6 As 54/2017 — Nejvyšší správní soud

6 As 54/2017- 29 - text  6 As 54/2017 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: JUDr. Ing. O. L., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1, zastoupena JUDr. Janem Sykou, advokátem, se sídlem Školská 1736/12, 110 00 Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise žalované ze dne 4. 5. 2015, č. j. K 12/2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2017, č. j. 3 Ad 11/2015 - 29, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kárný senát kárné komise České advokátní komory (dále též „prvostupňový orgán“) výrokem I. rozhodnutí ze dne 19. 11. 2014, zn. K 12/2014 shledal žalobce vinným kárným proviněním a uložil mu kárné opatření podle § 32 odst. 3 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o advokacii“), a to napomenutí a povinnost úhrady nákladů řízení ve výši 3.000 Kč. Žalobce se dopustil kárných provinění tím, že: 1) společně s JUDr. Ing. et Ing. R. O., MBA, založil obecně prospěšnou společnost J. P. b. o.p.s., IČ: X (dále jen „OPS“), která byla do rejstříku obecně prospěšných společností zapsána dne 15. 4. 2013, od tohoto data do současné doby se stal předsedou správní rady této společnosti, mezi jejíž obecně prospěšné služby patří poskytování bezplatné právní pomoci, 2) nejméně od počátku října 2013 do 29. srpna 2014 se podílel na činnosti uvedené OPS, zejména tím, že inzeroval jejím jménem na oknech v přízemí domu čp. X, v O. ul. 9, v O., poskytování bezplatné právní pomoci v oblastech: „Rozvodové řízení, Placení výživného, Ochrana spotřebitele, Neplnění pojišťoven, Dluhy a exekuce, Zaměstnanecký poměr, Výpověď, Jednání na úřadech, Dědictví, Sousedské spory a další“ a tím, že organizoval bezplatné poskytování právních služeb studenty třetích až pátých ročníků právnických fakult v oblastech občanského, správního, pracovního, rodinného práva, práva sociálního zabezpečení a civilního procesu tak, že student právnické fakulty převzal úvodní informaci od žadatele o bezplatnou právní službu, zpracoval písemně právní stanovisko s návrhem na řešení právní věci žadatele, které poté posoudil buď žalobce anebo jeho dva advokátní koncipienti, kteří u žalobce vykonávali právní praxi, jimi byli Mgr. M. Ř. či Mgr. J. J., a následně student právnické fakulty právní stanovisko sdělil či předal žadateli, 3) jako advokát opakovaně trpěl, aby se jeho advokátní koncipient JUDr. Ing. et Ing. R. O., MBA, který u něho vykonával právní praxi, nejméně od září 2013 do 29. srpna 2014, podílel na činnosti výše jmenované OPS zejména tím, že inzeroval jejím jménem na oknech v přízemí domu čp. X, v O. ul. 9, v O., poskytování bezplatné právní pomoci v oblastech: „Rozvodové řízení, Placení výživného, Ochrana spotřebitele, Neplnění pojišťoven, Dluhy a exekuce, Zaměstnanecký poměr, Výpověď, Jednání na úřadech, Dědictví, Sousedské spory a další“ a organizoval bezplatné poskytování právních služeb studenty třetích až pátých ročníků právnických fakult v oblastech občanského, správního, pracovního, rodinného práva, práva sociálního zabezpečení a civilního procesu tak, že student právnické fakulty převzal úvodní informaci od žadatele o bezplatnou právní službu, zpracoval písemně právní stanovisko s návrhem na řešení právní věci žadatele, které poté posoudil buď žalobce anebo jeho dva advokátní koncipienti, kteří u žalobce vykonávali právní praxi, jimi byli Mgr. M. Ř. či Mgr. J. J., a následně student právnické fakulty právní stanovisko sdělil či předal žadateli. Tímto jednáním žalobce porušil pod bodem prvním a druhým § 1 zákona o advokacii ve spojení s § 2 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii a dále pod bodem druhým i § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 3 a čl. 19 odst. 1 Pravidel profesionální etiky (dále jen „etický kodex“) a pod bodem třetím § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 15 odst. 1 etického kodexu.(Výrokem II. byl z obdobných důvodů uznán kárným proviněním i JUDr. Ing. et Ing. R. O., MBA.). [2] Odvolací kárný senát České advokátní komory (dále též „odvolací orgán“) výrokem I. rozhodnutí ze dne 4. 5. 2015, zn. K 12/2014 zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrdil (dále jen „napadené rozhodnutí“).