8 As 144/2017 — Nejvyšší správní soud

8 As 144/2017- 40 - text 8 As 144/2017 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: MAMA CAR a.s., se sídlem Kunratická spojka 1169/1, Praha 4 - Kunratice, zast. Mgr. Zuzanou Čumpelíkovou, advokátkou, se sídlem Kudeříkové 1103/11a, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2015, č. j. 12/2015-150-SPR/3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 11 A 206/2015 - 33, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. 11 A 206/2015 – 33, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2015, č. j. 12/2015-150-SPR/3, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o žalobě celkem 9.800 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, Mgr. Zuzany Čumpelíkové, advokátky, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o kasační stížnosti celkem 8.400 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, Mgr. Zuzany Čumpelíkové, advokátky, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Žalobkyně koupila na základě kupní smlouvy ze dne 9. 10. 2009 osobní automobil Citroën C4 Picasso, RZ X, VIN X (dále jen „vozidlo“). V roce 2009 koupil vozidlo od žalobkyně Ing. J. M., který vozidlo v pozici vlastníka registroval v registru silničních vozidel. Ing. J. M. později prodal vozidlo J. Š. J. Š. jako vlastník podal žádost o registraci vozidla, které nebylo vyhověno, jelikož vozidlo bylo vedeno v Schengenském informačním systému jako vozidlo ztracené/ukradené nebo získané podvodným způsobem. J. Š. proto od kupní smlouvy odstoupil, a vozidlo se tak stalo opět majetkem Ing. J. M. Ten po neúspěšném pokusu o registraci vozidla z důvodu záznamu v Schengenském informačním systému uzavřel s žalobkyní dohodu o narovnání, podle níž se vozidlo vrátilo do vlastnictví žalobkyně. [2] Dne 18. 10. 2012 podala žalobkyně na Magistrátu hl. m. Prahy přihlášku k registraci vozidla do registru silničních vozidel, které rozhodnutím ze dne 22. 7. 2013, č. j. MHMP 1361444/2012, nebylo vyhověno. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 11. 2013, č. j. 29/2013-150-SPR/3, rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Vytkl mu nedostatky odůvodnění rozhodnutí. Uvedl, že z prvoinstančního rozhodnutí není patrné, z jakých zákonných předpisů a doložených skutečností správní orgán vycházel. Dále také odkázal na čl. 100 odst. 2 Úmluvy ze dne 14. června 1985 k provedení Schengenské dohody mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (dále jen „Prováděcí úmluva“). [3] O žádosti Magistrát hl. m. Prahy znovu rozhodl rozhodnutím ze dne 19. 12. 2014, č. j. MHMP 1361444/2012, kterým žádosti nevyhověl (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“). [4] Odvolání žalobkyně žalovaný zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně napadeným rozhodnutím potvrdil. II. [5] Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí bránila žalobou u Městského soudu v Praze, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Dospěl k závěru, že správní orgány nepochybily, pokud kvůli poznámce v Schengenském informačním systému odmítly vozidlo registrovat v registru silničních vozidel. Vozidlo bylo totiž v Schengenském informačním systému vedeno jako vozidlo ztracené, ukradené nebo získané podvodným způsobem. Svůj závěr odůvodnil nutností ochrany veřejného zájmu a ochrany oprávněných zájmů dalších případných vlastníků vozidla. III. [6] Rozsudek městského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížností a navrhla napadený rozsudek zrušit a vrátit věc městskému soudu k dalšímu řízení. [7] Stěžovatelka namítala, že správní orgány v projednávané věci nedostály povinnostem plynoucím jim z čl. 100 odst. 2 Prováděcí úmluvy. Podle stěžovatelky nepostačovala snaha správních orgánů kontaktovat italské orgány ve věci záznamu v Schengenském informačním systému. Skutečnost, že italské orgány nespolupracovaly na vyřešení celé věci, nelze přičítat k tíži stěžovatelky. Městský soud tuto stěžovatelčinu námitku posoudil nesprávně. [8] Městský soud podle stěžovatelky nezohlednil celé znění čl. 106 Prováděcí úmluvy. Ve smyslu čl. 106 odst. 3 Prováděcí