6 Azs 155/2019 — Nejvyšší správní soud

6 Azs 155/2019- 18 - text 6 Azs 155/2019 - 20 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: P. E. Ch., zastoupeného JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem, se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, odd. pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 4. 2019, č. j. KRPA-154724-15/ČJ-2019-000022-ZSV, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2019, č. j. 4 A 24/2019 - 39, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jakubu Backovi, se přiznává odměna za zastupování ve výši 4 114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobce podal kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) ze dne 27. 6. 2019, č. j. 4 A 24/2019 - 39, (dále jen „napadený rozsudek“), jímž městský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 4. 2019, č. j. KRPA-154724-15/ČJ-2019-000022-ZSV, (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaná rozhodla podle § 124 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pobytu cizinců“), o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění byla stanovena na 60 dnů ode dne omezení svobody. [2] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, přičemž namítal, že v době svého zajištění se nacházel na území České republiky legálně, což problematizuje závěry o nutnosti jeho zajištění podle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Obvodním soudem pro Prahu 1 byl vyzván k tomu, aby v rámci výkonu rozhodnutí o trestním vyhoštění vycestoval z území České republiky, čímž získal provizorní a krátkodobé pobytové oprávnění k vyřízení potřebných záležitostí a vycestování do své vlasti. Nebylo tedy namístě přistoupit k omezení jeho osobní svobody. [3] Městský soud uvedl, že nesdílí názor žalobce, že v době, kdy byl policí zadržen, pobýval na území České republiky legálně, neboť mu byla stanovena Obvodním soudem pro Prahu 1 lhůta k vycestování. Tato skutečnost nemá vliv na rozhodnutí ve věci zajištění cizince stanovené podle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Podle tohoto ustanovení je policie oprávněna cizince zajistit i v případě, že bylo pouze zahájeno řízení o správním vyhoštění a v neposlední řadě i v případě, že bylo již pravomocně rozhodnuto o správním vyhoštění. V případě žalobce jsou tyto podmínky splněny. Je také nesporně prokázáno z obsahu správního spisu a tam založených rozhodnutí, že se žalobce na území dopouští drobné trestné činnosti, za kterou byl odsouzen. Z jeho výpovědi také vyplývá, že chce nadále tímto způsobem na území pobývat a je si vědom toho, že je povinen vycestovat, avšak tento krok učinit sám nehodlá. Městský soud se za této situace nedomníval, že žalobce měl zájem využít dobu, která mu byla stanovena k vycestování, pro zajištění všech potřebných dokladů k tomu, aby vycestovat mohl. Z výpovědi žalobce vyplývá, že vycestovat z území nechtěl a předpokládal, že bude nadále na území pobývat a řešit svou nedobrou finanční situaci případnými drobnými krádežemi. Lze tedy jednoznačně přisvědčit žalované v tom, že v případě žalobce je nebezpečí, že závažným způsobem naruší veřejný pořádek. [4] Skutečnost, že žalobce byl kontrolován a zajištěn v době, kdy mu ještě neuplynula lhůta k vycestování stanovená Obvodním soudem pro Prahu 1, mohla mít pouze vliv na to, že s ním nebylo zahájeno trestní řízení ve věci maření výkonu úředního rozhodnutí, neboť ještě lhůta k vycestování stanovená tímto soudem neuplynula. Tato skutečnost nemá však vliv na posouzení skutečností důvodných pro žalobcovo zajištění za účelem jeho správního vyhoštění. Napadeným rozhodnutím nebylo rozhodováno o žalobcově správním vyhoštění, neboť o žalobcově správním i soudním vyhoštění bylo již pravomocně rozhodnuto. Napadeným rozhodnutím byl pouze učiněn krok k realizaci uložených vyhoštění, neboť z dosavadního jednání žalobce nepochybně vyplývá, že on sám dobrovolně vycestovat nehodlá. [5] Pokud žalobce namítal, že nedisponoval cestovním pasem, a problémy s tím spojené bylo možno řešit jinou cestou, a