7 Ads 178/2017 — Nejvyšší správní soud

7 Ads 178/2017- 35 - text 7 Ads 178/2017 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Z. D., zastoupen JUDr. Ing. Zbyňkem Kiesewetterem, advokátem se sídlem Nad Šárkou 766/58, Praha 6, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 5. 2017, č. j. 75 Ad 6/2016 – 47, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozhodnutím ze dne 16. 12. 2015, č. j. X, Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) zamítla námitky žalobce a potvrdila své prvoinstanční rozhodnutí ze dne 23. 7. 2015, č. j. X, jímž zamítla žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu pro nesplnění podmínek s odkazem na § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). II. [2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který ji zamítl rozsudkem ze dne ze dne 15. 5. 2017, č. j. 75 Ad 6/2016 – 47. [3] Krajský soud uvedl, že mezi stranami představuje spornou otázku existence pojištění žalobce v době od 3. 2. 1997 do 31. 8. 2002, kdy žalobce tvrdil, že měl uzavřený pracovní poměr se zaměstnavatelem Sdružení sportovních svazů České republiky, přičemž žalovaná dospěla k odlišnému závěru [4] Krajský soud se nejprve zabýval námitkou žalobce spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. K tomu uvedl, že trvání pracovního poměru a s tím spojená existence doby pojištění bylo žalovanou prokazatelně vyvráceno obstaranými listinnými důkazy, a to zejména výpisem z úřadu práce, který je součástí správního spisu, a ze kterého je jasně patrné, že ve sporné době byl žalobce veden na úřadu práce jakožto uchazeč o zaměstnání. Žalobce přitom k prokázání svého tvrzení doložil toliko jedinou listinu – sdělení Sdružení sportovních svazů České republiky, ve kterém žalobci oznámilo, že veškeré mzdové a evidenční listy z tohoto období byly zničeny při povodních v roce 2002. Žalovaná zcela správně dovodila, že takovéto sdělení není dostačujícím důkazem prokazujícím dobu pojištění u zmíněného zaměstnavatele. Navíc žalobce byl řádně vyzván a poučen o možnosti alternativního řešení, kdy se nabízelo předložení vlastního prohlášení spolu s dalšími dvěma prohlášeními bývalých spolupracovníků. Případně mohl žalované navrhnout provedení důkazních prostředků ve formě svědeckých výpovědí konkrétních zaměstnanců, kteří s ním ve sporné době pracovali u stejného zaměstnavatele. Ani této možnosti žalobce nevyužil. S ohledem na výše uvedené tak krajský soud shledal, že skutkový stav věci byl řádně zjištěn a prokázán, a proto je námitka žalobce nedůvodná. [5] K další námitce žalobce týkající se nezabezpečení důkazních prostředků žalovanou krajský soud uvedl, že součástí správního spisu jsou mimo jiné i evidenční listy žalobcových zaměstnavatelů, které byly příslušnými zaměstnavateli zasílány orgánům sociálního zabezpečení v souladu s § 35a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Spolu s těmito listinami si žalovaná zajistila výpisy od úřadu práce, a to nejen za sporné období. Není tedy důvod zpochybňovat tvrzení žalované o neexistenci jediného evidenčního listu nebo mzdového dokumentu od žalobcem tvrzeného zaměstnavatele Sdružení sportovních svazů České republiky v její centrální evidenci, neboť všechny ostatní pracovní poměry žalobce byly v evidenci řádně zaznamenány. Je tak zřejmé, že žalovaná si obstarala veškeré podklady, jež mohla a měla k dispozici. S ohledem na výše uvedené považoval krajský soud žalobcovu námitku za nedůvodnou. [6] Námitku žalobce týkající se jeho součinnosti v projednávané věci považoval krajský soud rovněž za nedůvodnou. Byl to právě žalobce, kdo nepředložil i přes výzvy žalované důkazní materiály, které by vedly k vyhovění jeho žádosti. Skutečnost, že se dostavil k jednání, nemůže být samo o sobě považováno za jeho součinnost. III. [7] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. [8] Krajský soud nesprávně posoudil vyloučenou dobu, kdy byl stěžovatel zaměstnán u zaměstnavatele Sdružení sportovních svazů České republiky. K prokázání svých tvrzení o výkonu zaměstnání v rozhodné době stěžovatel předložil sdělení uvedeného zaměstnavatele, ve kterém bylo uvedeno, že