10 As 144/2018 — Nejvyšší správní soud

10 As 144/2018- 65 - text 10 As 144/2018 - 67 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: BÖGL a KRÝSL, k. s., se sídlem Renoirova 1051/2a, Praha 5, zast. JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2016, čj. 3950/1.30/16-3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 3. 2018, čj. 51 A 23/2017-103, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Dne 4. 9. 2014 zahynuli čtyři zaměstnanci žalobkyně při rekonstrukci mostu přes potok v městysi Vilémov. Další dva byli zraněni. V souvislosti se stavebními pracemi se totiž zřítila klenba mostu a zavalila zaměstnance sutinami. Téhož dne zahájil Oblastní inspektorát práce pro Jihočeský kraj kontrolu příčin a okolností smrtelného pracovního úrazu. [2] Oblastní inspektorát rozhodnutím ze dne 29. 2. 2016 uznal žalobkyni vinnou ze spáchání tří správních deliktů na úseku bezpečnosti práce podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Šlo o: a) správní delikt podle § 30 odst. 1 písm. q) zákona o inspekci práce, neboť jako zaměstnavatelka nedodržela požadavky kladené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci při realizaci stavby rekonstrukce mostu, a to z hlediska předcházení rizikům vzájemného působení činností prováděných na staveništi či v jeho těsné blízkosti, neboť neuplatnila povinnosti zaměstnavatele z hlediska soustavného vyhledávání nebezpečných činitelů a podcenila riziko vzniklé činností druhého zhotovitele, společnosti STRABAG a. s., na témže pracovišti. Tímto jednáním žalobkyně porušila § 3 odst. 2 písm. n) zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci); b) správní delikt podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce, neboť porušila povinnosti týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovené zákonem č. 309/2006 Sb., protože neorganizovala práci a nestanovila pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci nebyli ohroženi padajícími nebo vymrštěnými předměty. Tímto jednáním porušila § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/2006 Sb. ve spojení s § 102 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce; c) správní delikt podle § 30 odst. 1 písm. f) zákona o inspekci práce, neboť neseznámila své a agenturní zaměstnance blíže specifikované ve výroku rozhodnutí, kteří prováděli práce na staveništi pod klenbou mostu, s riziky uvedenými v technologickém předpisu ze dne 15. 8. 2014. Tímto jednáním porušila § 103 odst. 1 písm. f) zákoníku práce. [3] Za spáchané delikty oblastní inspektorát žalobkyni uložil pokutu ve výši 1.186.000 Kč. Žalovaný k odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 16. 12. 2016 původně uloženou pokutu snížil na částku 650 000 Kč. Důvodem snížení pokuty bylo odlišné vyhodnocení přitěžujících okolností případu (mj. některé přitěžující okolnosti původně zvažované byly ve skutečnosti znakem skutkové podstaty deliktu). Žalovaný v této souvislosti také zdůraznil, že most nespadl v důsledku porušení povinností žalobkyně. V ostatních částech zůstalo rozhodnutí beze změny. Žalobkyně se následně bránila u krajského soudu, ten ale její žalobu zamítl. [4] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační stížnost. Stěžovatelka má z několika důvodů za to, že žalovaný rozhodl o správních deliktech nezákonně. Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout, odkazuje na svá předchozí vyjádření. [5] Kasační stížnost není důvodná. [6] Stěžovatelka v prvním kasačním bodu uvádí, že na stavbě nebyla v pozici dodavatele, ale subdodavatele. Podstatné prý je, že podle projektové dokumentace měla společnost STRABAG a. s. začít provádět odtěžování zeminy u paty mostu až po vztyčení podpěr. V rozporu s projektovou dokumentací ale STRABAG tyto práce započala před vztyčením podpěr, pročež došlo k pádu mostní konstrukce. Předmětem správního řízení se stěžovatelkou nebyl pád mostní konstrukce, ale porušení povinností zaměstnavatele (stěžovatelky) na úseku bezpečnosti práce spočívající mimo jiné v ohrožení zaměstnanců padajícími předměty. To potvrdil i krajský soud, který ale dle stěžovatelky současně s tímto rozporně a nesrozumitelně uvádí, že nesouhlasí s tezí