6 Afs 121/2018 — Nejvyšší správní soud

6 Afs 121/2018- 49 - text 6 Afs 121/2018 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: M. M., zastoupený JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, se sídlem Šaldova 34/466, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. dubna 2015, č. j. 10170/15/5100-41459-711232, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2018, č. j. 6 Af 44/2015 - 33, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2018, č. j. 6 Af 44/2015 - 33, se ruší. II. Žaloba se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Specializovaný finanční úřad (dále též „správce daně) vydal dne 16. září 2014 rozhodnutí č. j. 195405/14/4000-27901-107540 o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem dlužníka – společnosti V. A., G. S. 1, K., S. r. N., organizační složka: V. A. – organizační složka, P. 636, D. B. (dále jen „V.“). Zástavní právo bylo zřízeno k zajištění dlužníkem neuhrazené daně z přidané hodnoty evidované správcem daně ke dni 15. září 2014 ve výši 80 839 160 Kč. [2] Rozhodnutím o opravě zřejmých nesprávností ze dne 7. října 2014, č. j. 212279/14/4000-27900-107911 Specializovaný úřad opravil chybu v psaní v označení jednoho z pozemků, k nimž bylo zástavní právo zřízeno (namísto označení KN 356/14 bylo nesprávně uvedeno KN 356/64). Označení daňového subjektu – příjemce rozhodnutí bylo stejné jako v rozhodnutí o zřízení zástavního práva. [3] Společnost V. podala proti rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností odvolání. Namítala, že správce daně označil jako příjemce rozhodnutí a zároveň daňový subjekt organizační složku zahraniční právnické osoby, která však nemá právní subjektivitu, což činí jeho rozhodnutí nicotným. Napadené rozhodnutí navíc měla vydat neoprávněná osoba. [4] Žalovaný se nejprve zabýval podnětem společnosti V. na prohlášení nicotnosti rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností, nicméně dne 19. listopadu 2014 jej odložil. [5] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný odvolání společnosti V. zamítl. Přisvědčil společnosti V., že odštěpný závod nemá právní osobnost a nemůže daňovým subjektem, nicméně příjemcem napadeného rozhodnutí byla zahraniční právnická osoba – společnost V. A., údaje o jejím odštěpném závodu (dříve organizační složce) sloužily pouze k její bližší identifikaci. Napadené rozhodnutí podepsala vedoucí odboru správy platebních povinností správce daně, která k tomu byla oprávněna na základě Podpisového řádu Finanční správy České republiky ve spojení s Podpisovým řádem Specializovaného finančního úřadu a jeho územních pracovišť. [6] Dne 1. února 2015 bylo se společností V. A. zahájeno hlavní insolvenční řízení (usnesení Okresního soudu Wilheim sp. zn. IN X). Insolvenčním správcem byl ustanoven M. M., advokát, který podal dne 10. června 2015 proti rozhodnutí žalovaného žalobu, jíž se domáhal vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného i jemu předcházejícího rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu, eventuálně zrušení těchto rozhodnutí. [7] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) tuto žalobu zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. Nejprve upozornil, že žalobce nebrojí proti podstatě napadeného rozhodnutí, jímž je oprava chyby v psaní v rozhodnutí o zřízení zástavního práva. Žalobní námitky jsou zcela totožné s těmi, které žalobce uplatnil právě proti rozhodnutí o zřízení zástavního práva, přičemž tuto žalobu městský soud zamítl rozsudkem ze dne 20. března 2018, č. j. 6 Af 40/2015 - 37. S odkazem na toto rozhodnutí proto městský soud konstatoval, že příjemcem rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností byla zahraniční společnost V., nikoli její odštěpný závod. Její identifikační údaje jsou obsaženy v záhlaví rozhodnutí a údaje o odštěpném závodu, jehož prostřednictvím tato společnost působí v České republice, je pouze doplňují. Ani skutečnost, že správce daně převzal označení vlastníka dotčených nemovitých věcí z katastru nemovitostí, nesvědčí o tom, že by považoval za daňový subjekt odštěpný závod. Městský soud připomenul, že pouhé vadné označení adresáta nezpůsobuje nicotnost rozhodnutí. Nepřisvědčil ani námitce, že by napadené rozhodnutí bylo neurčité co do označení daňového subjektu, vlastníka nemovitostí a daňového dlužníka. Zástavní právo vzniklo v souladu se zákonem okamžikem doručení rozhodnutí o jeho zřízení katastrálnímu úřadu. Námitku nepříslušnosti Specializovaného finančního úřadu posoudil městský soud rovněž jako nedůvodnou. Napadená rozhodnutí podepsaly osoby k tomu oprávněné na základě podpisových řádů správce daně a žalovaného. Ani zamítnutí návrhu správce daně na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí (z důvodů absence časového razítka na návrhu) nemá na zákonnost napadených rozhodnutí vliv. