka na výzvu soudu uvedla, že je si vědoma nedostatků při konkrétním určení žalovaného, nicméně dle samotného jednání osob, které měly provést nezákonný zásah, nemohla označit orgán, za který žalovaná jednala, a proto uvedla nadměrné množství žalovaných „s nadějí, že alespoň jeden bude ten správný pro některý ze zásahů“. Okruh žalovaných uvedených v žalobě tímto přípisem rozšířila o Ministerstvo vnitra a obec Hnojník. [4] Krajský soud si proto vyžádal informace od Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, obvodního oddělení Hnojník, které ve sdělení ze dne 6. 6. 2018 uvedlo, že dne 4. 4. 2017 po telefonickém oznámení syna stěžovatelky vyjela hlídka Obvodního oddělení Hnojník Policie České republiky na adresu, kde mělo probíhat neoprávněné vyvlastnění nemovitosti stěžovatelky. Na místě se nacházel kromě syna stěžovatelky zástupce Ředitelství silnic a dálnic, současný vlastník nemovitosti, s firemním zástupcem právního odboru, který doložil právní titul k vyvlastnění nemovitosti. Hlídka policie na základě zjištěných skutečností poučila syna stěžovatelky, že se jedná o občanskoprávní spor, který má řešit věcně a místně příslušný soud. Stěžovatelka a její syn pak na výzvu hlídky místo opustili. [5] Krajský soud dospěl na základě žalobních tvrzení stěžovatelky a sdělení Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, obvodního oddělení Hnojník, k závěru, že policie jednala jako ozbrojený sbor. Dle § 83 s. ř. s. věty za středníkem ve spojení s § 7 odst. 2 s. ř. s. tak krajský soud určil místní příslušnost dle sídla správního orgánu, jemuž je takový sbor podřízen. Dle § 5 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“) je Policie České republiky podřízena Ministerstvu vnitra, a proto rozhodl krajský soud o postoupení věci městskému soudu jako soudu věcně a místně příslušnému. II. Obsah kasační stížnosti [6] Stěžovatelka napadá usnesení krajského soudu kasační stížností pro všechny důvody podřazené pod § 103 s. ř. s., zejména z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a nezákonnosti dle § 103 odst. 1 e) s. ř. s., a to pro odmítnutí návrhu krajským soudem vůči dalším žalovaným. [7] Stěžovatelka má za to, že zákonný postup krajského soudu by byl takový, aby se nejprve zabýval žádostí o ustanovení advokáta, a to za účelem upřesnění žalobního návrhu tak, aby bylo možné náležitě vyloučit k projednání tu část žaloby, pro kterou sám není věcně příslušný, a teprve následně v takové části návrh postoupil. Stěžovatelka totiž nemohla s jistotou určit, která mocenská složka zodpovídá za ten který zásah. [8] Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatelky v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřil. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádnou takovou neshledal. [10] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že předmětem přezkumu v řízení o kasační stížnosti je usnesení krajského soudu o postoupení věci městskému soudu jako soudu místně příslušnému. Krajský soud se zabýval výlučně tím, který soud je v dané věci podle § 7 odst. 2 a 5 s. ř. s. soudem místně příslušným. Potřeba tohoto posouzení vyvstala poté, co žalobkyně označovala jako žalované různé složky Policie České republiky. Nejvyšší správní soud se nyní nemůže věcně zabývat otázkou nezákonného zásahu, neboť meritum ještě nebylo posouzeno příslušným krajským soudem. [11] Pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti je rozhodné určit, kdo je v dané věci pasivně legitimován dle § 83 s. ř. s. a na tomto základě rozhodnout, zda bylo postoupení věci městskému soudu správné. [12] Určení místní příslušnosti je upraveno v § 7 odst. 2 s. ř. s., dle kterého „[n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.“ Dle § 7 odst. 5 s. ř. s. „[b]yl-li návrh ve věci správního soudnictví podán u soudu, který není věcně příslušný k jeho vyřízení, postoupí jej tento soud k vyřízení soudu věcně a místně příslušnému.“ [13] Otázku pasivní legitimace v řízení o ochraně proti nezákonnému zásahu řeší § 83 s. ř. s.: „Žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen, a u obecní policie obec.“ Dle § 1 odst. 1 zákona o policii je policie podřízena ministerstvu. [14] Na základě § 83 s. ř. s. lze rozlišit dva typy způsobu určení žalovaného. Dle prvního způsobu je žalovaný určen žalobním tvrzením žalobce dle části věty před středníkem, což se uplatní v případě zásahových žalob proti správnímu orgánu. Při druhém způsobu se určení žalovaného odvíjí přímo ze zákona dle části věty za středníkem. V takovém případě postačí, aby žalobce v žalobě popsal zásah, který považuje za nezákonný, a uvedl, který ozbrojený sbor jej provedl. Případné nesprávné určení žalovaného v žalobě, jakožto správního orgánu, který takový sbor řídí nebo jemuž je sbor podřízen, je povinen soud korigovat a jednat jako s žalovaným se správním orgánem, který řídí ozbrojený sbor, který se zásahu měl dle žaloby fakticky dopustit (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2014, č. j. Nad 224/2014 - 53 a rozsudky ze dne 26. 6. 2014, č. j. 9 As 143/2014 – 34 a ze dne 28. 8. 2008, č. j. 2 Aps 4/2008 – 138, dostupné, stejně jako ostatní zde uvedená rozhodnutí, na www.nssoud.cz). Z výše uvedeného plyne, že pro účely určení žalovaného v situaci, kdy se jedná o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, je zásadní a prvořadé zjistit, jestli konkrétní sbor je či není současně správním orgánem a teprve v případě, kdy správním orgánem není, je na místě jednat jako se žalovaným se správním orgánem, který tento sbor řídí nebo jemuž je tento sbor podřízen (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2010, č. j. 6 Aps 6/2009 - 146). [15] Ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatelka podala žalobu proti „osobám“, které se měly dopustit nezákonného zásahu tím, že dne 4. 4. 2017 mezi 8. a 10. hodinou ranní rozrazily zámky rodinného domu stěžovatelky, vnikly do jejího obydlí