9 As 79/2018 — Nejvyšší správní soud

9 As 79/2018- 16 - text 9 As 79/2018 - 19 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: Odborová organizace Sluníčko, se sídlem Petrušov 152, Staré Město, adresa pro doručování Tovární 1072/14, Moravská Třebová, proti žalovaným: 1) předseda Okresního soudu ve Svitavách, se sídlem Dimitrovova 33, Svitavy, 2) předseda Krajského soudu v Hradci Králové, se sídlem Československé armády 218, Hradec Králové, proti rozhodnutím žalovaného 1) ze dne 19. 1. 2016, č. j. 20 Spr 52/2016, a žalovaného 2) ze dne 22. 3. 2016, č. j. Spr 542/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2018, č. j. 48 A 143/2017  36, takto: I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá. II. Kasační stížnost se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Praze. Výrokem I. zmíněného usnesení krajský soud zamítl návrh stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků a výrokem II. ji vyzval, aby uhradila soudní poplatek za žalobu v celkové výši 6 000 Kč. Rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka neosvětlila všechny aspekty své činnosti a nepopsala, jak a z čeho jsou financovány její aktivity. Je přitom na ní, aby si pro tuto činnost obstarala peníze, včetně úhrady soudních poplatků. [2] Společně s podáním kasační stížností stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. II. Obsah kasační stížnosti a žádosti s ní spojené [3] V kasační stížnosti namítá, že krajský soud pominul, že není občanským sdružením (respektive spolkem, pozn. NSS), ale odborovou organizací. Odlišnost jejího postavení jako odborové organizace spočívá mj. v tom, že soud nemůže zkoumat její skutečné zájmy ani způsob, jakým naplňuje svoji činnost. V projednávané věci je z tohoto důvodu přítomen veřejný zájem, dále umocněný předmětem žaloby, která byla vedena snahou o kontrolu výkonu státní moci (justice). [4] Dále namítá, že nebylo prokázáno, že by svoje poměry uspořádala tak, aby dlouhodobě setrvávala bez prostředků. Upozorňuje, že pro svoji činnost v podstatě žádné peníze nepotřebuje – jedinými náklady jsou poštovné a drobné kancelářské potřeby. K soudem předpokládané účasti v soudních a správních řízení uvádí, že ona sama vystupuje pouze jako zástupce, účastníky řízení jsou její členové, kteří si náklady nesou sami. Pokud soudu chyběly nějaké informace, měl si je vyžádat. [5] Žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů odůvodňuje nemajetností. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [6] O stěžovatelčině žádosti o osvobození od soudních poplatků Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť kasační stížností brojí proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu, a proto nemá v tomto řízení povinnost platit soudní poplatek (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS). [7] Zabýval se stěžovatelčiným návrhem na ustanovení zástupce z řad advokátů. Ze shodných důvodů jako výše sice stěžovatelka nemá povinnost být zastoupena v řízení o kasační stížnosti advokátem ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., takové zastoupení však není pouze povinností, ale také projevem práva účastníka na právní pomoc. Pokud tedy stěžovatelka považuje zastoupení svojí osoby advokátem za potřebné, je povinností soudu o její žádosti rozhodnout. [8] Podle § 35 odst. 9, věty první, zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), [n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát. [9] Podmínky pro osvobození účastníka od soudních poplatků obsahuje § 36 odst. 3, věta první a druhá, s. ř. s., dle kterých [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. [10] K posuzování podmínek pro osvobození právnické osoby od soudních poplatků se vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 27. 5. 2010, čj. 1 As 70/2008 – 74, publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS. Uvedl, že soud při něm zkoumá, zda právnická osoba má dostatečné prostředky. Jestliže záměrně uspořádala svoji činnost tak, že dlouhodobě setrvává bez dostatečných finančních prostředků, ačkoli lze v souvislosti s její činností očekávat náklady na její provoz, není zásadně možné ji osvobodit od soudních poplatků. [11] K usnesení rozšířeného senátu dodal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 4. 2013, č. j. 1 As 187/2012 – 32, č. 2870/2013 Sb. NSS, že právnická osoba nemůže být osvobozena od soudních poplatků, pokud s jejím předmětem činnosti úzce souvisí potřeba zapojovat se do soudních řízení a hradit soudní poplatky. V takovém případě si musí uspořádat své majetkové poměry tak, aby měla k dispozici nezbytné finanční prostředky pro úhradu nákladů, nikoli spoléhat na to, že bude od placení soudních poplatků opakovaně osvobozována. [12] Pro účely posouzení stěžovatelčiných majetkových poměrů soud vycházel z potvrzení o majetkových poměrech právnické osoby pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, které zdejšímu soudu doručila dne 13. 3. 2018 ve věci vedené pod sp. zn. 5 As 27/2018. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka toto potvrzení podala v době bezprostředně předcházející, lze vycházet z toho, že skutečnosti v něm uvedené jsou dostatečně aktuální a relevantní. Soud proto stěžovatelku opakovaně nevyzýval k zodpovězení totožných otázek; takový postup by byl nadbytečný a nehospodárný. [13] Ze zmíněného potvrzení plyne, že stěžovatelka nemá žádný zdroj financování, majetek, příjmy ani závazky. Jako důvod své nemajetnosti uvedla, že se zaměřuje na pomoc handicapovaným a nemajetným osobám – postiženým, bezdomovcům, nezaměstnaným, osobám ve výkonu trestu apod., od kterých nelze vybírat příspěvek. Dále zmínila, že se potýká se soudními a úředními zákazy činnosti, obstrukcemi i fyzickými ozbrojenými útoky orgánů správy a soudů. [14] Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelka ve své žádosti osvědčila, že nemá dostatek prostředků a žádný majetek. V souladu s citovanou judikaturou nicméně dále zohlednil, že ve svých stanovách mj. uvádí, že „kontroluje činnost státní správy, zejména resort Ministerstva spravedlnosti“. Tato skutečnost vyplývá i z předcházejícího řízení, kde se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí žalovaných právě s odkazem na svoji kontrolu fungování státní moci, konkrétně justice (věcně se jedná o možnost stěžovatelky studovat soudní spisy pro výzkumné účely). Za těchto okolností musí stěžovatelka očekávat, že jí v souvislosti s výkonem její činnosti vzniknou náklady, a to včetně povinnosti hradit správní či soudní poplatky. Nejvyššímu správnímu soudu je dále známo, že stěžovatelka u něj již dříve vedla řízení, ve kterých nebyla osvobozena od soudních poplatků. Tím spíše by si měla být vědoma potřeby vyhradit majetkové zdroje na případné soudní výlohy (srovnej zejména usnesení ze dne 20. 7. 2017, č. j. 9 Ads 199/2017  20, a ze dne 8. 11. 2017, č. j. 10 As 298/2017  26). [15] Lze tedy shrnout, že stěžovatelka nemůže být osvobozena od soudních poplatků, neboť s jejím předmětem činnosti úzce souvisí potřeba zapojovat se do soudních řízení a hradit soudní poplatky. Své majetkové poměry musí uspořádat tak, aby měla k dispozici nezbytné finanční prostředky, a je zásadně její věcí, jak toho dosáhne. [16] Vzhledem k tomu, že nebyla splněna již první podmínka pro ustanovení zástupce, soud se nezabýval druhou z nich a stěžovatelčinu žádost zamítl. [17] Následně posoudil formální náležitostí kasační stížnosti. Shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a z důvodů, které zákon připouští (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu napadeného usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [18] Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [19] Jak napovídá výše uvedené, Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje s důvody, pro které krajský soud stěžovatelce nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Shodně jako