6 As 313/2018 — Nejvyšší správní soud

6 As 313/2018- 25 - text 6 As 313/2018 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Viktora Kučery (soudce zpravodaj) a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: J. P., zast. Mgr. Bc. Ivem Průšou, Ph.D., advokátem se sídlem Jungmannova 745/24, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, odbor agend řidičů, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2015, č. j. 309/2015-160-SPR/3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2018, č. j. 8 A 161/2015 – 38, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2018, č. j. 8 A 161/2015 – 38, se ruší. II. Rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru agend řidičů, ze dne 23. 7. 2015, č. j. 309/2015-160-SPR/3, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Bc. Ivo Průši, Ph.D., advokáta se sídlem Jungmannova 745/24, Praha. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2015, č. j. 309/2015-160-SPR/3. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a současně potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravně-správních činností, oddělení správních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 2. 2. 2015, č. j. MHMP 163569/2015, sp. zn. S-MHMP 1423769/2014, kterým stěžovatelce neudělil řidičské oprávnění skupiny C pro nesplnění podmínky věku 21 let a nepředložení dokladu, který by prokazoval splnění podmínek pro udělení výjimky ve smyslu § 83 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. [2] Stěžovatelka, nar. X, je držitelkou řidičského oprávnění pro vozidla zařazená do skupiny: AM, B a B1. Na základě žádosti ze dne 19. 1. 2014 byla přijata k výuce a výcviku k získání řidičského oprávnění pro vozidla zařazená do skupiny: C (tj. nákladní motorová vozidla s výjimkou traktorů o maximální přípustné hmotnosti převyšující 3 500 kg, určená pro přepravu nejvýše 8 osob kromě řidiče; k vozidlu může být připojeno přípojné vozidlo o nejvyšší povolené hmotnosti do 750 kg). K ukončení výuky a výcviku došlo dne 26. 5. 2014 a následně dne 30. 9. 2014 stěžovatelka úspěšně složila zkoušky z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel zařazených do skupiny: C. Dne X – tedy ve věku 19 let a 10 měsíců stěžovatelka podala žádost o řidičské oprávnění, resp. o jeho rozšíření na vozidla zařazená do skupiny: C. [3] Dne 2. 2. 2015 správní orgán I. stupně rozhodl o neudělení požadovaného řidičského oprávnění. Vyšel přitom z toho, že stěžovatelka dosud nedosáhla věku 21 let a ani přes výzvu ke své žádosti nepřiložila doklad či potvrzení prokazující splnění podmínky pro udělení výjimky z uvedeného věku ve smyslu § 83 odst. 5 zákona o silničním provozu; citované ustanovení totiž umožňuje udělit řidičské oprávnění pro skupinu C rovněž osobě, která dosáhla věku 18 let, s tím, že oprávnění omezuje pouze k řízení vozidel: a) Ministerstva vnitra používaných policií, b) Vězeňské služby České republiky, c) ozbrojených sil České republiky, d) obecní policie, e) Hasičského záchranného sboru České republiky a jednotek požární ochrany, f) celních orgánů, g) při zkušební jízdě v souvislosti s jejich opravou nebo údržbou. Skutečnost, že bude řídit uvedená vozidla stěžovatelka v řízení před správním orgánem I. stupně neprokázala, a proto ji příslušné řidičské oprávnění neudělil. [4] K odvolání stěžovatelky totéž potvrdil i žalovaný, který navíc poukázal na novelizaci zákona o silničním provozu provedenou zákonem č. 297/2011 Sb. – a to v souvislosti s transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES ze dne 20. 12. 