stěžovatelky, že k žádnému pádu předmětů z mostu nedošlo: „Skutečnost, že mostní konstrukce spadla celá, neznamená, že nedošlo k pádu předmětu. Krajský soud nevidí důvod, proč by tím padajícím předmětem nemohl být samotný most. Zákon neobsahuje taxativní výčet padajících předmětů, tudíž není vyloučeno, aby takovým předmětem byla mostní konstrukce“ (s. 25 rozsudku). [7] NSS s námitkou vnitřní rozpornosti (a tudíž nepřezkoumatelnosti) rozsudku nesouhlasí. [8] Podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce se právnická osoba dopustí správního deliktu na úseku bezpečnosti práce mj. tím, že poruší povinnost týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovenou v zákoně o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (zákon č. 309/2006 Sb.). Podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/2006 Sb. zaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci nebyli ohroženi padajícími nebo vymrštěnými předměty nebo materiály. [9] NSS na závěru krajského soudu, že padajícím předmětem ve smyslu § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/2006 Sb. mohla být i celá mostní konstrukce, nevidí nic divného. Žalovaný v rozhodnutí vychází z toho, že pád mostu nenastal v důsledku porušení povinností stěžovatelky (s. 12, s. 23 aj. rozhodnutí). Žalovaný výslovně uvádí, že „skutečnost, že došlo k pádu mostu, který zapříčinil vznik čtyř smrtelných pracovních úrazů a dvou ostatních, nelze v žádném případě dávat do souvislostí s porušením právních povinností,“ kterých se stěžovatelka dopustila (s. 28). Ostatně z hlediska naplnění skutkové podstaty deliktu byl pád předmětu irelevantní – jde o správní delikt ohrožovací, jak správně uvádí žalovaný (s. 23) i krajský soud. Žalovaný stěžovatelce vyčítá nikoliv to, že zavinila pád mostní konstrukce, ale že neorganizovala práci tak, aby její zaměstnanci nebyli ohroženi padajícími předměty. V čem konkrétně porušení organizace práce spočívalo, popisuje detailně jak rozhodnutí žalovaného (s. 29-30), tak i rozsudek krajského soudu (s. 25-26). NSS nechápe lpění stěžovatelky na tom, že měla chránit zaměstnance jen před předměty padajícími z mostu, nikoliv však před pádem celého mostu – nota bene v situaci, kdy probíhala rekonstrukce celého mostu. [10] S tímto souvisí též další námitka, kde stěžovatelka tvrdošíjně opakuje svou tezi o tom, že práce na mostu, na straně jedné, a práce pod mostem, na straně druhé, byly práce na dvou odlišných pracovištích. Tato argumentace se týká výkladu § 30 odst. 1 písm. q) zákona o inspekci práce, podle něhož se právnická osoba dopustí správního deliktu na úseku bezpečnosti práce tím, že neplní povinnosti týkající se pracoviště a pracovního prostředí stanovené v zákonu č. 309/2006 Sb., konkrétně v jeho § 3 odst. 2 písm. n) – povinnost předcházet rizikům vzájemného působení činností prováděných na staveništi nebo v jeho těsné blízkosti. Stěžovatelka opakuje, že v projektové dokumentaci byla staveniště na mostě a pod mostem vyznačena jako dvě odlišná pracoviště – staveniště S 201 a S 202. [11] NSS k obsáhlé argumentaci stěžovatelky stručně uvádí, že jde o argumentaci zcela absurdní a nesmyslnou. Pokud si vskutku stěžovatelka myslí, že staveniště pod mostem tvořilo z hlediska předpisů o bezpečnosti práce entitu zcela izolovanou od staveniště na mostě, je to v naprostém rozporu s jakýmkoliv rozumným chápáním ochrany zaměstnanců vůči rizikům vznikajícím při různých pracích vícero subjektů. Není snad třeba, aby NSS dalekosáhle vysvětloval nesmyslnost takového výkladu shora uvedených zákonných norem. Výklad stěžovatelky by chránil zaměstnance pracující pod mostem jen proti činnostem pod mostem, ale už vůbec ne proti aktivitám probíhajícím přímo nad nimi, aktivitám ohrožujícím život a zdraví zaměstnanců často mnohem více. NSS proto shodně s krajským soudem dodává, že již jen z povahy rekonstrukce mostu plyne, že se tu prolíná činnost a bezpečnost práce na stavbě mostu na něm i pod ním. O tom nakonec svědčí i pád mostu a smrt osob pod ním. Práce pod mostem a na mostě tvořily z hlediska účelu předpisů na ochranu bezpečnosti práce jeden funkční celek. Pracovní prostor, v němž se pohybovali zaměstnanci