(Výrokem II. rozhodl stejně o odvolání druhého kárně obviněného). [3] Žalobce v podané žalobě k Městskému soudu v Praze, jíž se domáhal zrušení výroku I. napadeného rozhodnutí odvolacího orgánu, namítal za prvé jeho nepřezkoumatelnost, neboť se nevypořádalo s jeho námitkami uvedenými v bodech 8 až 10 odvolání a pominulo skutečnosti uvedené v bodech 11 až 15 odvolání; na hranici přezkoumatelnosti je podle jeho názoru i vypořádání se stěžejní odvolací námitkou uvedenou v bodech 1 až 7 odvolání. Současně poukázal i na nesprávné poučení o opravném prostředku v napadeném rozhodnutí, neboť odkazuje na § 244 s. ř. s., který neexistuje. Za druhé namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, a to pro nesprávné právní posouzení právní otázky. OPS poskytovala bezplatnou právní pomoc, nikoli bezplatné právní služby ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o advokacii. Výkon advokacie je považován za podnikání sui generis a poskytováním právních služeb se podle uvedeného ustanovení rozumí udělování právních porad, sepisování listin, zpracovávání právních rozborů a další formy právní pomoci, jsou-li vykonávány soustavně a za úplatu. Uskutečnění ojedinělých úkonů za úplatu, které by jinak měly charakter právní služby, případně soustavné, avšak bezúplatné uskutečňování úkonů majících charakter právní služby, nelze proto shledat za poskytování právních služeb ve smyslu citovaného ustanovení. Poskytování právních služeb je třeba interpretovat skrze „podnikatelství“ a vzít ve zřetel, že podnikání je činnost za účelem dosažení zisku. Nejsou-li splněny tyto definiční znaky, nemůže dojít k naplnění pojmu poskytování právních služeb. Podle žalobce OPS poskytovala právní pomoc bezplatně, a proto se nemohlo jednat o poskytování právních služeb ve smyslu § 1 odst. 2 zákona o advokacii. Uvedené nemůže změnit ani skutečnost, že právní služby je možno čas od času poskytovat bezplatně. Odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2642/2013, který se vyjadřoval k interpretaci otázky úplatnosti, neshledává za adekvátní, když tato otázka zde není rozhodná. Žalobce nesouhlasil ani se závěrem, že smyslem a účelem § 1 odst. 2 zákona o advokacii je zamezení poskytování bezplatné právní pomoci jinak, než prostřednictvím osob zákonem určených. V takovém případě by uvedená skutečnost musela ze zákona o advokacii zřetelně vyplývat, a to absencí zmínky o úplatnosti v ustanovení § 1 odst. 2 tohoto zákona. Za třetí žalobce nezákonnost napadaného rozhodnutí spatřoval v tom, že neexistuje ustanovení, ze kterého by bylo možno dovodit jeho kárnou odpovědnost za to, že se podílel na založení OPS. Ani z čl. 11 odst. 3 etického kodexu nelze dovodit, že by se v daném případě jednalo o skutkovou podstatu ohrožovacího kárného provinění. Účast ve společnosti do doby započetí poskytování právních služeb tak není kárným proviněním, k dovození odpovědnosti za kárné provinění je třeba, aby osoba, která poskytuje právní služby, je fakticky poskytovala. Podle žalobce nelze pominout, že zápis OPS do rejstříku obecně prospěšných společností se uskutečnil standardní procedurou, která nepřipouští, aby byla do rejstříku zapsána činnost odporující zákonu. Z uvedeného žalobce dovozuje, že byl proto v dobré víře v zákonnost zamýšlené činnosti OPS. [4] Městský soud v Praze napadeným rozsudkem označeným v záhlaví žalobu zamítl. V odůvodnění nejprve vymezil dotčená ustanovení zákona o advokacii a etického kodexu, zrekapituloval průběh kárného řízení dle obsahu správního spisu a následně (str. 9-14) vypořádal námitky žalobce. Námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí neshledal důvodnou. Shodně s odvolacím orgánem uzavřel, že se již prvostupňové rozhodnutí zcela adekvátně vypořádalo s žalobcem tvrzenými námitkami, které zopakoval i v odvolání (shodně jako je uvedl v žalobě), a právě proto, „že žalobce setrval v odvolání na stejných argumentech právního posouzení svého jednání, které bylo předmětem posouzení kárného senátu, mohl odvolací orgán v napadeném rozhodnutí již navázat v odůvodnění napadeného rozhodnutí na rozhodnutí orgánu prvního stupně, což vyjádřil i tím, že je shledal vyčerpávající a argumentačně přesvědčivé.“ Městský soud sice uznal, že odůvodnění na str. 5 napadeného rozhodnutí je stručné, nicméně úvahu zde uvedenou vzal za přezkoumatelnou s odkazem rozsudek Nejvyššího správního soudu z