7 As 423/2017 — Nejvyšší správní soud

7 As 423/2017- 43 - text 7 As 423/2017 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: M. R., zastoupen JUDr. Ondřejem Elterleinem, advokátem se sídlem Argentinská 286/38, Praha 7, proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2017, č. j. 3 A 164/2015 - 43, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Státní energetická inspekce – územní inspektorát pro Moravskoslezský kraj (dále též „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 9. 7. 2015, č. j. 0811024a14/2851/15/080.102/Ha, uznala žalobce vinným ze spáchání správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, a uložila mu pokutu ve výši 18 410 Kč. Správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že jako výrobce elektřiny ve fotovoltaické elektrárně č. 1 FVE M. R. (dále „FVE“ či „výrobna“) neoprávněně čerpal podporu formou povinného výkupu pro zdroj uvedený do provozu v roce 2009, ačkoliv začal vyrábět a dodávat elektřinu teprve od 20. 1. 2010, a tedy nedodržel podmínku stanovenou bodem 1.10 Cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/2008 (dále jen „Cenové rozhodnutí ERÚ č. 8/2008“). Žalovaná rozhodnutím ze dne 18. 9. 2015, č. j. 0811024a14/1074/15/90.221/Ve, změnila prvostupňové rozhodnutí ve výroku tak, že podrobněji specifikovala skutek, avšak odvolání nevyhověla a uloženou pokutu potvrdila. II. [2] Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou u Městského soudu v Praze. V prvé řadě namítal, že napadené rozhodnutí je zmatečné a nepřesné a že se žalovaný nevypořádal se všemi námitkami a důkazními návrhy. V napadeném rozhodnutí se totiž hovoří také o druhé žalobcově výrobně FVE, a proto nebylo zřejmé, ke které výrobně se výtky žalovaného vztahují. Rozhodnutí bylo rovněž vnitřně rozporné a ve výroku nebylo upřesněno, jakou konkrétní věcnou podmínku žalobce nedodržel. V druhé žalobní námitce žalobce zpochybnil interpretaci pojmu „uvedení do provozu“ ze strany žalovaného. Žalobce totiž prokazatelně disponoval pravomocnou licencí již v roce 2009 a v témže roce byla výrobna za účasti žalobce, revizního technika, zhotovitele elektroinstalace a zhotovitele FVE připojena do distribuční soustavy a došlo k výrobě elektřiny ve FVE a k jejímu dodání do distribuční sítě. Podle žalovaného podmínku stanovenou v bodu 1.10 Cenového rozhodnutí ERÚ č. 8/2008 nemůže splnit dodávka neměřené elektřiny, přičemž žalobci byl elektroměr instalován teprve 20. 1. 2010; podle žalobce však tato podmínka v daném ustanovení stanovena není a jde nad rámec zákonné úpravy. [3] Městský soud žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. K první žalobní námitce městský soud uvedl, že žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav a vypořádal žalobcovy námitky. Žalovaný nemusí reagovat na každou dílčí připomínku, neboť vypořádání stěžejních námitek v sobě konzumovalo i některé námitky dílčí a související. Skutek byl ve výroku napadeného rozhodnutí uveden dostatečně určitě a zároveň v něm žalovaný konkretizoval věcnou podmínku, kterou žalobce nedodržel. Právě výrok rozhodnutí zároveň staví najisto, které výrobny FVE se rozhodnutí týká, a rozhodnutí tak nelze považovat ani za neurčité – zmínka o druhé žalobcově výrobně je uvedena pouze pro dokreslení situace a nehraje roli v posouzení předmětného skutku. Městský soud rozhodnutí neshledal ani vnitřně rozporným, neboť žalovaný sice skutečně uznal, že FVE byla žalobcem připojena do distribuční sítě ještě v roce 2009, avšak teprve dnem osazení elektroměru mohlo dojít k výrobě a dodávce elektřiny do elektrizační soustavy, a tedy i k uplatnění podpory formou výkupních cen na její změřené množství. [4] K druhé žalobní námitce městský soud uvedl, že podle bodu 1.10 Cenového rozhodnutí ERÚ č. 8/2008 se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a o vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, a to při současném uplatnění podpory formou výkupních cen. To je podle městského soudu možné pouze tehdy, je-li objektivně zjistitelné, kolik elektřiny daná FVE vyrobí, tedy teprve poté, co byla výrobna osazena měřicím zařízením. Takový požadavek podle městského soudu nešel nad rámec bodu 1.10 Cenového rozhodnutí ERÚ č. 8/2008. Ten totiž zdůrazňuje dodání elektřiny „při uplatnění podpory formou výkupních cen“, z čehož logicky vyplývá, že aby mohla být podpora uplatněna, musí být dáno najisto, kolik elektřiny bylo přesně vyrobeno, což nelze učinit bez osazení elektroměrem. Ačkoliv v projednávaném případě došlo k prvnímu připojení FVE do sítě již v prosinci 2009, elektroměr byl instalován teprve dne 20. 