9 Afs 376/2017 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 376/2017- 87 - text 9 Afs 376/2017 - 90 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Si Duong Van, se sídlem Boleslavská 10, Luštěnice, zast. JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem Jandova 208/8, Praha 9, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2016, č. j. 10987/16/5100-41453-711484, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2017, č. j. 3 Af 39/2016  50, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2017, č. j. 3 Af 39/2016  50, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se před orgány daňové správy neúspěšně domáhal vyloučení majetku z daňové exekuce. Jednalo se o drobné spotřební zboží různého druhu v přepravním kontejneru č. OCGU8003245 (dále jen „zboží“). Zásadní otázkou v projednávané věci je, zda stěžovateli svědčí vlastnické právo k tomuto zboží a zda k tomu nabídl dostatečné důkazy. [2] V žalobě podané u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) brojil proti rozhodnutí žalovaného uvedenému v záhlaví. Tím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 16. 7. 2015, č. j. 5073286/15/2008-80541-108868, vydané podle § 179 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Tímto rozhodnutím správce daně nevyhověl návrhu na vyloučení zboží z daňové exekuce vedené proti společnosti Amita Solutions s.r.o. v likvidaci (dále jen „dlužník“). [3] Ze správního spisu je patrné (a mezi účastníky řízení je nesporné), že stěžovatel v daňovém řízení předložil k osvědčení svého vlastnického práva ke zboží zejména tyto listinné důkazy: (a) prohlášení prodávajícího (čínské společnosti YIWU SUNGLORY TRADING CO., LTD – dále jen „prodávající“) o tom, že zboží bylo vlastnictvím prodávajícího a bylo určeno k prodeji stěžovateli jako kupujícímu; (b) oznámení prodávajícího o dodávce zboží v kontejneru (včetně popisu položek zboží a fotografií); (c) kupní smlouvu („Contrac“) ze dne 5. 3. 2015 mezi prodávajícím a stěžovatelem jako kupujícím ohledně koupě zboží; (d) náložný list („Bill of Lading“) vystavený prodávajícím ve prospěch kupujícího ohledně zboží; (e) fakturu prodávajícího na částku 21 033,96 USD - kupní cenu za zboží a (f) příkaz stěžovatele bance k úhradě částky 21 033,96 USD ve prospěch prodávajícího ze dne 1. 6. 2015 (dále společně jen „doklady stěžovatele“). [4] Dále je zřejmé, že orgány daňové správy zadržely zboží a provedly jeho soupis dne 21. 4. 2015. V této souvislosti zadržely listiny svědčící naopak o vlastnickém právu dlužníka. Šlo o tyto listiny: (a) mezinárodní nákladový list SK7308168 ze dne 17. 4. 2015, kde je jako příjemce uveden dlužník, (b) tranzitní doklad v německém jazyce z téhož dne a (c) fakturu společnosti HK CENRY TRADING CO., LIMITED jako prodávajícího ze dne 15. 3. 2015 na částku 10 124,24 USD - kupní cenu za zboží (dále společně jen „doklady dlužníka“). [5] Městský soud žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že stěžovatel sice předložil tvrzení o existenci vlastnického práva ke zboží, avšak neunesl důkazní břemeno a nepředložil důkazy k prokázání tohoto tvrzení, resp. takové důkazy, jimiž by zpochybnil doklady dlužníka zajištěné společně se zbožím. [6] Přisvědčil naopak žalovanému, že prokázal nesprávnost a nepravdivost dokladů stěžovatele. Konstatoval rozpor mezi jeho doklady ohledně zboží a doklady dlužníka. Doklady stěžovatele a jeho jednání postrádají vnitřní logiku. Nelogický postup spatřoval v tom, že se stěžovatel dle vlastního vyjádření stal vlastníkem zboží až ve chvíli zaplacení kupní ceny, což nastalo až po sjednaném datu splatnosti ceny a již po zajištění zboží správcem daně. Argument stěžovatele, že nechtěl poškodit obchodní vztahy s prodávajícím, nemůže obstát. Bylo povinností prodávajícího zboží stěžovateli dodat. Pokud toto zboží bylo správcem daně zabaveno, svědčí to spíše o tom, že by mohla být poškozena pověst dodavatele, který nedostál své povinnosti zboží doručit. [7] V úvahu je také třeba vzít i otázku dopravy zboží. Pokud by zboží bylo přepravováno od prodávajícího ke stěžovateli, není zřejmé, proč měl řidič přepravní společnosti odlišné dokumenty a informace (tedy doklady dlužníka, nikoli doklady