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [8] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včas kasační stížnost. Zdůraznil, že daňovým subjektem ve smyslu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, může být pouze fyzická či právnická osoba. Jako daňový subjekt však byl v roce 2004 registrován odštěpný závod zahraniční právnické osoby V., který nemá právní osobnost. Odštěpnému závodu, nikoli společnosti V., bylo přiděleno daňové identifikační číslo (DIČ). Přidělení DIČ má konstitutivní charakter. V tomto případě tvoří kořen DIČ identifikační číslo odštěpného závodu, nikoli společnosti V.. Tento stav zůstal zachován i po „přeregistraci“ daňového subjektu ke Specializovanému finančnímu úřadu v roce 2012. Orgány finanční správy vždy jednaly s odštěpným závodem, přičemž v jiných případech běžně jednají přímo se zahraničními právnickými osobami, registrují je k dani a přidělují jim DIČ. Úvahy městského soudu ohledně označení příjemce napadených rozhodnutí považuje stěžovatel za irelevantní, podstatné je právě to, jaký subjekt (v tomto případě non-subjekt) byl k dani registrován. Označení společnosti V. jako příjemce rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností by zakládalo jeho nepřezkoumatelnost, neboť neodpovídá registraci k dani z přidané hodnoty. Stěžovatel uznává, že některé daňové hmotněprávní předpisy přiznávají odštěpným závodům právní subjektivitu (například v oblasti daně z příjmů a silniční daně), zákon o dani z přidané hodnoty tak však nečiní, a proto odštěpné závody nemohou být ani subjekty daňového řízení týkajícího se daně z přidané hodnoty. Rozsudek městského soudu je v tomto směru nepřezkoumatelný. [9] Stěžovatel dále namítl, že se nedomáhal rozhodnutí o registraci a „přeregistraci“ k dani z přidané hodnoty, jak městský soud nesprávně dovodil, pouze těmito rozhodnutími argumentoval. [10] Stěžovatel též upozornil na rozpor mezi příjemcem napadeného rozhodnutí a tím, kdo je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník nemovitostí dotčených zřízením zástavního práva. Příjemcem rozhodnutí je ten, komu je přiznáváno právo nebo ukládána povinnost, což je v souladu se zápisem v katastru nemovitostí odštěpný závod společnosti V., jenž však nemůže být subjektem vlastnického práva. Chybný zápis v katastru považuje stěžovatel pro posouzení předmětu tohoto řízení za nepodstatný. Zástavní právo nemohlo vzniknout doručením rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu katastrálnímu úřadu, neboť jako vlastník dotčených nemovitostí byl zapsán non-subjekt. Stěžovatel též trvá na tom, že zamítnutím návrhu na vklad ze strany katastrálního úřadu zástavní právo zaniklo. [11] Jelikož dle názoru stěžovatele není postaveno najisto, kdo byl daňovým subjektem, nelze mít za jednoznačně vyřešenou ani otázku místní příslušnosti Specializovaného finančního úřadu. Společnost V. je daňovým nerezidentem, které § 11 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vymezující příslušnost Specializovaného finančního úřadu, nezmiňuje. [12] Stěžovatel nesouhlasí ani se závěry městského soudu ohledně podpisu napadených rozhodnutí. Zdůraznil, že Organizační řád Finanční správy České republiky je předpisem vyšší právní síly než podpisové řády jednotlivých finančních úřadů, a měl by tedy mít přednost. Na rozdíl od podpisových řádů je navíc Organizační řád přístupný veřejnosti. Uveřejnění Organizačního řádu umožňuje daňovým subjektům ověřit, zda osoba, která vůči nim za orgány finanční správy jedná, je k tomu oprávněna. Dle Organizačního řádu jednají jménem orgánů finanční správy vedoucí zaměstnanci v rámci své působnosti – v případě Specializovaného finančního úřadu jde o jeho ředitele, za určitých podmínek i zástupce ředitele. Z odůvodnění rozsudku městského soudu stěžovatel dovozuje, že soud vycházel z podpisového řádu žalovaného, který měl být součástí spisu. Za tímto účelem však měl vést řádné dokazování při je