9 Afs 307/2017 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 307/2017- 24 - text 9 Afs 307/2017 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: TEDOM a.s., se sídlem Výčapy 195, zast. JUDr. Miroslavem Zvěřinou, advokátem se sídlem Bráfova tř. 161/20, Třebíč, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně ze dne 25. 1. 2012, č. j. 101/12-1200-701174 a č. j. 102/121200-701174, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2017, č. j. 29 Af 40/2012  93, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) shora označený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Brně (dále jen „finanční ředitelství“) ze dne 25. 1. 2012, č. j. 101/12-1200-701174 a č. j. 102/12-1200-701174. Finanční ředitelství těmito rozhodnutími zamítlo stěžovatelčina odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Třebíči (dále jen „finanční úřad“), kterými jí byla doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2003 ve výši 875 750 Kč a za zdaňovací období roku 2004 ve výši 727 160 Kč. [2] V projednávané věci je sporné, zda stěžovatelka oprávněně zahrnula mezi daňově účinné náklady rezervu na opravu pece Degussa. Konkrétněji šlo o to, zda je tato pec hmotným majetkem ve smyslu § 26 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o daních z příjmů“), neboť pouze v takovém případě by na ni mohla být rezerva tvořena. [3] Krajský soud ve věci rozhodoval znovu poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 18. 3. 2014, č. j. 29 Af 40/2012 - 63, zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2015, č. j. 9 Afs 127/2014 - 29. [4] V nyní napadeném rozsudku se krajský soud zabýval tím, zda stěžovatelka vytvořila pro pec Degussa soubor movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením ve smyslu § 26 odst. 2 zákona o daních z příjmů. Uvedl, že mezi stranami není sporné, že povaha předmětných věcí umožňovala, aby z nich byl vytvořen soubor movitých věcí. Stěžovatelka však rozporovala závěr finančních orgánů, že z evidenčního hlediska soubor movitých věcí vytvořen nebyl, čímž se krajský soud ve svém hodnocení zabýval. [5] Dle § 26 odst. 2 zákona o daních z příjmů je soubor movitých věcí nutné evidovat zvlášť tak, aby byly zajištěny průkazné technické i hodnotové údaje o jednotlivých věcech zařazených do souboru, určení hlavního funkčního předmětu a o všech změnách souboru (přírůstky, úbytky) včetně údajů o datu změny, rozsahu změny, vstupních cenách jednotlivých přírůstků nebo úbytků, celkové ceny souboru věcí a dále částky odpisů včetně jejich změn vyplývajících ze změny vstupní ceny souboru movitých věcí. Soubor movitých věcí se zařazuje do odpisové skupiny podle hlavního funkčního předmětu a odpisuje jako jeden celek, a to i v případě, že je sestaven z movitých věcí, u kterých je od počátku známo jejich ocenění [§ 28 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o účetnictví), ve spojení s § 56 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „vyhláška č. 500/2002 Sb.“)]. [6] Krajský soud uvedl, že u souboru věcí nebyl stanoven hlavní funkční předmět, jelikož jeho stanovení nelze provést názvem položky „01 Soubor majetku – pec dvoukomorová GKUQ 2/70/65/100“. Každá z movitých věcí, které měly tvořit součást souboru, měla vlastní inventární číslo, pořizovací cenu a výši ročního odpisu, ze kterého však není patrné zařazení do odpisové skupiny. U každé z věcí, které měly tvořit soubor, byla individuálně stanovena odpisová sazba a výše odpisů byla pro tyto věci stanovena v různé výši. Soubor movitých věcí s inventárním číslem 01 nebyl uveden v inventárním seznamu hmotného majetku, v němž byly naopak uvedeny jednotlivé věci, které měly tento soubor tvořit. Krajský soud uzavřel, že požadavky na jednotnou evidenci a odpisování souboru věcí stěžovatelka nesplnila, a potvrdil tak závěr finančních orgánů, že nebyl vytvořen soubor movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením ve smyslu § 26 odst. 2 zákona o daních z příjmů. [7] Krajský soud se dále zabýval tvrzením stěžovatelky, že i samotná pec byla hmotným majetkem po technickém zhodnocení provedeném ze strany společnosti KOM Plus v roce 2003. Ve vztahu k této otázce zopakoval své hodnocení, které uvedl již v předchozím rozsudku ze dne 18. 