18 Co 383/2016 — Nejvyšší správní soud

Konf 34/2017- 16 - text Konf 34/2017-21 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Ing. Radovana Havelce, rozhodl o návrhu Dětského centra Plzeň, příspěvkové organizace, se sídlem Na Chmelnicích 617/9, Plzeň, zastoupeného Mgr. Josefem Balínem, se sídlem Goethova 294/8, Plzeň, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Karlových Varech a Krajským soudem v Plzni, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 197/2016, ve věci žaloby o zaplacení 14 890 Kč s příslušenstvím: žalobce Dětské centrum Plzeň, příspěvková organizace, se sídlem Na Chmelnicích 617/9, Plzeň, a žalovaných V. K., a B. L., t a k t o : I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. 14 C 197/2016 o zaplacení částky 14 890 Kč s příslušenstvím, j e s o u d . II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2016, čj. 18 Co 383/2016-73, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 7. 2016, čj. 14 C 197/2016-59, s e z r u š u j í. O d ů v o d n ě n í : [1] Návrhem ze dne 28. 3. 2017 se Dětské centrum Plzeň, příspěvková organizace (dále též navrhovatel), domáhalo, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi ním a Okresním soudem v Karlových Varech a Krajským soudem v Plzni, ve věci žaloby vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 197/2016. [2] Ze předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: [3] Navrhovatel se žalobou podanou u Okresního soudu v Karlových Varech domáhal zaplacení částky 14 890 Kč s příslušenstvím, představující příspěvek na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově, neboť nezletilá dcera žalovaných byla v období od 16. 7. 2013 do 25. 7. 2014 umístěna na žádost žalované u navrhovatele. [4] Okresní soud usnesením ze dne 29. 7. 2016, čj. 14 C 197/2016-59, řízení dle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu zastavil, neboť se dle jeho názoru nejednalo o věc, která by vyplývala z poměrů soukromého práva. [5] Uvedl, že výši příspěvku na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově dle § 44 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejího poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“), stanoví poskytovatel, přičemž o odvolání proti rozhodnutí poskytovatele o povinnosti hradit příspěvek rozhoduje dle důvodové zprávy k § 43 a § 44 ve správním řízení příslušný správní orgán. Odkázal též na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 20014, sp. zn. 24 Co 412/2012, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 63/2015. [6] Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel odvolání. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací potvrdil usnesení soudu I. stupně usnesením ze dne 23. 11. 2016, čj. 18 Co 383/201673. [7] Krajský soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a doplnil odkaz na usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 3003/16, který se s právním názorem v citovaném usnesení publikovaném pod R 63/2015 ztotožnil. [8] S rozhodnutím krajského soudu navrhovatel nesouhlasil a podal k Ústavnímu soudu ústavní stížnost, ta však byla odmítnuta s odůvodněním, že navrhovatel nevyužil možnosti podat návrh na zahájení kompetenčního sporu. [9] Navrhovatel v návrhu na zahájení kompetenčního sporu uvedl, že v zákoně o zdravotních službách nenachází žádné ustanovení, z něhož by explicitně dovodil své postavení jakožto správního orgánu, který je oprávněn a povinen rozhodovat coby orgán I. stupně o výši příspěvku na péči. Namítá, že aby mohl vystupovat jako správní orgán a v rámci své kompetence vydávat správní rozhodnutí, musí mu být taková pravomoc výslovně svěřena zákonem nebo na základě zákona. Ta mu však zákonem o zdravotních službách svěřena nebyla. Požadavek na zaplacení příspěvku na úhradu nákladů je nárokem soukromoprávním. Navrhovatel je navíc osobou soukromého práva. Povinnost platit příspěvek je dán zákonem osobám povinným výživou dítěte. Navrhovateli pak zákon ukládá mj. vystavit účet za uhrazené zdravotní služby, ten však nemá povahu správního rozhodnutí. [10] Navrhovatel se domnívá, že jeho