1. 2010 a smlouva o připojení výrobny k distribuční soustavě byla uzavřena až dne 24. 1. 2010, kdy také došlo k první měřené dodávce elektřiny. Městský soud se proto ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobce neměl nárok na podporu určenou pro zdroje uvedené do provozu v roce 2009. III. [5] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [6] Podle první kasační námitky se rozsudek městského soudu nevypořádal se všemi připomínkami a důkazy stěžovatele a je zmatečný. Stěžovatel v žalobě namítal, že rozhodnutí žalovaného je neurčité, neboť v něm jsou zmíněny dvě stěžovatelovy výrobny FVE, a je vnitřně rozporné. Stěžovatel považuje za chybnou také formulaci petitu výroku rozhodnutí žalovaného, neboť v něm není konkretizováno, jakou konkrétní věcnou podmínku stěžovatel nedodržel. Tyto námitky městský soud náležitě nevypořádal, neboť pouze poukázal na určitost výroku a námitku vnitřní rozpornosti vypořádal odkazem na jinou část odůvodnění, která vnitřně rozporná není. [7] V druhé námitce stěžovatel zpochybnil výklad pojmu „uvedení do provozu“ ze strany žalovaného a městského soudu. Energetický regulační úřad je podle stěžovatele oprávněn vydávat cenová rozhodnutí a žalovaný má pravomoc kontrolovat dodržování těchto rozhodnutí; žalovaný však nemá pravomoc podmínky v cenových rozhodnutích doplňovat či měnit. Z Cenového rozhodnutí ERÚ č. 8/2008 a Cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 podle stěžovatele vyplývá pouze požadavek pravomocné licence a zahájení výroby a dodávek elektrické energie do distribuční soustavy, přičemž obě tyto podmínky stěžovatel v roce 2009 prokazatelně splnil. Přísný požadavek instalace měřicího přístroje a naměření množství elektřiny dodané do distribuční soustavy z daných předpisů nevyplývá a žalovaný ani městský soud dostatečně nezdůvodnili, jakým způsobem tento požadavek dovodili. Správný výklad pojmu uvedení do provozu lze přitom nalézt v pozdějším postupu ERÚ, který v Cenovém rozhodnutí č. 2/2010 upřesnil okamžik uvedení do provozu tak, že kromě získání licence na výrobu elektřiny požadoval toliko paralelní připojení výrobny k distribuční soustavě. Při prvním paralelním připojení přitom nemusí být podle změny č. 2 Pravidel provozování distribučních soustav osazeno měření, a tudíž nemusí být ani realizována měřená dodávka elektřiny do soustavy; ERÚ potvrdil tento názor také ve stanovisku „Uvedení obnovitelného zdroje energie do provozu a přiznání nároku na podporu“ ze dne 27. 10. 2010. Pokud ERÚ nevyžadoval pro získání podpory realizaci měřené dodávky elektřiny v roce 2011, nelze předchozí předpisy interpretovat tak, že taková podmínka v předchozích letech existovala. Postup žalovaného, který výkladová stanoviska ERÚ označil za protikladná, matoucí a irelevantní, podle stěžovatele narušuje právní jistotu. Stěžovatel přitom od roku 2010 až do roku 2014, kdy bylo zahájeno správní řízení, postupoval v dobré víře, že jedná v souladu s právními předpisy; k této dobré víře však žalovaný ani městský soud nepřihlédli. Stěžovatelův názor podporuje konečně také znění přechodného ustanovení čl. II odst. 2 zákona 330/2010 Sb., podle kterého je zdroj považován za uvedený do provozu dnem připojení k distribuční soustavě. IV. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti označil za stěžejní právní otázku výklad pojmu „uvedení do provozu“ a uvedl, že se k ní již vyjádřil dostatečně. Podle žalovaného je podmínkou uvedení FVE do provozu instalace měřicího zařízení, o čemž svědčí mimo jiné skutečnost, že dodávka do distribuční soustavy bez měřicího zařízení je neoprávněná, jak uvádí § 52 odst. 1 písm. b) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a případně také § 5 odst. 6 tehdy účinného zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů. Výklad zastávaný žalovaným p