6 As 124/2019 — Nejvyšší správní soud

6 As 124/2019- 30 - text 6 As 124/2019 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: L. Č., zastoupený Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, sídlem Žižkova 57, Jihlava, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. května 2017 č. j. KUJI 33888/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. května 2019 č. j. 51 A 16/2017 - 26, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Rozhodnutím ze dne 17. března 2017 č. j. MSNS/20894/2015/OD-PŘ-307-Sý shledal Městský úřad ve Světlé nad Sázavou (dále jen „městský úřad“) žalobce vinným z naplnění skutkové podstaty přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, jehož se žalobce dopustil porušením § 5 odst. 1 písm. a) a § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu tím, že dne 21. října 2015 v čase 07:45 hodin v ulici Sázavská ve Světlé nad Sázavou užil k jízdě osobní motorové vozidlo RZ X, které mělo prasklinu čelního skla, a to po celé šířce. Při jízdě vozidlem nebyl připoután bezpečnostním pásem. S vyřešením přestupku v blokovém řízení nesouhlasil. Za uvedený přestupek městský úřad žalobci uložil pokutu ve výši 1 500 Kč. [2] Blanketní odvolání žalobce proti rozhodnutí městského úřadu zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví. [3] Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem. Nepřisvědčil námitkám týkajícím se prekluze odpovědnosti žalobce za přestupek, překvapivosti rozhodnutí žalovaného, nedostatečně zjištěného skutkového stavu, nedostatku důvodů napadených rozhodnutí a absence materiálního znaku přestupku spočívajícího v nepoužití bezpečnostního pásu. Ve vztahu k vytýkaným vadám výroku rozhodnutí městského úřadu krajský soud podotkl, že za rozhodné hledisko považuje dostatečné prokázání viny žalobce, přičemž v projednávané věci správní orgány tomuto požadavku dostály. Měl-li by výrok rozhodnutí obsahovat výčet všech ustanovení, na něž odkazují městským úřadem výslovně zmíněná ustanovení zákona o silničním provozu, byl by dle názoru krajského soudu v konečném důsledku nepřehledný. Krajský soud považoval za dostačující, že jsou všechna relevantní ustanovení zmíněna v odůvodnění rozhodnutí. K námitce, že výrok výslovně neuvádí, na jakém sedadle žalobce ve vozidle seděl, krajský soud uvedl, že bylo zjištěno, že žalobce byl ve vozidle sám, logicky tedy seděl na místě řidiče. Z pohledu krajského soudu nebylo pochyb ani o tom, že vozidlo bylo bezpečnostním pásem vybaveno, žalobce byl tedy povinen být při jízdě připoután. Krajský soud neshledal zásah do práv žalobce ani v tom, že městský úřad výslovně nezmínil, že vede společné řízení o dvou skutcích. Tvrzení žalobce, že se svým vozidlem jel na nejbližší místo, kde mohl prasklé čelní sklo opravit, vyhodnotil krajský soud jako účelové, neboť žalobci nic nebránilo je uplatnit dříve, popřípadě prokázat. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včas kasační stížnost. Namítl, že vadu výroku rozhodnutí o přestupku nemůže zhojit skutečnost, že vina přestupce byla prokázána. Stěžovatel v žalobě odkazoval na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, z něhož je zřejmé, že pouhý odkaz na § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu ve výroku rozhodnutí o přestupku nestačí, krajský soud se však s touto námitkou nevypořádal. Dále stěžovatel zdůraznil, že právní kvalifikace řízení vozidla s prasklým čelním sklem nebyla ani v odůvodnění rozhodnutí městského úřadu, přičemž není vhodné, aby tyto údaje doplňoval žalovaný v rozhodnutí o odvolání, neboť tak stěžovateli bere možnost se proti právnímu posouzení věci odvolat. Vada výroku rozhodnutí o přestupku tedy nemůže být napravena v odůvodnění rozhodnutí odvolacího orgánu. Stěžovatel nepovažuje za nepřiměřený požadavek, aby správní orgány ve výrocích svých rozhodnutí uváděly všechna právní ustanovení, která ve svém souhrnu vymezují skutkovou podstatu přestupku. Z výroku rozhodnutí o přestupku navíc není zřejmé, které