7 As 299/2018 — Nejvyšší správní soud

7 As 299/2018- 38 - text 7 As 299/2018 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: AirsoftGuns s. r. o., se sídlem Nádražní 540, Ústí nad Orlicí, zastoupen Mgr. Šárkou Heulerovou, advokátkou se sídlem Prvního pluku 320/17, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 32, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2018, č. j. 8 A 57/2015 - 31, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Dne 7. 11. 2013 uzavřel žalobce s A. P., bytem X (dále též „spotřebitel“) kupní smlouvu pomocí komunikačních prostředků na dálku (prostřednictvím elektronické pošty). Předmětem kupní smlouvy byla elektrická airsoftová zbraň – replika modelu pistole Colt M1911 (dále též „zbraň“ či „zboží“). Žalobce společně se zbožím doručil spotřebiteli i záruční list, návod k použití, který obsahoval poučení o bezpečnosti zbraně, instrukce k použití a pokyny k údržbě zbraně. [2] Spotřebitel následně zboží opakovaně reklamoval z důvodu škrábanců na povrchu zbraně, které v něm vzbuzovaly dojem, že se jedná o použité zboží, a dále z důvodu nefunkční dlaňové pojistky. Žalobce mu v návaznosti na reklamace sdělil, že drobné nedokonalosti a škrábance na povrchu jsou běžnou vlastností čínských zbraní. Dále mu zaslal dodatek k návodu k použití, který obsahuje informaci o tom, že zbraň patří mezi levné výrobky a nelze u ní očekávat spolehlivou a dlouhodobou funkci. Poté, co zbraň zcela přestala fungovat, spotřebitel žalobci sdělil, že odstupuje od kupní smlouvy. Zároveň namítl neplatnost rozhodčí doložky obsažené v obchodních podmínkách. [3] Dne 11. 3. 2014 se spotřebitel obrátil na Českou obchodní inspekci, která věc postoupila Českému úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva (dále též „správní orgán I. stupně“), který dne 3. 11. 2014 vydal rozhodnutí č. j. TA-CUZZS-60/14-8, jímž žalobci uložil pokutu ve výši 30.000 Kč za spáchání správního deliktu dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění (dále též „zákon o ochraně spotřebitele“). [4] K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 1. 2015, č. j. MPO 58055/14/42100/R10, částečně změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně (zpřesnil jeho výrok) a ve zbytku odvolání zamítl. Podle žalovaného se žalobce dopustil správního deliktu tím, že spotřebitele neinformoval o snížené jakosti zboží, a dále tím, že uzavřel se spotřebitelem rozhodčí doložku, která tvořila součást všeobecných obchodních podmínek, což zapovídá § 3 odst. 3 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“). Tímto jednáním žalobce porušil zákaz používání nekalých obchodních praktik uvedený v § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele a dopustil se správního deliktu dle § 24 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Žalobce předně neinformoval spotřebitele o vadách výrobku. Pokud by měl spotřebitel k dispozici úplné a pravdivé informace o zbrani, tj. věděl by o jejích vadách (na které žalobce upozornil spotřebitele až následně), nebyl by kupní smlouvu uzavřel. Dále uvedl, že rozhodčí doložka, kterou žalobce se stěžovatelem spolu s kupní smlouvou uzavřel, byla součástí obchodních podmínek, kterými se řídila smlouva hlavní, a to v rozporu s § 3 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení. Rozhodčí doložka dále neobsahovala informace požadované ustanovením § 3 odst. 5 zákona o rozhodčím řízení. V obou těchto jednáních lze dle žalovaného jednoznačně shledat naplnění skutkové podstaty porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik. Jednání žalobce bylo totiž způsobilé zatajit spotřebiteli skutečnost, že spor vzniklý z kupní smlouvy nebude řešen u obecného občanskoprávního soudu, ale před rozhodcem. I v tomto případě lze podle žalovaného uvažovat o tom, že by spotřebitel nebyl kupní smlouvu uzavřel. II. [5] Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalovaného žalobou. Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) žalobu zamítl. [6] Ztotožnil se se správními orgány, že žalobce spáchal správní delikt ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Na spáchání předmětného deliktu nic nemění ani to, že spotřebitel mohl od kupní smlouvy odstoupit. Ke zproštění odpovědnosti žalobce nevede ani to, že prostřednictvím dodatku k návodu k použití poučil kupujícího (spotřebitele) o tom, že zbraň patří mezi levné výrobky a nelze u ní očekávat spolehlivou a dlouhodobou funkci; jeho povinností bylo upozornit na tento stav zbraně již před uzavřením kupní smlouvy. Soud dále neshledal důvodnou námitku, že se správní orgány dostatečně neseznámily se stavem zbraně a neprovedly důkaz jejím ohledáním. Pro daný případ bylo podstatné, že zbraň byla spotřebiteli dodána ve snížené kvalitě, což žalobce dokonce sám přiznal. [7] Důvodnými neshledal soud ani námitky, ve kterých žalobce zpochybňoval porušení § 3 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení. Soud předně odmítl argumentaci, že žalobce v důsledku změn právního řádu k 1. 1. 2014 na své stránky omylem vložil starší verzi obchodních podmínek. Správní orgán I. stupně rozhodčí doložku nalezl v obchodních podmínkách, které byly umístěny na webových stránkách žalobce, a které uváděly platnost do 31. 12. 2013. Existenci rozhodčí doložky v obchodních podmínkách v době uzavření kupní smlouvy potvrzuje i spotřebitel v korespondenci s žalobcem, a dokonce i sám žalobce v námitkách proti kontrolnímu protokolu ze dne 19. 5. 2014. Soud měl proto za prokázané, že rozhodčí doložka tvořila součást obchodních podmínek i ke dni koupě, tj. ke dni 7. 11. 2013. Soud dále zdůraznil, že dle § 3 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení musela být rozhodčí doložka sjednána samostatně, v dané věci však byla sjednána ve formě všeobecných obchodních podmínek. Soud připustil, že správní orgány výslovně neuvedly, která konkrétní informace nebyla obsažena v rozhodčí doložce, ovšem ani tuto skutečnost nelze označit za natolik vážné pochybení, že by způsobilo nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. III. [8] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu včasnou kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). [9] Stěžovatel je názoru, že předmětné jednání nelze podřadit pod § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Pokud spotřebitel mohl odstoupit od smlouvy, nedošlo k naplnění skutkové podstaty užití nekalé obchodní praktiky ve smyslu § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Na provozovatele internetového obchodu nelze nahlížet shodným způsobem, jako na provozovatele běžného „kamenného“ obchodu. Provozovatel internetového obchodu nemůže sdělit spotřebiteli před nákupem veškeré informace, neboť pro každého spotřebitele může být zásadní jiné hledisko. Stěžovatel v průběhu řízení opakovaně zdůraznil, že prodaná zbraň neměla vady (což by ostatně muselo být zjištěno při její prohlídce, kterou však žalovaný nezrealizoval) a není ani nižší kvality, než je u výrobků této cenové kategorie obvyklé. Pojem kvalita je soudem chybně interpretován jako snížená jakost produktu. Pojmem kvalita se však dle stěžovatele rozumí skutečnost, že levné výrobky nejsou tak kvalitní jako výrobky drahé, k čemuž poukázal i na rozdíly mezi jím prodávanými výrobky. Závěr soudu, resp. žalovaného, že stěžovatel na webových stránkách uváděl, že „dlaňová pojistka je funkční jako u reálné předlohy“ nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaný i soud se opírají o textové informace z webových stránek stěžovatele, které pocházejí z pozdější doby, než ve které byla uzavřena kupní smlouva se spotřebitelem. Spotřebitel nadto ani netvrdil, že by byl takovou skutečností ovlivněn. [10] Spisová dokumentace neobsahuje žádný důkaz o tom, že v době uzavření kupní smlouvy byla tvrzená rozhodčí doložka součástí všeobecných obchodních podmínek. Soud vycházel ze zjištění učiněných až v průběhu kontroly správním orgánem, tedy ze dne 28. 4. 2014. V uvedené době byly na webových stránkách stěžovatele umístěny dvě verze obchodních podmínek, a to z důvodu nabytí účinnosti nového občanského zákoníku (NOZ). Tyto byly sloučeny do jednoho souboru, přičemž na základě lidské chyby došlo k tomu, že jako zdrojový text byl použit ten, ve kterém byla uvedena starší verze obchodních podmínek. Považovat takovou chybu za nekalou nebo klamavou obchodní praktiku je naprosto nepřiměřené. Stěžovatel v této souvislosti poukázal i na rozpory v odůvodnění žalovaného a městského soudu; dle soudu by kupující preferoval možnost řešení sporu rozhodcem, dle žalovaného by naopak v takovém případě kupující smlouvu neuzavřel. Argumentace soudu je navíc zcela v rozporu se smyslem práv