8 As 149/2016 — Nejvyšší správní soud

8 As 149/2016- 32 - text 8 As 149/2016 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Obec Václavice, se sídlem Václavice 3, Václavice, zast. JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem, se sídlem Příběnická 1908, Tábor, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2014, č. j. ZKI PR-O-50/419/2014-6, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2016, č. j. 48 A 28/2014 - 77, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov (dále jen „katastrální úřad“) rozhodnutím ze dne 28. 2. 2014, č. j. OR-133/2014-201-22, rozhodl tak, že pozemkové parcely č. 456/42, 456/82, 707/26, 817/23, 889/1, 1373/12, 1373/14, 2596/24 (dále jen „pozemky žalobkyně“ nebo „pozemky stěžovatelky“) budou v obnoveném katastrálním operátu pro k. ú. Václavice u Benešova i nadále evidovány s druhem pozemku „orná půda“ a současně zamítl námitku žalobkyně proti druhu pozemku výše uvedených parcel zapsaném v obnoveném katastrálním operátu. Proti citovanému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil. II. [2] Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí bránila žalobou u Krajského soudu v Praze, který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl. Namítala, že správní orgány nesprávně v obnoveném katastrálním operátu zaevidovaly její pozemky s druhem pozemku „orná půda“. Pozemky žalobkyně byly v dřívější evidenci před sloučením do větších půdních celků vedeny jako komunikace (cesty). Žalobkyně proto požadovala, aby její pozemky byly v obnoveném katastrálním operátu evidovány s druhem „ostatní plocha“ a způsobem využití „ostatní komunikace“. [3] Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány při obnově katastrálního operátu nepochybily, pokud výše uvedené pozemky žalobkyně zaevidovaly s druhem pozemku „orná půda“. Vyšel ze skutečností vyplývajících ze správního spisu, že pozemky žalobkyně byly v dřívější pozemkové evidenci (pozemkový katastr) vedeny jako cesty. V následných pozemkových evidencích (jednotné evidenci půdy a evidenci nemovitostí) byly sloučeny do větších půdních celků. V katastru nemovitostí před obnovou katastrálního operátu byly pozemky žalobkyně evidovány jako pozemky ve zjednodušené evidenci (parcely původ pozemkový katastr), u nichž se druh pozemku neevidoval. Správní orgány podle krajského soudu postupovaly správně, pokud se řídily pravidly uvedenými v odstavci 8.16.5 Návodu pro obnovu katastrálního operátu a převod vydaným Českým pořadem zeměměřičským a katastrálním pod č. j. ČÚZK 6530/2007-22 (dále jen „Návod“). Postup správních orgánů podle Návodu ani použité části Návodu neshledal krajský soud rozpornými s obecně závaznými právními předpisy. Krajský soud se ztotožnil se závěry správních orgánů, že pozemky žalobkyně vznikly doplněním části příslušného pozemku vedeného zjednodušeným způsobem, a to oddělením z příslušné parcely většího půdního celku. Veškeré parcely větších půdních celků, z nichž byly odděleny při obnově katastrálního operátu pozemky žalobkyně, byly před obnovou katastrálního operátu vedeny s druhem „orná půda“. Pozemky žalobkyně evidované před obnovou v rámci parcel větších půdních celků bylo proto třeba, po jejich doplnění do souboru geodetických informací, zaevidovat se stejným druhem pozemku, jaký byl evidován u parcel větších půdních celků, tj. „orná půda“. Krajský soud dále odkázal na závěry uvedené v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 22. 10. 2015, č. j. 59 A 29/2015 - 33, a uvedl, že „při obnově katastrálního operátu přepracováním geodetických informací nemá katastrální úřad prostor pro revizi údaje o druhu pozemku, a to na rozdíl od obnovy katastrálního operátu mapováním. Při doplnění pozemku dosud evidovaného ve zjednodušené evidenci nelze hovořit o změně druhu pozemku či způsobu jeho využití.“ Námitky žalobkyně týkající se nesprávného určení druhu pozemku proto shledal nedůvodnými. [4] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce nepřezkoumatelnosti či rozporu napadeného rozhodnutí s § 2 odst. 4, § 3, § 6 odst. 2 a § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“). III. [5] Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížností z důvodů, které podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a navrhla napadený rozsudek zrušit a vrátit věc krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] Stěžovatelka namítala, že rozhodnutími správních orgánů bylo nezákonně omezeno její vlastnické právo. Odmítla poukaz krajského soudu na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 22. 