konkrétní ustanovení bylo porušeno kterým konkrétním jednáním, ani to, že městský úřad rozhodoval ve společném řízení a ukládal společnou sankci. Městský úřad stěžovateli evidentně kladl za vinu jeden přestupek, ačkoli se ve skutečnosti jednalo o dva přestupky spáchané v jednočinném nestejnorodém souběhu. To si městský úřad nejspíš neuvědomoval, a tudíž to nijak nezohlednil. [5] Stěžovatel dále zopakoval svou žalobní námitku, že v době, kdy jej kontrolovali policisté, se svým vozidlem jel na nejbližší místo, kde by mohl prasklinu na předním skle odstranit, jednal tedy v souladu se zákonem. Bezprostředně po spáchání přestupku však stěžovatel nevěděl, že mu zákon toto „nouzové dojetí“ umožňuje. I přesto policistům sdělil, že nechtěl volat odtahovou službu jen kvůli prasklému sklu a rozhodl se vozidlo na opravu zavézt, avšak policisté mu řekli, že s takovým poškozením vozidla nemůže v jízdě pokračovat. Stěžovatel nemůže předložit žádný doklad o opravě, kterou pro něj provedl jeho známý v rámci přátelské výpomoci. Krajský soud měl stěžovatele upozornit na to, že se mu doposud nepodařilo ve vztahu k tvrzení o nouzovém dojetí unést důkazní břemeno. [6] V poslední části kasační stížnosti stěžovatel předestřel obšírnou argumentaci, proč by neměly být jeho osobní údaje a osobní údaje jeho zástupce zveřejněny na webu Nejvyššího správního soudu. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a vyjádření k žalobě a ztotožnil se s argumentací krajského soudu. [8] Nejvyšší správní soud nepovažoval za nutné zasílat stěžovateli na vědomí vyjádření žalovaného, jelikož neobsahovalo žádnou polemiku s kasační stížností. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [10] Nutno předeslat, že nelze přijmout argument krajského soudu, že by ve vztahu k posouzení zákonnosti výroku rozhodnutí o přestupku byla „rozhodným hlediskem skutečnost, že v projednávané věci byla dostatečně prokázána vina žalobce, která zpravidla postačuje k vydání rozhodnutí, že se obviněný (žalobce) dopustil toho kterého přestupku“ (odst. 28 napadeného rozsudku). Stěžovatel správně poukázal na to, že i při dostatečně zjištěném skutkovém stavu lze vydat nezákonné rozhodnutí (jeho výrok například postrádá některou ze zákonem stanovených náležitostí či je nesrozumitelný). V projednávané věci však Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem neshledal ve výroku rozhodnutí městského úřadu o přestupku žalobce takové vady, které by je činily nezákonným. [11] Ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, požaduje, aby výroková část správního rozhodnutí zahrnovala řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, označení účastníků řízení, lhůtu ke splnění ukládané povinnosti a případné vyloučení odkladného účinku odvolání. Podle § 77 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterým se při svém rozhodování řídil žalovaný, musí výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, formu zavinění, druh a výměru sankce, popřípadě rozhodnutí o upuštění od uložení sankce, o započtení doby do doby zákazu činnosti, o uložení ochranného opatření, o nároku na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení. [12] Těmto požadavkům výrok rozhodnutí o přestupku stěžovatele (parafrázovaný výše v odstavci [1]) dostojí. Předně, jsou v něm popsány skutky, jež jsou žalobci kladeny za vinu, způsobem, který vylučuje jejich záměnu s jinými (ve smyslu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. ledna 2008 č. j. 2 As 34/2006 - 73, č. 1546/2008 Sb. NSS). Městský úřad uvedl, že stěžovatel užil k jízdě motorové vozidlo, které mělo prasklé čelní sklo po celé jeho šířce, a zároveň nebyl připoután bezpečnostním pásem, a to včetně údajů o přesném místě a času zjištění protiprávního jednání. Ačkoli městský úřad výslovně neuvedl, že žalobce spáchal dva přestupky v souběhu, je to z popisu skutku zjevné. Stejně jako krajský soud pak nevidí Nejvyšší správní soud způsob, jakým by mohl práva stěžovatele zkrátit chybějící údaj o spol