úmluvy měl správní orgán dožádat policejní prezidium, které mělo ve věci konat a následně vzhledem k pasivitě italských orgánů věc předložit společnému kontrolnímu orgánu ve smyslu čl. 115 Prováděcí úmluvy. Správní orgány však tímto způsobem nepostupovaly, a dopustily se tak porušení závazků plynoucích jim z Prováděcí úmluvy a také porušení zásady zákonnosti a zásady spolupráce správních orgánů, jež jsou obsaženy ve správním řádu. Tuto námitku stěžovatelka uvedla již v žalobě. Městský soud se jí však dostatečně nezabýval a dospěl k závěru, že snaha správních orgánů kontaktovat italské orgány byla pro naplnění čl. 106 Prováděcí úmluvy dostačující. [9] Stěžovatelka také namítala, že v době podání žádosti do registru silničních vozidel právní úprava nestanovila podmínku, že vozidlo nesmí být při registraci v Schengenském informačním systému vedeno jako pohřešované nebo odcizené. Tato podmínka byla do zákona o provozu na pozemních komunikacích zakotvena teprve následně. Podle přechodných ustanovení se přitom řízení zahájená před novelou č. 239/2013 Sb. zákona o provozu na pozemních komunikacích dokončí podle dosavadních právních předpisů. Městský soud proto měl napadené rozhodnutí zrušit. Namísto toho však argumentoval veřejným zájmem. Podle žalobkyně z napadeného rozsudku nelze seznat, jaké úvahy městský soud k takovému závěru vedly. Městský soud proto zatížil napadený rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. [10] Kromě výše uvedeného poukazovala stěžovatelka na neúměrnou délku správního řízení a také tvrdila, že neregistrací vozidla bylo fakticky zasaženo do jejího vlastnického práva. [11] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. IV. [12] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [13] Kasační stížnost je důvodná. [14] Stěžovatelka podala dne 18. 10. 2012 u Magistrátu hlavního města Prahy přihlášku k registraci výše specifikovaného vozidla do registru silničních vozidel. [15] Ze spisového materiálu vyplývá, že vozidlo bylo od 21. 11. 2009 vedeno v Schengenském informačním systému jako ztracené/ukradené nebo získané podvodným způsobem ve smyslu čl. 100 odst. 3 písm. a) Prováděcí úmluvy. To byl také důvod, pro který správní orgány nevyhověly žádosti stěžovatelky o registraci vozidla. Správní orgány odkázaly na čl. 100 odst. 1, odst. 3 písm. a) Prováděcí úmluvy, dále také na odst. 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1160/2005, kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, pokud jde o přístup služeb členských států příslušných pro vydávání osvědčení o registraci vozidel do Schengenského informačního systému (dále jen „nařízení č. 1160/2005“). [16] Podle § 100 odst. 1 Prováděcí úmluvy jsou do Schengenského informačního systému „zařazovány údaje o věcech hledaných za účelem zabavení nebo za účelem zajištění důkazů v trestním řízení.“ [17] Podle § 100 odst. 2 Prováděcí úmluvy „[p]okud se při vyhledávání zjistí, že byl proveden záznam o věci, která byla nalezena, spojí se orgán, který záznam nalezl, s orgánem, který jej pořídil, a dohodnou se na nezbytných opatřeních. Za tímto účelem mohou být podle této úmluvy předávány i osobní údaje. Opatření, jež má provést smluvní strana, která věc nalezla, musí být v souladu s jejími vnitrostátními právními předpisy.“ [18] Podle odstavce 3 téhož ustanovení Prováděcí úmluvy se do Schengenského informačního systému zařazují „odcizená, neoprávněně užívaná nebo pohřešovaná vozidla s motorem o obsahu válců přesahujícím 50 ccm“. [19] Žalovaný stejně jako správní orgán prvního stupně pominul, že právě citovaná ustanovení Prováděcí úmluvy se týkala Schengenského informačního systému první generace nazývanému také „SIS I“. Články 92 až 119 Prováděcí úmluvy (s výjimkou článku 102a) však byly nahrazeny ke dni 9. 4. 2013 nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006, ze dne 20. prosince 2006, o zřízení, provozování a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II). Toto nařízení vstoupilo v platnost na základě rozhodnutí Rady č. 2013/158/EURozhodnutí Rady č. 2013/158/EU ze dne 7. března 2013, kterým se stano