7 As 173/2018 — Nejvyšší správní soud

7 As 173/2018- 20 - text 7 As 173/2018 - 23 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: JUDr. I. V., zastoupena JUDr. Petrem Čápem, advokátem se sídlem Zámek Dobříš čp. 1, Dobříš, proti žalovanému: místopředseda Obvodního soudu pro Prahu 2, se sídlem Francouzská 808/19, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2018, č. j. 11 A 136/2016 - 39, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 25. 7. 2016, č. j. 40 Spr 8204/2016, místopředseda Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „žalovaný“) podle § 7a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), vytkl žalobkyni pochybení při rozhodování o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 20. 3. 2016 ve věci sp. zn. 170 EX 534/14. II. [2] Žalobkyně podala proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem ze dne ze dne 13. 4. 2018, č. j. 11 A 136/2016 - 39. [3] V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že výtku, kterou žalovaný udělil žalobkyni, je nutné posuzovat v procesních souvislostech konkrétního exekučního řízení. Žalobkyni byly doručeny poslední námitky dne 31. 3. 2016. Poté ještě žalobkyně dne 4. 4. 2016 vydala usnesení o procesním nástupnictví, u kterého vyznačila dne 13. 4. 2016 doložku právní moci. Od tohoto dne již žalobkyni prokazatelně nic nebránilo, aby námitky příslušnému soudu předložila. Mezi posledním úkonem a dnem, kdy žalobkyně námitky předložila soudu, plynulo více než jeden měsíc, což podle městského soudu nelze považovat za jednání „bez zbytečného odkladu“, které by bylo dostatečně rychlé a zcela v souladu se zájmy účastníků řízení. Žalobkyně tak nepostupovala v souladu s § 88 odst. 3 exekučního řádu. Městský soud proto dospěl k závěru, že výše uvedené jednání žalobkyně lze hodnotit jako drobný nedostatek v činnosti žalobkyně, za který jí byla oprávněně uložena výtka podle § 7a exekučního řádu. III. [4] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [5] Stěžovatelka uvedla, že výtka podle § 7a exekučního řádu je nejmírnějším kárným opatřením, jež lze soudnímu exekutorovi uložit. Při zvažování, zda je namístě uložit kárné opatření, je nezbytné důkladně posuzovat všechna rozhodná kritéria, mezi která nepochybně patří i osoba soudního exekutora a průběh jeho dosavadní exekuční činnosti. Z napadeného rozsudku (stejně jako z rozhodnutí žalovaného) nevyplývá, že by městský soud osobu stěžovatelky a její dosavadní justiční praxi při svém rozhodování jakkoli hodnotil. Stěžovatelka je soudní exekutorkou od 1. 1. 2012. Za tuto dobu nebylo, až do napadeného rozhodnutí žalovaného, v její exekuční činnosti shledáno žádné pochybení. Za této situace je výtka udělená stěžovatelce nepřiměřeně přísným opatřením, i kdyby se vytýkaného pochybení skutečně dopustila. [6] Stěžovatelka dále namítala, že městský soud nesprávně posoudil i samotný skutkový základ jejího jednání. Městský soud hodnotil věcné a časové souvislosti konkrétního exekučního řízení výlučně v její neprospěch. Stěžovatelce by bylo možné vytýkat pochybení, pokud by po dobu od podání námitek, resp. od vydání usnesení o záměně účastníků na straně oprávněného, byla zcela nečinná. Ta však bez zbytečného odkladu, konkrétně tři dny po obdržení návrhu právní zástupkyně nového oprávněného, reagovala na jí předložený návrh dohody o úhradě výdajů účelově vynaložených v daném exekučním řízení ve smyslu poslední věty § 89 exekučního řádu. Tím, kdo pak byl delší dobu nečinný, byl oprávněný JK Property s. r. o. Jeho nečinnost nelze přičítat k tíži stěžovatelce, která na stanovisko oprávněného k jejím návrhům na úpravu dohody čekala právě proto, aby případně mohla vyhovět námitkám proti příkazu k úhradě nákladů exekuce a tím eliminovat nutnost soudního přezkumu tohoto příkazu. Úkony a