9 As 448/2017 — Nejvyšší správní soud

9 As 448/2017- 35 - text 9 As 448/2017 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: Říčany Property s.r.o., se sídlem Dělnická 213/12, Praha 7, zast. JUDr. Karlem Palečkem, advokátem se sídlem Zbrojnická 229/1, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, proti rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 15. 12. 2015, č. j. MSMT-42341/2015-3, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2017, č. j. 3 A 21/2016  34, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2017, č. j. 3 A 21/2016  34, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Městský soud vyhověl žalobě, zrušil shora označené rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy o rozkladu žalobkyně (dále jen „rozhodnutí o rozkladu“) a uložil stěžovateli, aby žalobkyni poskytl ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku kopie dokumentů (dále jen „požadované informace“) dle její žádosti, které se týkají vítězné nabídky v poptávkovém řízení s názvem „Pronájem kancelářských prostor pro potřeby OP“, tj. specifikaci prostor včetně „space–planů“ z vítězné nabídky zpracované společností C&R Developments s.r.o. (dále jen „dotčená osoba“). [2] Žalobkyně dne 28. 8. 2015 požádala stěžovatele o poskytnutí požadovaných informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“). Žádostí o informace navázala na poptávkové řízení vedené mimo režim zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 30. 9. 2016, dále jen „zákon o veřejných zakázkách“ (nahrazeného zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů), jehož předmětem bylo zajištění kancelářských prostor pro zaměstnance podílející se na implementaci operačního programu. I. Vymezení sporu [3] Stěžovatel odmítl žádost žalobkyně rozhodnutím ze dne 13. 10. 2015, č. j. MSMT-35771/2015-2, s poukazem na § 11 odst. 2 písm. a) informačního zákona (dále jen „rozhodnutí stěžovatele“). Proti rozhodnutí stěžovatele podala žalobkyně rozklad, který ministryně školství, mládeže a tělovýchovy rozhodnutím o rozkladu zamítla a rozhodnutí stěžovatele potvrdila. [4] Žalobkyně proti rozhodnutí o rozkladu brojila žalobou, které městský soud vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno v odstavci [1]. Konstatoval, že dotčená osoba poskytla souhlas s uveřejněním informace implicitně tím, že se účastnila otevřeného výběrového řízení. Odmítl také argumentaci stěžovatele, že poskytnutí požadovaných informací bylo vyloučeno, protože by došlo k narušení hospodářské soutěže a ohrožení obchodního tajemství dotčené osoby. II. Kasační stížnost [5] Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje zrušení rozsudku městského soudu a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. [6] Nejprve vytkl městskému soudu, že zrušil rozhodnutí o rozkladu a uložil mu požadované informace poskytnout, opomněl ale zrušit rozhodnutí stěžovatele (tj. prvostupňové rozhodnutí). Tento postup je v rozporu s § 16 odst. 4 informačního zákona, podle něhož „[p]ři soudním přezkumu rozhodnutí o odvolání na základě žaloby podle zvláštního právního předpisu soud přezkoumá, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti. Nejsou-li žádné důvody pro odmítnutí žádosti, soud zruší rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému subjektu nařídí požadované informace poskytnout“. Městský soud pochybil, neboť výrokem rozsudku nerozhodl i o zrušení rozhodnutí stěžovatele. Tato vada sama o sobě způsobuje nezákonnost napadeného rozsudku. [7] Městský soud také nesprávně posoudil věc samu, tj. povinnost stěžovatele poskytnout požadované informace. Odkaz na rozsudek Nejvyšší správního soudu ze dne 14. 8. 