3. 2014, č. j. 29 Af 40/2012 - 63. Nepřisvědčil stěžovatelčině tvrzení, že by šlo o technické zhodnocení. Žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). II. Obsah kasační stížnosti [8] Stěžovatelka se s rozsudkem krajského soudu neztotožnila a podala proti němu kasační stížnost, v níž namítla, že byly splněny požadavky § 26 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů na jednotné evidování souboru movitých věcí. Byl totiž určen hlavní funkční předmět, to vyplývá z názvu inventární karty 01 Soubor majetku – pec dvoukomorová GKUQ 2/70/65/110. Byly splněny i požadavky na údaje o vstupních cenách, datech pohybu v rozsahu souboru atd. Z toho, že nebyl dodržen požadavek na odpisování souboru majetku jako celku, nelze dovozovat, že soubor vůbec nebyl vytvořen. K § 56 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 500/2002 Sb. stěžovatelka poznamenala, že odpisové sazby jsou sazbami maximálními, ale daňový poplatník není nucen využít jejich maximální výši, nýbrž může provést odpis v nižší sazbě. [9] Skutečnost, že jde o soubor movitých věcí tvořící jeden funkční celek a že jednotlivé součásti souboru jsou způsobilé k samostatnému použití, dokládá i vyjádření od ZEZ, s. r. o., která je výrobcem a poskytovatelem servisu dané technologie. [10] Stěžovatelka má dále za to, že nedodržení ustanovení o jednotné evidenci ještě nemá za následek, že hmotný majetek jako soubor movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením vytvořen nebyl. [11] Krajský soud vyhodnotil vyjádření dodavatele strukturované kabeláže na pec jako nezpůsobilé zvrátit dosavadní důkazní situaci, protože toto vyjádření bylo učiněno téměř 5 let po provedení dodávky. Jinak nebyla jeho vypovídací hodnota zpochybněna a ani jiné důkazní prostředky s ním nejsou v rozporu. [12] Stěžovatelka dále namítla, že krajský soud nezdůvodnil, proč uvedl, že mezi stranami je nesporné, že povaha posuzovaných věcí umožňovala, aby z nich byl vytvořen soubor movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením. V dané souvislosti namítl, že krajský soud nezdůvodnil, proč u tohoto hodnocení přehodnotil závěry, které uvedl v předešlém rozsudku ve věci, který Nejvyšší správní soud zrušil. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného [13] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na napadený rozsudek a na rozhodnutí o odvoláních. Dále zmínil, že již v bodě [26] rozsudku ze dne 9. 4. 2015, č. j. 9 Afs 127/2014 - 29, jímž byl zrušen předešlý rozsudek krajského soudu v nynější věci, Nejvyšší správní soud konstatoval, že mezi stranami není sporné, že povaha posuzovaných věcí umožňovala, aby z nich byl vytvořen soubor movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením. Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, stěžovatelka je v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem. Důvody kasační stížnosti odpovídají důvodům podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zároveň zkoumal, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [15] Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [16] Nejvyšší správní soud rozhoduje znovu ve věci, v níž již vydal rozsudek ze dne 9. 4. 2015, č. j. 9 Afs 127/2014 - 29, jímž zrušil předešlý rozsudek krajského soudu v dané věci. Z tohoto důvodu je vhodné se krátce vyjádřit k otázce přípustnosti kasační stížnosti s ohledem na § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., dle něhož je kasační stížnost nepříp