rozhodnutí, jež stěžovatelka po doručení námitek činila, měly zásadní význam pro její rozhodnutí o námitkách. V tomto směru jsou tedy nesprávné závěry městského soudu, že stěžovatelka nepostoupila námitky bez zbytečného odkladu exekučnímu soudu. Z chronologie popsané již v žalobě je zřejmé, že stěžovatelka ve sporném exekučním řízení postupovala vždy s maximálním urychlením a rozhodně jí nelze vytýkat, že by byla nečinná, že by se v její exekuční činnosti vyskytly průtahy a že by nedbala ochrany práv účastníků exekučního řízení. [7] Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. IV. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadený rozsudek městského soudu je věcně správný. Předmětná výtka byla stěžovatelce udělena zcela oprávněně v souladu s § 7a exekučního řádu. V podrobnostech odkázal na své vyjádření k žalobě ze dne 21. 11. 2016, ve kterém shrnul veškerou svou argumentaci. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. V. [9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Jelikož stěžovatelka napadá rozsudek městského soudu také pro jeho nepřezkoumatelnost, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve touto stížní námitkou, protože by bylo předčasné, aby se zabýval právním posouzením věci samé, pokud by byl napadený rozsudek nepřezkoumatelný. [12] Jak vyplývá z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje argumentaci účastníků řízení za nedůvodnou (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97 a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 75). Meritorní přezkum rozsudku je tak možný pouze za předpokladu, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Tato kritéria napadený rozsudek splňuje, neboť je z jeho odůvodnění zcela zřejmé, jakými úvahami byl při posouzení věci v rozsahu žalobních bodů městský soud veden a k jakému závěru na jejich základě dospěl. Skutečnost, že stěžovatelka se závěry městského soudu nesouhlasí, nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného rozsudku pro jeho údajnou nepřezkoumatelnost. V této souvislosti je třeba ještě dodat, že povinnost soudu posoudit všechny žalobní námitky neznamená, že byl městský soud povinen reagovat na každou dílčí argumentaci uplatněnou stěžovatelkou a tu obsáhle vyvrátit; jeho úkolem bylo uchopit obsah a smysl žalobní argumentace a vypořádat se s ní (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 - 130). V tomto ohledu napadený rozsudek městského soudu plně obstojí. [13] Podle § 7a odst. 1 exekučního řádu „[d]robné nedostatky v exekuční a další činnosti exekutora, drobné nedostatky v činnosti exekutorského kandidáta (dále jen ‚kandidát‘) nebo exekutorského koncipienta (dále jen ‚koncipient‘) nebo drobné poklesky v chování ministerstvo, Komora nebo předseda okresního soudu exekutorovi, kandidátovi nebo koncipientovi písemně vytkne“. [14] Povahou výtky podle citovaného ustanovení se zdejší soud podrobně zabýval v rozsudku ze dne 27. 11. 2015, č. j. 4 As 173/2015 - 31, a následně i rozšířený senát v usnesení ze dne 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016 - 41, publ. pod č. 3779/2018 Sb. NSS. [15] Rozšířený senát ve svém usnesení konstatoval, že „[ú]čelem výtky je možnost flexibilně postihnout takové nedostatky a poklesky, jež svojí menší závažností neodůvodňují zahájení kárného řízení. V praxi se zpravidla jedná o kratší a ojedinělé průtahy v řízení, drobná porušení procesních předpisů, drobné poklesky v chování, které odporují profesním etickým zásadám (např. nevhodné chování vůči účastníkům řízení a dalším osobám, ojedinělé požití alkoholu v pracovní době apod.). (…) Přestože je výtka svou povahou blízká napomenutí či důtce, zároveň se jedná i o nástroj předsedy soudu, vedoucího státního zástupce či dohledových orgánů, který umožňuje zejména udržovat di