7 Afs 121/2017 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 121/2017- 24 - text 7 Afs 121/2017 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: R. M., zastoupen JUDr. Jiřím Pánkem, advokátem se sídlem Riegrova 2668/6c, České Budějovice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 3. 2017, č. j. 10 Af 23/2015 – 60, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozhodnutím ze dne 13. 4. 2015, č. j. 10582/15/5200-10422-701130, Odvolací finanční ředitelství (dále jen „žalovaný“) zamítlo odvolání žalobce a potvrdilo dodatečný platební výměr na daň z příjmu z fyzických osob, vydaný Finančním úřadem pro Jihočeský kraj dne 29. 5. 2014 pod č. j. 1379927/14/2210-05700-301448, kterým byla žalobci doměřena daň za zdaňovací období roku 2011 ve výši 1 124 524 Kč, daňová ztráta ve výši 0 Kč, daňový bonus ve výši 0 Kč a povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 224 904 Kč. [2] Dodatečný platební výměr byl vydán na základě zjištění, že žalobce prodal dne 8. 12. 2010 společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje s. r. o. 10ks kmenových akcií na majitele společnosti KEFARIUM a. s., přičemž příjem z prodeje akcií neuvedl v daňovém přiznání. II. [3] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Tvrdil, že předmětné akcie nakoupil na základě smlouvy o úplatném převodu cenných papírů ze dne 28. 11. 2007, od této koupě byl jejich nepřetržitým vlastníkem až do jejich následného prodeje v roce 2010 a že správce daně neprovedl v daňovém řízení navrhované důkazy, kterými by tuto skutečnost prokázal. [4] Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 29. 3. 2017, č. j. 10 Af 23/2015 – 60. Předmětem řízení bylo právě to, zda žalobce v řízení prokázal splnění podmínek pro osvobození od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), a zda tedy akcie úplatně nabyl již v roce 2007 a vlastnil je až do jejich úplatného převodu v roce 2010. Za neprokázané považoval správce daně především to, že k nabytí akcií došlo právě v roce 2007. Podle krajského soudu vyvinuly daňové orgány dostatečné úsilí k tomu, aby zjistily skutkový stav co nejúplněji a obstaraly dostatečné množství podkladů. Žalobce nevysvětlil, proč došlo k téměř měsíční prodlevě mezi dnem, kdy J. G. (prodávající) podepsal smlouvu v Písku a dnem, kdy měl žalobce podepsat smlouvu v Brně před advokátem, který ověřil jeho podpis. Správce daně vyhodnotil zápisy v ověřovací knize jako nevěrohodné. Žalobce rovněž podle žalovaného neprokázal, že zaplatil kupní cenu za koupené akcie ve výši 1 000 000 Kč. Nelogické rovněž bylo, že žalobce měl 28. 11. 2007 podepsat v Písku Potvrzení o převzetí akcií a tímto potvrdit jejich převzetí a současně již tehdy nepodepsal smlouvu o nabytí akcií, přestože se toho dne měl s J. G. sejít a akcie od něj převzít. Z výpovědi svědka G. nevyplynulo nic, co by rozptýlilo pochybnosti správce daně o tom, že k převodu akcií došlo již v roce 2007. [5] Krajský soud se ztotožnil s názorem žalovaného ohledně potřebnosti svědecké výpovědi advokáta Mgr. Šebesty. Kopie z ověřovací knihy zaslal správci daně sám advokát a proběhlo u něj rovněž prostřednictvím dožádání místní šetření, u kterého byl přítomen. Krajský soud odkázal na závěry zprávy o daňové kontrole o nevěrohodnosti zápisů v ověřovací knize a ztotožnil se s nimi. Jednotlivé zápisy v knize musely být podle názoru správce daně měněny a upravovány. Skutečnost, že se odhalené nesrovnalosti netýkaly řádků, na kterých je vyznačen prodej předmětných akcií, se jeví jako bezpředmětná. Za zcela lichý označil krajský soud argument žalobce, že měl správce daně při zpochybnění ověření podpisu žalobci prokázat, že se jednalo o dissimulovaný úkon. [6] Krajský soud ve shodě s daňovými orgány shrnul, že z obchodního rejstříku a z listin poskytnutých notářkou bylo zjištěno, že na valné hromadě společnosti KEFARIUM a. s. konané dne 17. 12. 