— Nejvyšší správní soud

Konf 3/2018- 11 - text Konf 3/2018-14 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Kladně, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 207 C 66/2017, o zaplacení 3 664,90 Kč s příslušenstvím: žalobkyně O2 Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, IČ 60193336, a žalovaná J. F., t a k t o : I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 207 C 66//2017, o zaplacení 3 664,90 Kč s příslušenstvím, j e s o u d . II. Usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 6. 2017, čj. 207 C 66/2017-43, s výjimkou výroku III., s e z r u š u j e . O d ů v o d n ě n í : [1] Návrhem doručeným zvláštnímu senátu dne 24. 1. 2018 se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl tvrzený kompetenční spor ve věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 207 C 66/2017. [2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: [3] Žalobkyně poskytovala žalované na základě Účastnické smlouvy – specifikace služby ze dne 10. 5. 2013 služby Internet a O2 TV. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlouhodobě nehradila vyúčtování za pronájem set-top-boxu, telefonního přístroje, videotéku, informační služby a tištěná vyúčtování, byly žalované uvedené služby ukončeny a žalobkyně se obrátila na soud s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž měla být žalované uložena povinnost k zaplacení částky 4 557,53 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Požadovaná částka se skládala z částky 3 664,90 Kč představující poplatek za O2 TV Videotéku a částky 892,63 Kč jako poplatků za tištěná vyúčtování, pronájem standardního telefonního přístroje, set-top-boxu a informační linku. [4] Okresní soud v Kladně návrhu vyhověl a vydal elektronický platební rozkaz. Ten byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 6. 2017, čj. 207 C 66/2017-43, bylo řízení co do částky 3 664,90 Kč s příslušenstvím zastaveno (výrok I), s tím, že po právní moci usnesení bude věc v zastavené části řízení postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II), část předmětu žaloby o zaplacení částky 892,63 Kč s příslušenstvím byla vyloučena k samostatnému řízení (výrok III), bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o částce 3 664,90 Kč s příslušenstvím (výrok IV) a že soudní poplatek se nevrací (výrok V). [5] Soud dospěl (s odkazem na usnesení zvláštního senátu ze dne 31. 5. 2006, čj. Konf 6/2005-11) k závěru, že v případě částky 3 664,90 Kč není dána jeho pravomoc podle § 7 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť poplatky za O2 TV Videotéku představují poplatek za telekomunikační služby a v souladu s § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě, rozhoduje Český telekomunikační úřad. [6] Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem okresního soudu nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. Navrhovatel odmítá svou kompetenci k vedení řízení s tím, že u položky vyúčtování „O2 TV Videotéka“ se nejedná o cenu za službu elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) a § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Podstatou této položky je dle navrhovatele služba, kdy se zákazníkovi navrhovatele zprostředkovává online vysílání televize. Navrhovatel sám není původcem tohoto vysílání, jedná se o službu třetí strany, kterou navrhovatel zprostředkovává. Služba Videotéka O2 je elektronickou virtuální videopůjčovnou, kdy účastník může dálkovým ovladačem O2 TV na svém televizoru navolit tuto službu a vybrat si z nabídky filmů. Po odsouhlasení výběru, kde je seznámen s cenou za „vypůjčení“, resp. zhlédnutí filmu, je mu vybraný film k dispozici po dobu 24 hodin na příslušném serveru. Cena za film je mu účtována v pravidelném měsíčním vyúčtování za používání pevné linky, a to vždy v souhrnu za všechny zhlednuté filmy v zúčtovacím období. Podmínka § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích není dle navrhovatele splněna, pokud zákazník platí převážnou část ceny za obsah poskytnuté služby, nikoli za její přenos. Nepříslušnost navrhovatele k rozhodování o dané položce dle jeho názoru vyplývá rovněž z rozhodovací praxe zvláštního senátu, a to z usnesení ze dne 10. 7. 2012, čj. Konf 7/2012-23, v němž zvláštní senát dovodil, že „z definice služeb elektronických komunikací obsažené v § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích nelze rozumět každou službu, která bude přístupná účastníkovi osobou vykonávající komunikační činnost prostřednictvím její sítě a služeb elektronických komunikací; výjimkou patrnou z formulace citovaného ustanovení jsou služby, jejichž užívání, resp. přístup k jejich obsahu poskytovatel (osoba vykonávající komunikační činnost) zprostředkuje sice svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby“. [7] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou: [8] Podle § 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli svou pravomoc Okresní soud v Kladně i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zvláštní senát podle zákona č. 131/2002 Sb. [9] Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12 (všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná z www.nssoud.cz), vysvětlil, že k tomu, aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad. [10] Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle § 7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování přístrojů) a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických komunikací se podle § 2 písm. n) téhož zákona rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku stanovenou v § 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou § 2 písm. b) téhož zákona („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“). [11] Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory je splněn, týká-li se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě; povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu je podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích základní povinností účastníka resp. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací. [12] Zvláštní senát se nejprve zabýval naplněním osobního předpokladu podle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, tedy zda se jedná o spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle § 7 zákona o elektronických komunikacích a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Z obsahu spisu a databáze vedené navrhovatelem je zřejmé, že žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalované naplňuje charakteristiku účastníka podle § 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích. [13] Pravomoc navrhovatele rozhodn