to pouhou asistencí při získání potřebných dokladů, odkázal soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se správní orgán podrobně zabýval posouzením otázky případného využití zvláštních opatření za účelem vycestování. Městský soud v této věci odkázal na odůvodnění na straně 3 napadeného rozhodnutí, kde správní orgán vyšel z toho, že žalobce nemá dostatek finančních prostředků na případné složení finanční záruky a rovněž neuvedl žádnou adresu, kde by mohl být k zastižení. Žalobce žije na ulici a nelze spoléhat na to, že by se pravidelně dostavoval ke správnímu orgánu. Za této situace městský soud sdílel názor žalované v tom, že v případě žalobce nebylo možno zvolit mírnější opatření za účelem jeho vycestování. Městský soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti napadenému rozsudku kasační stížnost, v níž namítá nesprávné vyhodnocení otázky nelegálnosti svého pobytu na území České republiky. [7] Závěry soudu považuje za nesprávné, a poukazuje na to, že byl zajištěn s odůvodněním, že nerespektoval pravomocná rozhodnutí správního orgánu (rozhodnutí Policie ČR ze dne 23. 1. 2019), a soudů (trestní příkaz ze dne 27. 2. 2019 a ze dne 22. 3. 2019) a nevycestoval přes rozhodnutí o správním i soudním vyhoštění. Konkrétním popudem k zajištění byla podle žalované pobytová kontrola dne 16. 4. 2018. Žalovaná si byla vědoma toho, že stěžovateli byla Obvodním soudem pro Prahu 1 stanovena lhůta k vycestování z území České republiky, a to do 17. 4. 2019. Žalovaná se však již nijak nevypořádala s tím, že se stěžovatel v době svého zajištění nacházel na území České republiky legálně, neboť to stále ještě bylo v době pro vycestování. Stěžovatel výzvou trestního soudu získal provizorní a krátkodobé pobytové oprávnění, jež byl povinen využít k zařízení potřebných záležitostí a vycestování do své vlasti. V tomto období disponoval oprávněním k pobytu na území České republiky a nebylo tedy namístě přistoupit k omezení jeho osobní svobody. Jelikož žalovaná v této době stěžovatele zajistila, zatížila rozhodnutí vadou nezákonnosti. Problémy s vycestováním pramenily z toho, že stěžovatel nedisponoval cestovním pasem, na místě tak bylo poskytnout stěžovateli asistenci. Vzhledem k tomu, že soud nenapravil pochybení žalované, nemůže obstát ani napadený rozsudek. Jelikož soud dospěl k nesprávnému závěru o naplnění podmínek aplikovatelnosti § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, zatížil rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil výrok I. napadeného rozsudku a napadené rozhodnutí, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. [8] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou, je včasná a je proti označenému rozsudku přípustná za podmínek ustanovení § 102 a § 104 s. ř. s. [10] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu i řízení, jež jeho vydání předcházelo, v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. a neshledal přitom vady, k nimž by musel podle § 109 odst. 3 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti. Vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [11] Ze správního spisu vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatel byl kontrolován dne 16. 4. 2019 Policií České republiky, přičemž nepředložil žádný cestovní doklad, kterým by prokázal svou totožnost a oprávněnost pobytu na území. Stěžovatel prochází evidencí ENO s platností od 13. 3. 2019 do 13. 3. 2021 (soudní vyhoštění, č. j. 67 T 19/2019, nabytí právní moci 27. 2. 2019). Rozhodnutím Krajského ředitelství policie hl m. Prahy ze dne 23. 1. 2019 č. j. KRPA-36345-22/ČJ-2019-000022-VP, bylo žalobci podle § 119 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců a § 119 odst. 3 tohoto zákona uloženo správní vyhoštění na dobu dvou roků, závažný způsob narušování veřejného pořádku správní orgán spatřoval v opakovaných přestupcích proti majetku (odcizení zboží). Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 67 T 19/2019, v právní moci dne 27. 2. 2019, byl stěžovatel odsouzen k trestu vyhoštění ve výměře 2