2 As 299/2017 — Nejvyšší správní soud

2 As 299/2017- 29 - text 2 As 299/2017 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: J. P., zastoupená Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8, za účasti osoby zúčastněné na řízení: J. P., zastoupený JUDr. Martinem Šípem, advokátem se sídlem Tyršova 521, Tábor, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2015, č. j. ZKI PR – O - 54/509/2015-9, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2017, č. j. 46 A 135/2015 – 43, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí krajského soudu [1] Rozsudkem ze dne 31. 7. 2017, č. j. 46 A 135/2015 – 43, zamítl Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2015, č. j. ZKI PR – O - 54/509/2015-9, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 2. 4. 2015, č. j. OR-773/2014-201-32, kterým nebylo vyhověno nesouhlasu žalobkyně s neprovedením opravy v údajích katastru nemovitostí, neboť se nejednalo o chybu v katastrálním operátu podle § 36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“). [2] Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku nejprve obsáhlým způsobem zrekapituloval průběh dané věci. Následně poukázal na dikci § 36 katastrálního zákona, přičemž konstatoval, že aby vada (či nedostatek) v katastru nemovitostí mohla být nazývána chybou v katastrálním operátu a mohla být opravena ve smyslu zmíněného ustanovení, musí splňovat určité znaky a předpoklady. Musí se jednat o chybný „údaj katastru“ a dále zde musí být dán specifický způsob vzniku takové chyby. Opravit lze pouze takové chyby, které vznikly 1) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, 2) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Podle krajského soudu se tedy musí jednat o takový omyl, který je naprosto evidentní již při povrchním zkoumání. Budeli třeba ke zjištění omylu provést podrobné zkoumání právní úpravy či skutkových okolností, o zřejmý omyl se jednat nebude. Chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a opravě katastru, pak katastrální úřad opraví na základě listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru. [3] K tomu krajský soud doplnil odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2012, č. j. 1 As 43/2012 – 55, v němž bylo vysloveno, že „použít úpravu podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona lze i tehdy, došlo-li k chybě v operátu evidence nemovitostí, neboť tento operát je považován za operát katastru nemovitostí (došlo k přímému převzetí údajů z evidence nemovitostí do katastru nemovitostí). Mezi veřejnými knihami, pozemkovým katastrem a jednotnou evidencí půdy na jedné straně a evidencí nemovitostí (katastrem nemovitostí) na straně druhé však panuje diskontinuita: tyto evidence sloužily pouze jako podpůrný prostředek při zakládání evidence nemovitostí, jejíž podstatou bylo vyšetřování skutečného stavu, a nelze je považovat za katastrální operát evidence nemovitostí, resp. nyní katastru nemovitostí. (…) Jelikož § 8 odst. 1 katastrálního zákona výslovně hovoří pouze o chybách vzniklých při vedení a obnově katastru a o nepřesnostech v katastrální mapě, není možné podle tohoto ustanovení opravovat chyby, které vznikly v historických evidencích, jež netvoří katastrální operát. Lze proto uzavřít, že případnou chybu, která vznikla při vedení veřejných knih, pozemkového katastru či jednotné evidence půdy, nelze napravit postupem podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona. Nelze samozřejmě vyloučit, že při vedení zmiňovaných evidencí mohlo dojít k chybám, na jejichž opravu by dnes dopadal § 8 odst. 1 katastrálního zákona a v jejichž důsledku je současný záznam v katastru nesprávný. Jestliže v důsledku takové chyby dojde ke sporu o vlastnické nebo jiné věcné právo (např. o průběh vlastnické hranice jako v projednávaném případě), je jedinou možnou cestou nápravy tvrzeného chybného stavu podání určovací žaloby k civilnímu soudu podle § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Na základě rozsudku civilního soudu pak katastrální úřad provede záznam v katastru nemovitostí ve smyslu § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem.“ [4] Citované závěry vztahující se k opravě chyby v katastrálním operátu podle § 8 odst. 1 písm. a) dříve účinného zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, přitom jsou dle názoru krajského soudu plně aplikovatelné i na projednávanou věc, neboť znění nyní účinného § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona je zcela totožné. [5] Krajský soud poté připomněl, že žalobkyně svoji argumentaci rozvinula v tom směru, že k předmětné chybě došlo po roce 1964, a to konkrétně při obnově katastru nemovitostí dokončené v roce 2000, neboť do té doby nebyl sporný pozemek v katastrální mapě vůbec zobrazen. Byl evidován jako součást velkého půdního celku (parcela ve zjednodušené evidenci - pozemkový katastr). Při obnově katastrálního operátu byla mapa pozemkového katastru nesprávně interpretována, v důsledku čehož došlo právě k omylu. Této argumentaci žalobkyně však krajský soud nepřisvědčil, přičemž dospěl k závěru, že správní orgány rozhodly v souladu se zákonem. Je pravdou, že v době po roce 1964 nebyly sporné pozemky zobrazeny v mapě evidence nemovitostí ani posléze po vzniku katastru nemovitostí v katastrální mapě. Pozemky byly evidovány tzv. zjednodušeným způsobem podle § 29 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí. Podle § 84 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb. se zjednodušená evidence zemědělských a lesních pozemků vede pouze v souboru popisných informací katastru s využitím jejich geometrického a polohového určení a popisných informací obsažených v operátech bývalého pozemkového katastru a v navazujících operátech přídělového a scelovacího řízení. Při obnově katastrálního operátu v roce 2000 byly tyto pozemky zobrazeny do katastrální mapy obnoveného operátu (§ 84 odst. 4 vyhlášky č. 190/1996 Sb.). Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že z porovnání zobrazení hranice v DKM (katastrální mapa obnoveného katastrálního operátu) s rastrovým obrazem mapy pozemkového katastru plyne, že pozemky byly do obnoveného katastrálního operátu doplněny ve shodě s jejich zobrazením v mapě pozemkového katastru. Znamená to tedy, že pozemky (jejich polohové a geometrické určení) byly po roce 1964 zobrazeny v souboru geodetických informací obnoveného katastrálního operátu ve stejné podobě, jak byly naposledy evidovány v mapě pozemkového katastru. Z pohledu tvrzení žalobkyně o obsahu chyby tak není podle krajského soudu vůbec významná obnova katastrálního operátu dokončená v roce 2000, neboť v jejím rámci byl jen převzat obsah mapy pozemkového katastru, tedy polohové a geometrické zobrazení pozemků v ní. Mapa pozemkového katastru je nicméně tou historickou dokumentací, kterou nelze považovat za součást katastru nemovitostí. Chyby, k nimž došlo při vedení pozemkového katastru, tak nemohou být opraveny v režimu § 36 katastrálního zákona, když se nejedná o chyby, které by vznikly při vedení katastru. [6] Ze shora uvedených důvodů krajský soud zamítl podanou žalobu jako nedůvodnou. II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného [7] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnila důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [8] Úvodem kasační stížnosti stěžovatelka zopakovala skutkový stav řešené věci, přičemž uvedla pochybení, ke kterým při vedení pozemkových evidencí dle jejího názoru historicky došlo. Poté upozornila na § 36 odst. 1 katastrálního zákona a současně doplnila, že použití tohoto ustanovení na opravy zjevných chyb vyplývajících ze starších pozemkových evidencí se katastrální úřady a soudy obecně brání. [9] Podle stěžovatelky při obnově katastrálního operátu v roce 2000 byly předmětné pozemky zobrazeny do katastrální mapy obnoveného katastrálního operátu využitím jejich zobrazení v mapě operátu evidence nemovitostí. Evidence nemovitostí však předmětné pozemky evidovala tzv. zjednodušeným způsobem podle § 29 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí. Toto ustanovení však dodává, že pozemky se evidují tímto z