není schopen předložit žádné mzdové a evidenční listy, neboť během povodní došlo ke zničení archivu. V rámci předložené listiny není nikde uvedeno a ani vyloučeno, že stěžovatel v dotčené době u tohoto zaměstnavatele nebyl zaměstnán. Po celou dobu, kdy stěžovatel byl u tohoto zaměstnavatele v řádném pracovně právním vztahu, založeném na základě pracovní smlouvy, mu byla vyplácena mzda, byly mu prováděny srážky sociálního a zdravotního pojištění a tyto byly zjevně odváděny žalované. Žalovaná neprokázala, a ani důkazně nedoložila, že takovéto platby nebyly poukazovány a že nebyly v její evidenci. [9] Tvrzení žalované, že nemá ve své evidenci žádné mzdové a evidenční listy důchodového pojištění od daného zaměstnavatele na rozdíl od ostatních v rámci celého posuzovaného období pro vyměření důchodu, nemůže obstát. Podle názoru stěžovatele totiž nemá žalovaná uvedenou evidenci ve správném stavu a uvedené tvrzení ani nijak řádně neprokázala. [10] Není pravdou ani skutečnost, že stěžovatel neposkytl součinnost pro správné zjištění skutkového stavu. Stěžovatel se účastnil veškerých jednání a snažil se podle svých možností zabezpečovat listiny k prokázání důvodnosti svého podání. Ve věci navštívil i Archív bezpečnostních složek, Národní archív v Opatově a Mostě, bohužel bez úspěchu. Skutečnost, že s odstupem času se mu již nepodařilo zabezpečit svědky, nemůže vést k tomu, aby došlo k přenesení vyhledávací povinnosti na něj jako účastníka předmětného řízení a tímto k zamítnutí jím podané žádosti. Podle § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, má správní orgán povinnost si opatřovat důkazy z moci úřední. Z tohoto důvodu nemůže obstát tvrzení, že stěžovatel přes výzvu žalované nepředložil správnímu orgánu důkazní materiály, a že záleželo výlučně na něm, zda předloží žalované požadované podklady. [11] Krajský soud provedl důkaz protokolem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 9. 4. 1998. K předmětnému důkazu stěžovatel uvedl, že v době, kdy probíhalo jednání posudkové komise, byl již zaměstnán na částečný úvazek u Sdružení sportovních svazů České republiky a hledal si další zaměstnání. Provedený důkaz tak nijak nevyvrací jeho tvrzení, že byl zaměstnán u uváděného zaměstnavatele. Takovéto tvrzení krajský soud žádným důkazem nevyvrátil. Skutečnost, že stěžovatel byl v dané době evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, nevylučuje, že byl zaměstnán, jak ve svém tvrzení uvádí. V té době stěžovatel mohl podle platných právních předpisů vydělat polovinu výše minimální mzdy a přitom být evidován jako uchazeč o zaměstnání. [12] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. [13] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že v případě absence evidenčních a mzdových listů a pracovní smlouvy, měl stěžovatel využít alternativní možnost k prokázání svého tvrzení, a to předložení vlastního čestného prohlášení spolu s dalšími dvěma prohlášeními bývalých spolupracovníků, jak stanoví zákon, což neučinil. Žalovaná skutečně nemá ve svém centrálním archivu žádný evidenční list důchodového pojištění o době zaměstnání stěžovatele v uvedené době vystavený Sdružením sportovních svazů České republiky. Všechny evidenční listy důchodového pojištění zaslané bývalými zaměstnavateli stěžovatele do centrální evidence či doložené dodatečně jsou součástí dávkového spisu. Evidence je přehledná a je vedena podle rodných čísel pojištěnců. Jakýkoliv soud nikdy nezpochybňoval sdělení žalované, že nárokové podklady nejsou v centrální evidenci uloženy. [14] Krajský soud zcela správně přisvědčil žalované, která poukázala na potvrzení úřadu práce o evidenci stěžovatele jako uchazeče o zaměstnání a na podkladové posudky o invaliditě z let 1997 a 1998, v nichž není uvedeno, že by stěžovatel pracoval u Sdružení sportovních svazů České republiky. Přitom údaj o trvajícím zaměstnání je v řízení o dávku důchodového pojištění vždy zásadní. Okresní správa sociálního zabezpečení by jistě upozornila při sepisování žádosti v roce 1998, že je stěžovatel zaměstnán, pokud by měla ve své evidenci o tom podklad. Navíc je zarážející, že s