10. 2015, č. j. 59 A 29/2015 - 33, stejně jako závěr krajského soudu o tom, že se v pojednávané věci jednalo pouze o „postup technického rázu“. Následkem skutečnosti, že pozemky stěžovatelky budou v obnoveném katastrální operátu evidovány s druhem pozemku „orná půda“ (namísto stěžovatelkou požadovaného druhu pozemku „ostatní plocha“ se způsobem využití „ostatní komunikace“), dojde podle jejího názoru ke znehodnocení (snížení tržní ceny) některých pozemků, které nebudou přístupné z veřejné komunikace. Podle stěžovatelky tímto způsobem dochází k omezení jejího vlastnického práva. Stěžovatelka poukázala na skutečnost, že pro uvedení do souladu skutečného a právního stavu (tj. pro změnu druhu pozemku), bude nucena vynaložit značné finanční prostředky na vynětí pozemků ze zemědělského půdního fondu, na zaměření či zpracování geometrických plánů. [7] Komplikovaná bude také případná realizace nové komunikace vedoucí přes pozemky stěžovatelky. Potíže by mohly nastat zejména v případě, kdy by stavební úřad odmítl vydat rozhodnutí o dělení pozemků (pozemků stěžovatelky i některých občanů), které přiléhají k pozemkům stěžovatelky (přes něž vede cesta) s odůvodněním, že pozemky nejsou napojeny na veřejně přístupné komunikace. Stěžovatelka podotkla, že podněty některých občanů byly právě důvodem, pro který podala správní žalobu v nyní projednávané věci. [8] Stejně jako v žalobě stěžovatelka uvedla, že postup správních orgánů podle ní představuje legitimizaci křivd a nezákonností způsobených socialistickým režimem při slučování pozemků do větších celků v roce 1985. Je proto nepřípustné, aby správní orgány na tyto nesprávné postupy s přivolením správních soudů navázaly s odkazem na pouhý interní předpis (Návod) a s tvrzením, že se jedná o „postup technického rázu“. [9] Stěžovatelka dále vytýkala krajskému soudu, že se dostatečně nevěnoval všem jejím žalobním námitkám. Napadený rozsudek proto podle stěžovatelky trpí vadami nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. [10] Krajský soud se podle názoru stěžovatelky nezabýval její námitkou zásahu do práva na samosprávu a územní rozvoj. Stěžovatelka odkázala na znění § 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), podle nějž „[o]bec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem.“ Uvedla rovněž odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. IV ÚS 331/02 týkající se zásahu do práva na samosprávu. Správní orgány podle názoru stěžovatelky rozhodly v rozporu se skutečným i historicky doloženým stavem věci. [11] Nedostatečně se krajský soud podle mínění stěžovatelky věnoval také námitce rozporu rozhodnutí katastrálního úřadu s ustanovením § 50 odst. 3 s. ř. Krajský soud bez bližší úvahy uvedl, že nic nenasvědčuje tomu, že by zájmy stěžovatelky měly převážit nad zájmy společnosti, což stěžovatelka nepovažuje za dostatečné vypořádání uvedené námitky. [12] Ani námitku týkající se ustanovení 8. 16. 5 Návodu krajský soud podle stěžovatelky dostatečně neposoudil. Konkrétně opomněl reagovat na výtku, podle níž se Návod vztahoval k původnímu zákonu č. 344/1991 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) (dále jen „katastrální zákon z roku 1991“), účinného do 31. 12. 2013. S pozbytím účinnosti katastrálního zákona z roku 1991 se podle stěžovatelky stal neúčinným a neaplikovatelným také Návod. Přestože krajský soud dospěl k závěru, že Návod není v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, nelze jej podle stěžovatelky v projednávané věci použít. [13] Stěžovatelka vytýká krajskému soudu i to, že odmítl provést jí navržené důkazy. IV. [14] Ve vyjádření ke kasační stížnosti se žalovaný ztotožnil se závěry krajského soudu uvedenými v napadeném rozsudku a navrhl kasační stížnost zamítnout. Poukázal na usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 6. 2005, č. j. Konf 90/2004 – 12, podle nějž hlavn