10 As 292/2018 — Nejvyšší správní soud

10 As 292/2018- 65 - text 10 As 292/2018 - 69 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: SWISS PHARMACEUTICAL INVESTMENT LLC, se sídlem 942 Windemere Drive, NW, Salem, Oregon, Spojené státy americké, jednající na území České republiky prostřednictvím své organizační složky se sídlem Kubelíkova 1224/42, Praha 3 - Žižkov, zast. Mgr. Petrem Čubíkem, advokátem se sídlem Wellnerova 1322/3C, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 32, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2015, čj. MPO 48911/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, čj. 9 A 4/2016-61, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Magistrát hlavního města Prahy (správní orgán I. stupně) rozhodnutím ze dne 7. 9. 2015 uložil žalobkyni podle § 8a odst. 7 písm. b) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „zákon o regulaci reklamy“), úhrnnou pokutu ve výši 30 000 Kč za spáchání celkem tří správních deliktů: (1) Prvního deliktu podle § 8a odst. 3 písm. f) zákona o regulaci reklamy, ve znění platném do 16. 8. 2015, se žalobkyně dopustila tím, že jako zpracovatelka reklamy ve dnech 1. 2.  6. 2. 2013 v případě přílohy regionálního deníku Moje rodina a 14. 2. – 20. 2. 2013 v časopisu Sluníčko zpracovala reklamu propagující doplněk stravy Imunit Hlíva ústřičná s rakytníkem. Reklama byla zveřejněna v příloze regionálního deníku Moje rodina č. 7/únor 2013 a v časopise Sluníčko č. 3/2013, kde ve spojitosti s doplňkem stravy byla použita tvrzení: „předcházení nachlazení u dětí“, „selen podporuje imunitu dětského organismu“. Tím porušila podmínky stanovené pro obsah reklamy v § 5d odst. 1 zákona o regulaci reklamy, neboť v reklamní prezentaci použila zdravotní tvrzení v rozporu s podmínkami nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. 12. 2006, o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Konkrétně v případě textu „předcházení nachlazení u dětí“ se jedná o zdravotní tvrzení odkazující na snížení rizika onemocnění podle čl. 14 odst. 1 písm. a) nařízení, v případě textu „selen podporuje imunitu dětského organismu“ jde o zdravotní tvrzení podle čl. 14 odst. 1 písm. b) nařízení deklarující specifický účinek na vývoj a zdraví dětí, jež lze používat pouze, byla-li schválena na úrovni EU. (2) Druhý delikt podle § 8a odst. 3 písm. f) zákona o regulaci reklamy, ve znění platném do 16. 8. 2015, žalobkyně jako zpracovatelka reklamy spáchala tím, že porušila podmínky stanovené pro obsah reklamy - dne 23. 1. 2014 zpracovala reklamu propagující doplněk stravy Imunit 5PreveMax. Reklama byla zveřejněna v časopise Rytmus života dne 10. 2. 2014, kde ve spojitosti s doplňkem stravy byla použita tvrzení: „Tento doplněk stravy s jahodovou příchutí díky obsahu vitamínu B6 a selenu podporuje správnou funkci imunitního systému“; toto tvrzení je nad rámec povolené flexibility zdravotních tvrzení, neboť zdravotní účinek není jednoznačně připsán aktivním složkám, ale vztahuje se k účinku doplňku stravy jako celku. Dalším tvrzením bylo: „Komplex 5 účinných látek v tabletě Imunit 5PreveMax stimuluje slizniční imunitu v dutině ústní a krku a tím dochází k posílení imunitního systému již po 5 minutách od užití“. Toto tvrzení se vztahuje k účinku „komplexu 5 účinných látek“, který není jasně definován. Tím žalobkyně porušila podmínky stanovené pro obsah reklamy v § 5d odst. 1 zákona o regulaci reklamy, v reklamní prezentaci byla použita zdravotní tvrzení v rozporu s podmínkami nařízení, konkrétně nepovolená funkční zdravotní tvrzení spadající pod čl. 13 nařízení. (3) Do třetice se žalobkyně dopustila správního deliktu podle § 8a odst. 3 písm. d) zákona o regulaci reklamy, ve znění platném do 16. 8. 2015, neboť jako zpracovatelka reklamy propagující doplněk stravy Imunit 5PreveMax zveřejněné v časopise Rytmus života dne 10. 2. 