3 Afs 91/2017 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 91/2017- 51 - text 3 Afs 91/2017 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: ZFP Akademie, a. s. se sídlem Břeclav 17. listopadu 2012, zastoupené JUDr. Róbertem Pružinským, advokátem, se sídlem Břeclav, Na Řádku 8, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 28, o přezkoumání rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 14. 6. 2012, č. j. 2012/1774/110, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu Praze ze dne 15. 12. 2016, č. j. 6 Af 31/2012 - 82, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í I. Dosavadní řízení [1] Česká národní banka (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 3. 4. 2012, č. j. 2012/2896/570, sp. zn. Sp /2010/158/573 uznala žalobkyni vinnou za skutky spočívající v tom, že: - jako pojišťovací zprostředkovatel v období od 27. 1. 2009 do 27. 5. 2011 vyžadovala od osob, které pro ni měly v pozici obchodních zástupců zprostředkovávat pojistné smlouvy třetím osobám, uzavření tzv. kombinace finančních produktů, sestávající z investičního životního pojištění, penzijního připojištění, stavebního spoření a kapitálového životního pojištění; tím se žalobkyně dopustila správního deliktu podle ustanovení § 26 odst. 2 písm. c) zákona č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích, - při propagaci a prezentaci produktů penzijního připojištění a životního pojištění v rámci modelových příkladů obsažených v příručce nazvané „ZFP v kostce“, se kterou byli seznamováni potenciální spolupracovníci a zájemci o finanční produkty v období od 9. 10. 2009 do 27. 5. 2011, uváděla zavádějící informace o výnosu těchto finančních produktů; tím se žalobkyně v rozporu s povinností podle ustanovení § 12 odst. 5 písm. b) zákona č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění ve spojení s ustanovením § 21 odst. 1 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích dopustila správního deliktu podle ustanovení § 43b odst. 4 zákona o penzijním připojištění. - Za uvedené správní delikty žalovaná uložila žalobkyni úhrnnou pokutu ve výši 2.000.000 Kč. [2] Rozklad zamítla bankovní rada České národní banky rozhodnutím ze dne 14. 6. 2012, č. j. 2012/1774/110. [3] Žalobu proti žalovanému rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 15. 12. 2016, č. j. 6 Af 31/2012 - 82. [4] Městský soud ve vztahu k prvnímu skutku uvedl, že pod naplnění znaku skutkové podstaty „vyžadování složení vstupního poplatku od osoby, která se má podílet na zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví“, lze podřadit i požadavek, aby podřízení pojišťovací zprostředkovatelé měli uzavřené smlouvy tvořící Kombinaci. Jestliže žalobkyně požadovala od zástupců v pozici podřízených pojišťovacích zprostředkovatelů, aby měli po dobu zastupování sjednány předmětné smlouvy a tento požadavek byl ve smlouvě o obchodním zastoupení zahrnut mezi povinnosti zástupců a za neplnění požadavku mohla být zástupci uložena pokuta nebo mohla být ukončena smlouva o zastoupení, pro podřízené pojišťovací zprostředkovatele to znamenalo placení určitých částek z titulu povinně sjednaných smluv tvořících Kombinaci. Bez přistoupení na požadavek žalobkyně obsažený ve smlouvě o obchodním zastoupení, by nemohl zájemce o pozici podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele dosáhnout výplaty odměn za svou činnost. Městský soud je toho názoru, že rozhodující pro závěr o naplnění skutkové podstaty předmětného deliktu je to, že uzavření Kombinace žalobkyně vyžadovala, a že někteří z podřízených pojišťovacích zprostředkovatelů smlouvy uzavřeli právě prostřednictvím žalobkyně, která za takto uzavřené smlouvy získala provizi za zprostředkování. Městský soud k dalším námitkám uvedl, že není rozhodující, kolik podřízených zprostředkovatelů Kombinaci sjednalo ať už prostřednictvím žalobkyně či dalších osob. Pro závěr o tom, že správní delikt byl spáchán, postačí podle městského soudu zjištění, že někteří zájemci o výkon zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví v pozici podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele smlouvy spadající do Kombinace se žalobkyní uzavřeli. [5] Ke druhému skutku městský soud uvedl, že podle ustanovení § 43b odst. 4 zákona o penzijním připojištění se právnická osoba jako zprostředkovatel penzijního připojištění dopustí správního deliktu tím, že v souvislosti