7 As 266/2018 — Nejvyšší správní soud

7 As 266/2018- 31 - text 7 As 266/2018 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: O. H., zastoupen Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2018, č. j. 11 A 97/2016 - 49, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2018, č. j. 11 A 97/2016 - 49, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 13. 6. 2016, č. j. MHMP 1052299/2016, a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10 ze dne 7. 3. 2016, č. j. OOS/NSO-17/2014-35, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í k dalšímu řízení žalovanému. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku 20 342 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Marka Čechovského, advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Dne 5. 2. 2014 žalobce učinil u Úřadu městské části Praha 10 (dále též „správní orgán I. stupně“) prohlášení o nabytí státního občanství České republiky podle § 35 ve spojení s § 73 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o státním občanství“). [2] Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 7. 3. 2016, č. j. OOS/NSO-17/2014-35, rozhodl, že žalobce státní občanství nenabývá, neboť nebyly splněny podmínky jeho nabytí. Podle správního orgánu žalobce konkrétně neprokázal, že se nejpozději od věku 10 let (tj. nejpozději v den svých 10 narozenin) oprávněně zdržoval na území České republiky ve smyslu § 35 odst. 1 písm. b) zákona o státním občanství. [3] Uvedené rozhodnutí napadl žalobce odvoláním. Rozhodnutím ze dne 13. 6. 2016, č. j. MHMP 1052299/2016, žalovaný odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. II. [4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu. Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) žalobu zamítl. Ztotožnil se se správními orgány, že žalobce neprokázal, že se nejpozději ode dne svých 10. narozenin, tedy nejpozději ode dne 8. 6. 2001, oprávněně zdržoval na území České republiky. Městský soud ve shodě se správními orgány shledal, že žalobce nepředložil žádný doklad, který by tuto skutečnost prokazoval. Za takový doklad nelze považovat doložená čestná prohlášení L. H. a A. D., neboť jsou zcela obecná a neobsahují žádné údaje, z nichž by bylo možno ověřit, na základě jakých skutečností mají prohlašující osoby vědomost o zdržování se žalobce na území České republiky. Pokud pak žalobce poukazoval na potvrzení od své praktické lékařky MUDr. P., z něho sice vyplývá, že žalobce převzala do péče v dubnu 2001, toto tvrzení však není podloženo žádnou dokumentací. Jedná se tedy o nepodložené tvrzení. Ani žádné další námitky neshledal soud důvodnými a žalobu zamítl. III. [5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu včasnou kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Primárně obecně poukazoval na nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu a správních rozhodnutí. Dále poukazoval na nesprávný výklad § 35 zákona o státním občanství. Ze zákona nevyplývá, že by žadatel o státní občanství podle uvedeného ustanovení (prohlašovatel) měl pobývat na území České republiky nejpozději v den svých desátých narozenin, jak dovozují správní orgány a soud. Zákon uvádí, že by se prohlašovatel měl zdržovat na území České republiky nejpozději od věku 10 let. Do doby dosažení věku 11 let (tj. do doby 11. narozenin) lze stěžovatele považovat za osobu ve věku 10 let. Zdůraznil, že doložil doklady, které potvrzují, že se ve věku 10 let zdržoval na území České republiky. Mj. doložil čestná prohlášení L. H. a A. D. a potvrzení od své praktické lékařky MUDr. P. V daném řízení nadto nespočívalo důkazní břemeno na účastníkovi řízení, ale na správním orgánu. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. IV. [6] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém se s argumentací stěžovatele neztotožnil. Žalovaný je názoru, že stěžovatel nesplnil všechny zákonné podmínky pro nabytí státního občanství České republiky prohlášením. Stěžovatel dosáhl věku 10 let dne 8. 6. 2001 (v tento den měl 10. narozeniny), prvním dokladem prokazujícím zdržování se stěžovatele na území České republiky je však vysvědčení z 3. třídy základní školy (školní rok 2001/2002), které dokládá počátek zdržování se ke dni zahájení školní docházky (dne 3. 9. 2001), tj. až poté, co stěžovatel dosáhl věku 10 let. Navrhl kasační stížnost zamítnout. V. [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [8] Kasační stížnost je důvodná. [9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Stěžovatel obecně namítal, že jak rozsudek městského soudu, tak i rozhodnutí správních orgánů trpí nepřezkoumatelností. [10] Jak vyplývá z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, má-li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud či správní orgán za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje argumentaci účastníků řízení za nedůvodnou (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97 a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 75). [11] Kasační soud posoudil rozsudek městského soudu i správní rozhodnutí optikou výše uvedených judikatorních závěrů a dospěl k závěru, že jak rozsudek městského soudu, tak obě správní rozhodnutí splňují požadavky přezkoumatelnosti. Bylo by sice možné si představit ještě podrobnější odůvodnění, avšak nosné úvahy z rozsudku i ze správních rozhodnutí dovodit lze a nejedná se tedy o nepřezkoumatelnost v intenzitě předpokládané výše citovanou judikaturou. Argumentace obsažená ve správních rozhodnutích tvoří koherentní celek, ze kterého je zcela zřejmé, jaké úvahy a důvody správní orgány vedly k jejich závěrům. To platí i pro argumentaci městského soudu. Námitka nepřezkoumatelnosti je proto nedůvodná. [12] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkami mířícími do nesprávného právního posouzení. [13] Stěžovatel namítal, že správní orgány a městský soud provedly nesprávný výklad § 35 odst. 1 písm. b) zákona o státním občanství. Podle jeho názoru nelze uvedené ustanovení vykládat tak, že by se prohlašovatel měl zdržovat na území České republiky nejpozději v den dosažení věku 10 let (tj. nejpozději v den svých 10. narozenin). Podle názoru stěžovatele postačí, pokud se zdržuje na území České republiky ve věku 10 let, tj. do doby než dosáhne vyššího věku (11 let). [14] Nejvyšší správní soud předesílá, že je mu z úřední činnosti známo, že výklad stěžovatele potvrzuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2018, č. j. 9 A 108/2016 - 35, a naopak je s ním v rozporu nyní posuzovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2018, č. j. 11 A 97/2016 - 49. [15] Nejvyšší správní soud se ztotožnil s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2018, č. j. 9 A 108/2016 - 35, a jeho argumentaci plně přebírá. [16] Podle § 35 odst. 1 zákona o státním občanství: Prohlášením může nabýt státní občanství České republiky fyzická osoba nejpozději do 3 let od dosažení věku 18 let, pokud a) má na území České republiky povolen trvalý pobyt, b) nejpozději od věku 10 let se až k datu prohlášení nejméně dvě třetiny této doby oprávněně zdržuje na území České republiky, c) nebyla pravomocně odsouzena pro trestný čin nebo provinění, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena. [17] Jak vyplývá z konstantní judikatury k uvedenému ustanovení, nabytí státního občanství prohlášením představuje zjednodušený způsob získání státního občanství. Zjednodušená povaha tohoto způsobu nabývání státního občanství se pak projevuje v tom, že se omezuje pravomoc k rozhodování správního orgánu. Jeho role je omezena jen na ověření, zda jsou splněny zákonné podmínky. Pokud jsou splněny a osoba učinila před příslušným správním orgánem prohlášení o státním občanství, nevzniká zde prostor pro správní uvážení, jako je tomu v případě rozhodování o udělení státního občanství (srv. na