2014, č. j. 10 As 59/2014  41, není správný, jak již uvedla ministryně školství, mládeže a tělovýchovy v rozhodnutí o rozkladu. Poptávkové řízení bylo provedeno nad rámec zákonných povinností stěžovatele. Neprobíhalo v režimu zákona o veřejných zakázkách, a proto z účasti v něm nevyplývají pro jeho účastníky obdobné povinnosti, jako ve věci vedené pod sp. zn. 10 As 59/2014. V tomto případě navíc žadatel o informace požadoval všechny předložené nabídky do výběrového řízení v reakci na záměr hlavního města Prahy pronajmout soubor pozemků v jeho vlastnictví. Naopak v nynějším případě žalobkyně požadovala dokumentaci, která byla obsahem nabídky jediného uchazeče. Žalobkyně nejednala jako „reprezentantka široké veřejnosti“, která provádí kontrolu veřejné správy ohledně nakládání s veřejnými prostředky. Požadovala konkrétní informace, které jsou odlišujícím faktorem mezi subjekty působícími na shodném relevantním trhu, a proto není možné s ohledem na zachování spravedlivé soutěže a férového konkurenčního obchodního jednání její žádosti vyhovět. Městský soud k této argumentaci nepřihlédl a argument ohledně spravedlivé soutěže a férového konkurenčního jednání nehodnotil. [8] Stěžovatel připustil, že neposkytnutí požadovaných informací s poukazem na nutnost ochrany obchodního tajemství (§ 9 informačního zákona) nebylo uvedeno ve výroku rozhodnutí o rozkladu ani v jeho rozhodnutí (tj. prvostupňovém rozhodnutí). Z odůvodnění rozhodnutí o rozkladu však vyplývá, že nosným důvodem pro odmítnutí žádosti o informace byl důvod dle § 11 odst. 2 písm. a) informačního zákona, který stanoví, že [p]ovinný subjekt informaci neposkytne, pokud jde o informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků, která byla předána osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá, pokud nesdělila, že s poskytnutím informace souhlasí. Ochrana hospodářské soutěže a obchodního tajemství byly dalšími důvody pro odmítnutí žádosti. [9] Dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16, v němž soud vyjádřil podmínky, při jejichž naplnění lze odepřít právo na informace vyžádané na základě § 8b informačního zákona. Jednou z nich je, aby poskytnuté informace byly užity ve veřejném zájmu. Právě tato podmínka v žádosti žalobkyně nebyla splněna. [10] Závěrem uvedl, že poskytnutí požadovaných informací by mohlo představovat zásah do právem chráněných zájmů a práv dotčené osoby, a proto vyzve dotčený subjekt k vyjádření, zda s poskytnutím informací souhlasí. Následně „učiní příslušné kroky, o čemž bude Nejvyšší správní soud informovat“. III. Vyjádření žalobkyně a replika žalovaného [11] Žalobkyně argumentaci stěžovatele odmítla; doslova zopakovala svoji argumentaci před městským soudem. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 10 As 59/2014 je na věc plně aplikovatelný. V této věci hlavní město Praha pořádalo veřejnou soutěž nad rámec zákonných povinností, přesto v něm soud zaujal stanovisko, že podáním nabídky účastník soutěže vyjadřuje vůli podrobit se podmínkám výběrového řízení i jeho veřejnému charakteru. Samotné podání nabídky představuje sdělení souhlasu s poskytnutím informací dle § 11 odst. 2 písm. a) informačního zákona. [12] Argumentaci týkající se ochrany obchodního tajemství dotčeného subjektu označila za novum, které nezaznamenala v rozhodnutí stěžovatele, ani v rozhodnutí o rozkladu. Pokud měly správní orgán za to, že je na místě věc takto posoudit (tj. aplikovat výjimku z informační povinnosti pro obchodní tajemství podle § 9 informačního zákona – pozn. soudu), měly tak učinit již ve správním řízení, nikoli až v řízení před soudem. Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy v rozhodnutí o rozkladu bez odkazu na ustanovení zákona uvedla toliko to, že poskytnutím informace by mohlo dojít k narušení hospodářské soutěže. [13] Odmítla, že by požadovaná informace mohla zahrnovat obchodní tajemství dotčeného subjektu [§ 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“)]. Účelem poptávkového řízení bylo užívání nebytových prostor, které mají splňovat určité parametry. Nejednalo se o nijak exkluzivní podmínky, které by nemohla splnit řada dalších pronajímatelů. To samé platí pro nabízené prostory. Pokud by nebyly pronajaty stěžovateli, pak by nepochybně byly předmětem nabídky jiným osobám, nabídka k jejich pronájmu by byla veřejně dostupná. Navíc v obchodních kruzích účastníci trhu mapují, kdo jakými nebytovými prostorami disponuje, jaká je jejich kvalita a jaké je v místě a čase obvyklé nájemné. Tyto informace jsou v obchodních kruzích běžně dostupné. [14] Stěžovatel na vyjádření žalobkyně rea