stěžovatele – pozn. soudu). Byl to ale právě řidič přepravní společnosti, kdo měl zboží dodat jeho příjemci. Stěžovatel odmítá spojitost s dotčenou přepravní společností. Doprava tedy musela být zajišťována jeho dodavatelem (tj. prodávajícím). Tato skutečnost však pouze umocňuje závěr, že by neklesla důvěryhodnost stěžovatele v očích jeho obchodních partnerů v Čínské lidové republice, pokud by odmítl zaplatit kupní cenu za zboží s tím, že jeho dodavatel nesplnil svou povinnost mu zboží dodat. Stěžovatel neměl „reálný důvod“ platit kupní cenu až poté, co se dozvěděl o zajištění zboží, tedy poté, co již bylo zjevné, že dodavatel svoji povinnost dodat zboží nesplní. [8] Poukázal také na to, že doklady dlužníka byly zajištěny již při přepravě zboží, a proto nemohly být dodatečně jakkoli pozměněny. Naopak doklady stěžovatele byly předloženy ex post. Zároveň vykazují popsané vnitřní rozpory. Pokud by byly pravdivé, znamenalo by to, že se choval nelogicky a v rozporu se svými ekonomickými zájmy. II. Obsah kasační stížnosti [9] Stěžovatel napadá v záhlaví uvedený rozsudek kasační stížností z důvodů, které lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje jeho zrušení a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení. [10] Nejprve obsáhle rekapituluje dosavadní průběh řízení a argumentaci správce daně. S touto argumentací polemizuje. V této části kasační stížnosti rovněž zmiňuje usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, o odložení trestní věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu ze dne 30. 12. 2016, č. j. KRPA-345694-109/TČ-2015-001493 (dále jen „usnesení Policie ČR“). Dle jeho vyjádření osvědčuje, že doklady dlužníka jsou padělané a z právního hlediska neplatné. Policii se však nepodařilo zjistit pachatele, který je původcem těchto padělků. Usnesení Policie ČR zapomněl nedopatřením předložit městskému soudu, jeho kopii předložil v průběhu řízení před Nejvyšším správním soudem. [11] Uvádí, že pochybnosti žalovaného o včasnosti jeho návrhu na vyloučení zboží z daňové exekuce jsou směřovány k vytvoření formální překážky meritorního projednání věci (má na mysli otázku, zda podal návrh na vyloučení zboží v patnáctidenní lhůtě podle § 179 odst. 4 daňového řádu – pozn. soudu). [12] Namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku (byť v kasační stížnosti nedopatřením hovoří o „odvolání“, avšak z kontextu je zřejmé, že má na mysli právě rozsudek – pozn. soudu). Tu spatřuje v tom, že se rozsudek nekonkrétně a paušálně odvolává na „nepřiléhavé, scholastické a neopodstatněné“ odůvodnění rozhodnutí žalovaného. [13] Dále již uplatňuje prakticky jen jednu další kasační námitku, resp. skupinu námitek – týkají se nesprávného hodnocení důkazů, které předložil pro osvědčení svého vlastnického práva ke zboží. Odmítl, že by jakákoli listina obsažená v jeho dokladech byla nesprávná či nepravdivá, naopak se v daňovém řízení dovolával neplatnosti dokladů dlužníka, jedná se o padělky. Sám předložil náložný list (konosament), cenný papír, a to na svoje jméno. Odkázal na § 514 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“). Podle něj cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést. V dokladech dlužníka byl jiný náložný list se stejným číslem. Proto měl mít správce daně pochyby o existenci vlastnického práva dlužníka a měl sám zahájit řízení o vyloučení zboží z exekuce z úřední povinnosti. [14] Nesouhlasí s hodnocením městského soudu, že jednal nelogicky, pokud zaplatil cenu za zboží v době jeho zajištění správcem daně. Je ostrakizován za to, že ctí zásadu pacta sunt servanda a je postihován za svoji poctivost. Má za to, že unesl důkazní břemeno tím, že předložil své doklady o zboží. Pochybil naopak správce daně, pokud nezjistil, který konosament je pravý. [15] Dále též poukázal na to, že v kupní smlouvě a příslušné faktuře byla sjednána doložka „CIF Hamburg“. Po vystavení náložného listu se proto stal vlastníkem zboží, jeho vlastnické právo je převoditelné jen rubopisem. Náložný list jako cenný papír je jednoznačným průkazem existence vlastnického práva stěžovatele. Bylo jeho povinností zaplatit fakturu prodávajícímu, protože ten naopak splnil svoji povinnost dodat z