2 As 252/2018 — Nejvyšší správní soud

2 As 252/2018- 21 - text 2 As 252/2018 - 25 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: V. S., zastoupený Mgr. Ing. Jiřím Horou, advokátem se sídlem Moravské náměstí 15, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: R. P., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2016, č. j. JMK 98949/2016, sp. zn. SJMK 64203/2016 OÚPSŘ, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2018, č. j. 62 A 125/2016 – 51, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 6. 2016, č. j. JMK 98949/2016, sp. zn. SJMK 64203/2016 OÚPSŘ (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Bučovice, odboru životního prostředí a stavebního úřadu (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 11. 2. 2016, č. j. MUB/OSÚ-1925/2016 gal, sp. zn. OSÚ-4355/2013-gal (dále jen „prvostupňové správní rozhodnutí“), kterým byla na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení dodatečně povolena stavba „Přístavba, nástavba a stavební úpravy rodinného domu č. p. X“ na pozemku st. parc. č. X v k. ú. X. [2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobou, jíž se domáhal jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítal, že prvostupňový správní orgán řádně nevyhodnotil statiku povolované stavby a pominul potřebu na ni vypracovat statický posudek, přestože mu to žalovaný uložil již v předchozím rozhodnutí o prvním odvolání žalobce v této věci ze dne 22. 10. 2014, č. j. JMK 106485/2014, sp. zn. SJMK 106485/2014 OÚPSŘ. Dále považoval za nepřípustnou argumentaci žalovaného, že ze strany odvolatelů nebyl předložen adekvátní důkaz potvrzující problémy se statikou stavby; takový požadavek je totiž dle něj v rozporu se zásadami správního řízení. Žalobce také uvedl, že již na pohled je z nástavby zřejmé, že byla provedena velmi neodborně a nadstavěná zeď je křivá, nebyl dodržen ani technologický postup při betonování věnce, přičemž veškeré práce si stavebníci prováděli sami. Autorizovaný inspektor, který vykonával stavební dozor, se podle žalobce na stavbě v podstatě nevyskytoval a neúčastnil se ani posledních dvou místních šetření. Žalovaný se pak v rámci napadeného rozhodnutí nevypořádal s jeho námitkou, podle které byl k získání původního stavebního povolení pro stavebníky nutný souhlas vlastníků sousedních staveb, avšak v řízení o dodatečném povolení stavby žalobcem takový souhlas udělen nebyl. Závěrem namítal sesuv sněhu ze střechy stavebníků na jeho střechu. [3] Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 11. 7. 2018, č. j. 62 A 125/2016 – 51 (dále též „napadený rozsudek“) zamítl. Uvedl, že prvostupňový správní orgán i žalovaný se námitkami neodborného provedení stavby a otázkami její statiky zabývali, když na základě podkladů ve správním spisu (zejména stavebního deníku) a skutečností, že na stavbě byl autorizovaným inženýrem pozemních staveb vykonáván odborný stavební dozor, a současně bylo stavebním úřadem provedeno několik místních šetření, dospěli k závěru, že stavba byla prováděna v souladu se stavebními předpisy. Takovému vypořádání krajský soud ničeho nevytknul, neboť žalobce neodborné provádění stavby namítal toliko v obecné rovině a vyjma fotografií je ničím nedokládal. Pokud z fotografií obsažených ve spise na první pohled neodborné provádění stavby neplyne (přičemž krajský soud se neztotožnil se žalobcem, že i laikovi musí být toto pouze z fotografií zřejmé) a stavební úřad takové pochybení neshledal ani na několika místních šetřeních, nelze mu vytýkat nedostatečně zjištěný stav věci. Jestliže se žalobce domníval, že stavba je prováděna neodborně, nic mu nebránilo pro toto tvrzení navrhnout důkazy, což však neučinil. Samotná skutečnost, že je stavba realizována za pomoci brigádníků, jedná-li se o stavbu prováděnou stavebníky svépomocí za účasti stavebního dozoru, neznamená, že je prováděna neodborně. Upozorňoval-li žalobce na dle jeho názoru „nestandardní provádění věnce“, který měl být vybudován a ihned po jednom až dvou dnech měla být prováděna nástavba, odkázal krajský soud na stavební deník (jehož správnost žalobce nezpochybňoval), podle nějž k montáži krovů došlo až po pěti dnech od betonáže věnce. Stejně tak námitky údajných problémů