2014 ve spojitosti s doplňkem stravy použila označení „čistě přírodní produkt“. Takové označení nelze použít, jelikož doplněk stravy obsahuje kromě zpracované sladkovodní řasy chlorella a hlívy ústřičné další přidané složky – vitamín C, vitamín B6, selen, kyselinu listovou a aromatickou látku dodávající potravině jahodovou příchuť. Tím byl porušen § 2 odst. 1 písm. c) zákona o regulaci reklamy zakazující reklamu, která je nekalou obchodní praktikou podle § 4 odst. 1 a 3 v návaznosti na § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. [2] Žalovaný až na drobný detail rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalobkyně neuspěla ani se žalobou u městského soudu. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu včasnou kasační stížnost. Soud prý mj. nesprávně posoudil přechodná ustanovení k zákonu č. 202/2015 Sb. Městský soud nesprávně vyložil přechodná ustanovení. Soud navíc posoudil princip flexibility zdravotních tvrzení v rozporu se zákonem a nesprávně zhodnotil tvrzené vady řízení před správním orgánem. [4] Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [5] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobami oprávněnými. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů [§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.]; neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat bez návrhu. [6] NSS se nejprve zabýval výkladem přechodných ustanovení novely zákona o regulaci reklamy [III.A., kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], dále zhodnotil význam procesních pochybení správního orgánu [III.B., § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], dostatečnost vymezení skutku ve výroku rozhodnutí [III.C., § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.], správnost výkladu na věc přímo použitelného práva EU [III.D., § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a konečně zákonnost posouzení dvou reklamních tvrzení [III.E., § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. [7] Kasační stížnost není důvodná. III.A. Přechodná ustanovení a právní úprava aplikovatelná na nynější věc [8] Stěžovatelka především kritizuje, že správní orgány posoudily všechny skutky podle nesprávné právní úpravy. Nevzaly totiž v úvahu novelu zákona o regulaci reklamy č. 202/2015 Sb. Městský soud souhlasil s tím, že v řízení ohledně deliktu druhého a třetího měly správní orgány rozhodovat podle nové úpravy (jen u prvého skutku považoval právní kvalifikaci za správnou), tuto chybu však považoval jen za formální, bez dopadu na zákonnost rozhodnutí. Dle stěžovatelky pochybení správního orgánu mělo vést ke zrušení jeho rozhodnutí. [9] NSS k tomu uvádí následující. [10] Novela zákona o regulaci reklamy č. 202/2015 Sb. v čl. I. bod 48 změnila strukturu § 8a odst. 3 zákona o regulaci reklamy (skutkové podstaty správního deliktu). Novela nabyla účinnosti dnem vyhlášení (čl. IV.), tedy 17. 8. 2015. Podle přechodných ustanovení čl. II. zákona č. 202/2015 Sb. řízení o přestupku nebo jiném správním deliktu spočívajícím v porušení povinnosti podle § 5d zákona o regulaci reklamy, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne pravomocně neukončená dokončí orgán dozoru příslušný podle zákona [o regulaci reklamy], ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. [11] Městský soud v rozsudku nejprve uvedl, že řízení o prvém správním deliktu bylo zahájeno dne 13. 12. 2013, zatímco řízení o správním deliktu druhém a třetím bylo zahájeno dne 19. 8. 2015, tedy po účinnosti novely č. 202/2015 Sb. V řízení o druhém a třetím deliktu tedy prý měly správní orgány s ohledem na přechodné ustanovení zákona č. 202/2015 Sb. postupovat podle nové právní úpravy, neboť správní řízení o těchto deliktech bylo zahájeno až po nabytí zákona č. 202/2015 Sb. Soud tak dal za pravdu stěžovatelce, že správní orgány ve vztahu k druhému a třetímu správnímu deliktu chybně právně kvalifikovaly jednání stěžovatelky dle § 8a odst. 3 písm. f), resp. § 8a odst. 3 písm. d) zákona o regulaci reklamy, ve znění do 16. 8. 2015. Měly prý správně použít nové znění zákona o regulaci reklamy od 17. 8. 2015 [§ 8a odst. 3 písm. h), resp. § 8a odst. 3 písm. b)]. Protože se však obsahově na použitých normách nic nezměnilo, neměla tato vada dle městského soudu vliv na zákonnost rozhodnutí. [12] NSS dává za pravdu stěžovatelce, že čl. II. zákona č. 202/2015 Sb. se vůbec netýká nyní diskutované otázky, jelikož upravuje jen příslušnost správního orgánu pro věci započaté před a po 17. 8. 2015. Stěžovatelka s