působnost v oblasti veřejné správy nelze dovodit odkazem na jiný právní předpis. Chybějící zákonné zmocnění nelze ani obejít a nahradit výkladem právní úpravy z hlediska její funkce a účelu. Důvodová zpráva k § 44 zákona o zdravotních službách není při posuzování této problematiky použitelná. Samo Ministerstvo zdravotnictví ČR uvedlo, že text v důvodové zprávě zůstal zřejmě nedopatřením a že z § 44 odst. 1 a 4 plyne, že příspěvek je osoba povinna platit ex lege, tedy bez vydávání jakéhokoliv správního rozhodnutí. [11] Navrhovatel rovněž namítá, že výše příspěvku je stanovena v prováděcím předpise a nejedná se o dobrovolnou platbu, což je elementárním znakem poplatku. Navíc je platba hrazena přímo poskytovateli služeb a ne zdravotní pojišťovně, což svědčí o tom, že se nejedná o veřejnoprávní platbu, nýbrž o platbu v oblasti soukromého práva. [12] Navrhovatel dále upozorňuje na řadu soudních rozhodnutí (např. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 11. 2015, čj. 19 Co 1773/2015-53, či usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2015, čj. 71 Co 376/2015-57), která se ztotožňují se stanoviskem navrhovatele a přiklonila se k tomu, že zákon č. 372/2011 Sb. nedává poskytovateli zdravotních služeb pravomoc vydávat správní rozhodnutí o povinnosti platit příspěvek na úhradu zaopatření dítěte. [13] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou: [14] Podle § 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc Okresní soud v Karlových Varech, jeho rozhodnutí potvrdil i Krajský soud v Plzni a rovněž navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srovnej č. 485/2005 Sb. NSS). [15] Předmětem řízení v této věci je povinnost rodičů nezletilého dítěte (osob povinných výživou) hradit poskytovateli zdravotních služeb příspěvek na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do 3 let věku. [16] Tato problematika je upravena v zákoně o zdravotních službách, výše příspěvku pak ve vyhlášce č. 56/2012 Sb., o příspěvku na úhradu zaopatření dítěte a jeho průvodce v dětském domově pro děti do 3 let věku. [17] Podle § 44 zákona o zdravotních službách: „(1) Osoby povinné výživou jsou povinny přispívat poskytovateli na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do 3 let věku a popřípadě též jeho průvodce. Nežijí-li osoby povinné výživou ve společné domácnosti, je povinna hradit příspěvek na úhradu zaopatření dítěte osoba, jíž je dítě svěřeno do výchovy. (2) Příspěvek na úhradu zaopatření dítěte se sníží na rozdíl prokázaného příjmu a součtu životního minima osoby povinné výživou a osob s ní společně posuzovaných a částky potřebné na úhradu normativních nákladů na bydlení, předloží-li osoby povinné výživou dítěte poskytovateli doklady, kterými prokáží, že by jejich příjmy po zaplacení příspěvku na úhradu zaopatření dítěte poklesly pod součet životního minima domácnosti a normativních nákladů na bydlení. Do životního minima domácnosti se nezapočítává životní minimum dítěte umístěného v dětském domově pro děti do 3 let věku. Příspěvek na úhradu zaopatření dítěte se nevyžaduje, jeli nižší než 100 Kč měsíčně. (3) Dojde-li ke změně výše příjmu domácnosti, jsou osoby povinné výživou, které hradí příspěvek na úhradu zaopatření dítěte, povinny tuto změnu sdělit poskytovateli do 15 dnů ode dne, kdy k této změně došlo. (4) Při stanovení výše příspěvku na úhradu zaopatření dítěte se zohlední jeho věk s přihlédnutím k jeho specifickým potřebám a s tím související náročnost poskytovaného zaopatření. Prováděcí právní předpis stanoví výši příspěvku na úhradu zaopatření dítěte a jeho průvodce a způsob jeho úhrady.“ [18] Vyhláška č. 56/2012 Sb., v § 1 stanoví pevné částky příspěvku na úhradu zaopatření dítěte v závislosti na věku dítěte. Podle § 2 cit. vyhlášky: „(1) Příspěvek se hradí za kalendářní měsíc podle počtu dnů pobytu dítěte a jeho průvodce v dětském domově. Den propuštění z dětského domova se nezapočítává. (2) Příspěvek za kalendářní měsíc uhradí osoba povinná výživou do 8 dnů po uplynutí kalendářního měsíce, v němž dítě nebo průvodce v dětském domově pobývali. Dojde-li k p