se statikou stavby byly uplatněny výhradně v rovině obecných tvrzení a subjektivních názorů, které nebyly doloženy vhodnými důkazními prostředky, s výjimkou fotografií stavby, které stavební úřad posoudil. Své posouzení žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, a to včetně závěru o nadbytečnosti statického posudku. Samotná skutečnost, že je stavba prováděna řadu let po vydání původního stavebního povolení, automaticky neznamená, že byla statika stavby narušena, tím spíše, bylo-li na ni vydáno dodatečné povolení stavby. Taktéž údajnou nedostatečnou aktivitu stavebního dozoru žalobce toliko tvrdí a ničím nedokládá. Byť krajskému soudu nebylo zřejmé, z čeho žalovaný dovodil, že se stavební dozor podílel na tvorbě stavebního deníku, z ničeho dle něj naopak neplyne, že by se na stavbě v podstatě nevyskytoval; to nebylo možné usoudit ani z neúčasti stavebního dozoru na posledních dvou místních šetřeních. Současně nešlo pominout, že se stavební dozor na stavbách tohoto typu může vyskytovat velice sporadicky, neboť se jedná o stavební dozor občasný, který přesto může svoji funkci plnit řádně. Tvrzení, že žalovaný v rozhodnutí ze dne 22. 10. 2014, č. j. JMK 106485/2014, sp. zn. SJMK 106485/2014 OÚPSŘ, zavázal prvostupňový správní orgán k vyhotovení statického posudku, krajský soud nepřisvědčil, neboť žalovaný tehdy toliko konstatoval, že v přezkoumávaném rozhodnutí (první dodatečné stavební povolení zrušené žalovaným) nebylo uvedeno, jak bylo naloženo s návrhem žalobce na provedení statického posouzení stavby; tuto vadu však stavební úřad napravil. Jestliže žalobce namítal, že se žalovaný nevypořádal s námitkou absence jeho souhlasu s dodatečným povolením stavby, pak krajský soud uvedl, že takovou námitku v odvolacím řízení žalobce neuplatnil, pročež žalovanému nelze vytýkat, že se jí v napadeném rozhodnutí nezabýval. Souhlas žalobce jakožto vlastníka sousední stavby se navíc nevyžaduje; svůj negativní postoj ke stavbě mohl uplatňovat zejména formou námitek, což ostatně i učinil. Dále krajský soud konstatoval, že namítaný sesuv sněhu se týká dvorní části stavby, která zůstává beze změny oproti původní projektové dokumentaci, schválené ve stavebním řízení v roce 2003; tato námitka se proto nevztahovala k předmětu řízení o dodatečném povolení stavby. II. Kasační stížnost žalobce [4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, ve které navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že žalovaný se sice v napadeném rozhodnutí zabýval až dodatečným povolení stavby, neboť stavebníci stavbu provedli v rozporu s původním stavebním povolením z roku 2003, nicméně má za to, že úkolem správních orgánů bylo přezkoumat provedenou stavbu jako celek, a to právě s ohledem na skutečnost, že původní stavební povolení nebylo již aktuální a za 13 let se na budově, na níž byla předmětná přístavba prováděna, projevila vlivem času řada změn a došlo k jejímu opotřebení. Dále stěžovatel namítal, že stavebníci měli v roce 2003 udělen souhlas se stavbou od jeho otce jakožto tehdejšího vlastníka sousední nemovitosti, nicméně ten jej vyslovil v době, kdy ani původní projektová dokumentace nebyla kompletní, navíc stavba již vypadá zcela jinak než v době udělení souhlasu, pročež tedy byl souhlas fakticky udělen pro zcela jinou stavbu. Stěžovatel upozorňuje, že on sám žádný souhlas neudělil a rozhodování proběhlo zcela bez jeho vědomí. Dal sice krajskému soudu za pravdu, že stavební úřad se v prvostupňovém správním rozhodnutí vyjádřil i k otázce statiky, nicméně s tímto jeho posouzením nesouhlasí, neboť považuje za nutné řádně vyhodnotit statiku povolované stavby; neaktuálnost původního stavebního povolení a postupné chátrání budovy za uplynulých 13 let je totiž zcela jistě důvodem, proč se správní orgány měly tímto problémem řádně zabývat, což však neučinily. Stěžovatel proto nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že dle stavebního deníku je statika dostačující, obzvláště když je stavba již od pohledu „křivá“. Taktéž brojí proti názoru, že byl-li na stavbě stavební dozor, pak je vše v pořádku; správní orgány mají dle něj povinnost stav budovy přezkoumat, což však neučinily a krajský soud jejich postup aproboval. Ž