se zprostředkováním uzavření smlouvy, její změny nebo ukončení jedná v rozporu s § 12 odst. 4 až 6. Podle ustanovení § 12 odst. 5 písm. b) zákona o penzijním připojištění penzijní fond nebo zprostředkovatel při uzavírání smlouvy nebo jejím zprostředkování jedná se zájemcem s odbornou péčí, zejména nesmí uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné nebo dvojsmyslné údaje o charakteru a vlastnostech poskytované služby. [6] Městský soud vycházel z kontrolního zjištění žalované, že žalobkyně v příručce „ZFP v kostce“ uvádí modelový příklad, ve kterém je u penzijního připojištění počítáno s výnosem 4% p. a. Poukázal na to, že ve zprávě o kontrole jsou zachyceny případy, kdy žalobkyně prezentovala tyto údaje účastníkům jím zajišťovaných a pořádaných školení, pro která připravovala podkladové prezentace. Na základě informací získaných z prezentací modelových příkladů pak seminaristé uzavírali smlouvy mimo jiné na penzijní připojištění. Vzhledem k tomu, že pro výkon této činnosti žalobkyně vyžadovala uzavření smluv tvořících Kombinace, to je i smlouvy o penzijním připojištění, jednalo se současně o zájemce o penzijní připojištění, kterým nebyla prezentována přesná a úplná informace. O tom, že by k tomuto materiálu byly na seminářích poskytovány další doprovodné informace, např. o tom, za jaké období byla stanovena procentuální výše výnosu, žalobkyně žádné důkazy nedoložila. [7] Městský soud se neztotožnil ani s námitkou, že by se bankovní rada nevypořádala s námitkami týkajícími se otázky využívání materiálu „ZFP v kostce“. Poukázal na to, že bankovní rada nekladla žalobkyni za vinu využívání tohoto materiálu při jednání s běžnými klienty. Rada má za to, že se žalobkyně správního deliktu dopustila při seminářích se zájemci o pozici obchodních zástupců, konkrétní zjištění se nacházejí ve zprávě o kontrole. K výši výnosu 4% p. a. poté městský soud uvedl, že v letech bezprostředně předcházejících době kontroly byly výnosy penzijních fondů mnohem nižší. Podle názoru městského soudu by měl být zájemce o uzavření smlouvy informován o výnosech dosahovaných i v kratším časovém horizontu, zejména došlo-li k výraznému poklesu těchto výnosů. V případě této informace se sice nejednalo o údaj nepravdivý, ale rozhodně ho lze považovat za nepřesný a neúplný, když nebylo zřejmé, za jakou dobu je průměr počítán. [8] Městský soud se poté částečně ztotožnil se žalobkyní v tom, že porušení § 21 odst. 1 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích nelze kvalifikovat jako správní delikt podle § 43b odst. 4 zákona o penzijním připojištění, jak naopak shledala žalovaná. Byl však toho názoru, že pokud žalovaná uvádí ustanovení § § 21 odst. 1 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích ve výroku prvostupňového rozhodnutí, tato nepřesnost nezpůsobuje nezákonnost výroku, neboť popis jednání a jeho právní kvalifikace odpovídá skutkové podstatě § 43b odst. 4 zákona o penzijním připojištění. [9] Městský soud se nakonec neztotožnil se žalobkyní v tom, že by žalovaná dostatečně nezohlednila polehčující okolnosti. Připustil, že žalovaná nezohlednila např. to, že nikdo nebyl poškozen, že výplata provizí obchodním zástupcům nebyla podmíněna existencí Kombinace, že nebyla vedena evidence o tom, kdo z obchodních zástupců nemá uzavřenou Kombinaci, že z důvodu neuzavření Kombinace nebyl nikdo postižen, že nebyly podány žádné stížnosti na jednání v rozporu s § 12 odst. 5 písm. b) zákona o penzijním připojištění. Zohlednil naopak, že žalovaná jasně vyložila důvody, pro které u správního deliktu podle zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích shledala větší závažnost než u deliktu podle zákona o penzijním připojištění. Skutečnost, že porušení právních předpisů nemělo výrazně negativní následky pro jiné osoby, se dle názoru soudu odráží právě ve výši uložené sankce, která se nachází v dolní polovině zákonné sazby (20% sazby). Z odůvodnění rozhodnutí nelze dovodit, že by výše pokuty byla stanovena podle výše zjištěného kapitálu. Naopak výše majetku byla žalovaným zmíněna pouze pro odůvodnění závěru, že uložená pokuta nebude mít pro žalobkyni likvidační charakter. II. Kasační stížnost a vyjádření k ní [10] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. V ní uplatnila důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní. [11] Stěžovatelka namítla, že jak městský soud, tak žalova