2008 vystupovali jako akcionáři D. V., který předložil akcie č. 1-6 a J. G., který předložil akcie č. 7-20. Podle notářského zápisu vystupovaly tyto osoby jako akcionáři, ačkoli dle tvrzení žalobce měl právě on v té době vlastnit akcie č. 1-10. Žalobce neprokázal, že někoho zmocnil ke svému zastupování na valné hromadě. Proto krajský soud přisvědčil názoru, že žalobce nebyl v době konání valné hromady akcionářem společnosti KEFARIUM a. s. Krajský soud připustil, že smlouvy o převodu akcií na majitele mohly být i zcela neformální a jediným dokladem o jejich uzavření mohlo být jejich předložení v souvislosti s uplatněním akcionářského práva. Fyzické držení akcie a její formální předložení je jediným formálním, věrohodným a nezpochybnitelným důkazem, jak doložit práva vůči orgánům akciové společnosti. Žalobce však žádným způsobem nevyvrátil oprávněné pochybnosti správce daně ohledně svého údajného vlastnictví akcií, neboť akcionářská práva (zejm. právo účasti na valné hromadě a právo hlasovat na ní), byla uplatněna odlišnými osobami. Stanovy společnosti KEFARIUM a. s. vyžadovaly na případné plné moci úředně ověřený podpis zmocnitele. Z notářského zápisu, který je veřejnou listinou, tedy jednoznačně vyplývá, že D. V. a J. G. vystupovali na valné hromadě jako akcionáři, kteří se prezentovali předložením akcií. Z uvedených důvodů proto daňové orgány postupovaly dle názoru krajského soudu správně, pokud osvobození od daně z příjmů v souvislosti s následným prodejem akcií žalobci nepřiznaly a zvýšily mu o tuto částku základ daně. Rovněž náležitě odůvodnily, proč nebylo třeba vyhovět návrhům žalobce na doplnění dokazování. III. [7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. [8] Stěžovatel považuje skutkové závěry krajského soudu za nesprávné a neodpovídající provedeným důkazům. Krajský soud je hodnotil v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů a činil tak jednostranně ve prospěch žalovaného. Zopakoval, že předmětné akcie zakoupil za cenu 1 000 000 Kč podle smlouvy o úplatném převodu cenných papírů ze dne 28. 11. 2007 od převodce J. G. Smlouva byla platným právním úkonem, nikdy nebyla její platnost zpochybněna. Provedené důkazy bylo možné eventuálně doplnit výslechem uvedené osoby, který však krajský soud považoval za nadbytečný, stejně jako považoval za nevěrohodný zápis v ověřovací knize. Závěry soudu o nevěrohodnosti svědků nebyly řádně zhodnoceny a zdůvodněny, soud se nepokusil odstranit pochybnosti o jejich věrohodnosti ani při ústním jednání a převzal pouze stanovisko správce daně. [9] Rovněž za nepodložené považoval stěžovatel pochybnosti soudu o řádném ověření svého podpisu na uvedené smlouvě. Poukázal na právní úpravu v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii, která obsahuje institut prohlášení advokáta o pravosti podpisu. Prohlášení podpisu je nadáno stejnou kvalitou jako úřední ověření podpisu, důvěrou v jeho pravdivost, že listina byla určitou osobou, určitého dne a na určitém místě před advokátem podepsána. Prohlášení advokáta je postaveno na roveň prohlášení notářů či obecních úřadů. Proto stěžovatel nesouhlasí s hodnocením důkazu krajským soudem, protože jakýkoli záznam v ověřovací knize by pak bylo nutné podle názoru soudu považovat za nevěrohodný s důsledky pro platnost a účinnost právních úkonů, ke kterým se taková ověření vztahují. [10] Stěžovatel poukázal na obecnou úpravu vlastnického práva, obsaženou především v občanském zákoníku a na to, že podle zákona č. 362/2000 Sb., o cenných papírech, se na cenné papíry vztahují ustanovení o věcech movitých. Akcie, tedy i listinné akcie na majitele, mohou být předmětem vlastnického práva. Z toho podle stěžovatele vyplývá, že nikoli každý fyzický držitel akcií musí být zároveň i akcionářem. Pokud tedy správce daně odvíjí své pochybnosti z notářského zápisu o konání valné hromady, nemůže to svědčit o tom, že D. V. a J. G. jednali na valné hromadě sami za sebe a že z toho důvody byli skutečnými akcionáři. Oprávněný subjekt (akcionář) se sice mohl domáhat „neplatnosti rozhodnutí o neplatnosti valné hromady“, nicméně to nebylo jeho zájmem a záměrem. Notářský zápis osvědčuje pouze to, že se dne 17. 12. 2008 konala valná hromada společnosti KEFARIUM a. s., na níž bylo změněno sídlo společnosti. Nic nevypovídá o vlastnickém právu k akciím společnosti. Pokud došlo k pochybení při vadné prezenci v souvislosti s uvedenou valnou hromadou, nelze z toho dovodit zánik vlastnického práva stěžovatele k předmětným akciím. [11] Ze strany správce daně tak nebyly důkazy řádně hodnoceny a došlo k zásahu do práv a chráněných zájmů stěžovatele, k libovůli a nelogičnostem. Nelze vy