2006 o řidičských průkazech (dále jen „směrnice 2006/126/ES“), která stanovila mj. i navýšení věkové hranice pro řidičské oprávnění skupiny C z 18 na 21 let věku. Současně směrnice 2006/126/ES členským státům v čl. 4 odst. 6 umožnila snížit věkovou hranici 21 let, pokud jde o: a) vozidla používaná hasičským sborem a vozidla používaná pro udržování veřejného pořádku, b) vozidla procházející zkušební jízdou v souvislosti s jejich opravou nebo údržbou. Zmíněný čl. 4 odst. 6 směrnice 2006/126/ES zákonodárce zapracoval právě do § 83 odst. 5 zákona o silničním provozu, jehož smyslem podle žalovaného nebylo udělit řidičská oprávnění skupiny C žadatelům, kteří dosáhli věku 18 let a ukončili výuku a výcvik v autoškole s tím, že vozidla zařazená do uvedené skupiny budou moci řídit až po dosažení věku 21 let. Primárně se jednalo: a) o umožnění bezpečnostním a záchranným složkám mít k dispozici dostatečné množství mladých řidičů, kteří před samotným výkonem činnosti prochází u jednotlivých složek speciálním výcvikem, a b) o zajištění uplatnění na trhu práce s využitím možnosti řízení vozidel skupiny C u absolventů škol s dopravním zaměřením (automechanik, mechanik – opravář zemědělských strojů apod.). [5] Stěžovatelka s právním názorem žalovaného nesouhlasila a proti jeho rozhodnutí podala žalobu. V ní uvedla, že § 83 odst. 5 zákona o silničním provozu umožňuje udělit řidičské oprávnění skupiny C i osobě mladší 21 let, avšak starší 18 let, a to bez ohledu na povolání této osoby. Takto udělené řidičské oprávnění pro vozidla skupiny C je ovšem do dosažení věku 21 let omezeno pouze k řízení vozidel uvedených v písm. a) – g) citovaného ustanovení zákona o silničním provozu. Poukázala rovněž na pravidla výkladu veřejného práva, včetně toho, že historický výklad žalovaného nelze použít, resp. dovodit z důvodové zprávy k zákonu č. 297/2011 Sb., a že její výklad není v rozporu se směrnicí, jejíž text pracuje s omezením pro určitá vozidla, nikoli pro určitá povolání. [6] Městský soud připustil, že právnímu názoru stěžovatelky by mohl svědčit jazykový výklad § 83 odst. 5 zákona o silničním provozu, ve kterém se skutečně explicitně neuvádí, že by žadatel musel předložit podklady, jež by prokazovaly, že bude vykonávat konkrétní povolání, funkci či činnost, jejichž výkon předpokládá rovněž řízení vozidel uvedených v citovaném ustanovení pod písmeny a) – g). Za stěžejní však vzal výklad teleologický, tj. výklad, jímž se seznává smysl a účel právní normy. Ten je podle městského soudu nutno vnímat především v kontextu základního pravidla, které odpovídá též unijnímu právu, tj. že minimálním věkem pro vydání řidičského oprávnění k motorovým vozidlům skupiny C je věk 21 let. Vydání tohoto řidičského oprávnění osobám mladším je výjimkou z tohoto pravidla, pro jejíž naplnění jsou stanoveny podmínky; tyto podmínky jsou taxativně dány tím, že umožnit osobám mladším 21 let řídit motorová vozidla skupiny C lze pouze v rámci výkonu činností, s nimiž je použití takového vozidla spojené, tj. při výkonu činnosti policie, ozbrojených sil, celních orgánů, hasičského záchranného sboru či v rámci výkonu vězeňské služby, jakož i při zkušební jízdě související s opravou nebo údržbou vozidel skupiny C. Právě vazba na tyto činnosti je podstatou výjimky z věkové hranice 21 let a bez ní nedává interpretované ustanovení smysl. Výklad stěžovatelky se s naznačeným smyslem a účelem ustanovení § 83 odst. 5 zákona o silničním provozu míjí a jeho přijetí by mohlo představovat potenciální ohrožení veřejného zájmu na ochraně života, zdraví a majetku v oblasti provozu na pozemních komunikacích. [7] Na základě toho městský soud uzavřel, že povinnost žadatele o řidičské oprávnění pro vozidla skupiny C, který je mladší 21 let, předložit podklady pro rozhodnutí o výjimce ve smyslu § 83 odst. 5 zákona o silničním provozu, lze dovodit přímo z uvedené právní úpravy. Pokud tedy stěžovatelka ani k výzvě správního orgánu I. stupně nedoplnila svoji žádost o podklady, jež by odůvodňovaly uplatnění této výjimky, bylo vydání rozhodnutí, kterým byla její žádost zamítnuta z důvodu nesplnění podmínky věku, v intencích zákona o silničním provozu. Městský soud proto podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [8] V kasační stížnosti stěžovatelka uplatnila důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s tím, že napadá rozsudek městského soudu pro jeho nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky týkající se požadavků zákona o silničním provozu na udělení řidičského oprávnění skupiny C. [9] Konkrétně stěžovatelka spatřovala nezákonnost napadeného rozsudku v nesprávné interpretaci § 83 odst. 5 zákona o silničním provozu jakož