9 As 432/2018 — Nejvyšší správní soud

9 As 432/2018- 41 - text 9 As 432/2018 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Mgr. K. K., zast. Mgr. Tomášem Greplem, advokátem se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, proti žalovanému: policejní prezident, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 10. 2018, č. j. 65 Ad 3/2016 - 162, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Ředitel Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje (dále jen „krajský ředitel“) rozhodnutím ze dne 14. 12. 2015, č. j. RŘOLK-4/2015, rozhodl podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), o propuštění žalobce ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky, a to pro jednání spočívající v tom, že jako náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje pro službu kriminální policie a vyšetřování jednal v rozporu s § 45 odst. 1 písm. b), c) a i) a § 46 odst. 1 zákona o služebním poměru a § 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, když jednak z vlastní iniciativy a jednak podle instrukcí Ing. I. K. tomuto muži soustavně, pravidelně, dlouhodobě a záměrně poskytoval informace z celkem devíti trestních řízení (označovaných jako kauza K., kauza K. T., kauza Aquapark a akcie města Olomouc, kauza HC Olomouc, kauza závodiště Lazce – jezdecký areál, kauza VOCABOLARIO I. a II., kauza TESCO SW a kauza Šternberk), které měly zůstat utajeny. Šlo přitom jak o informace z trestních řízení vedených službou kriminální policie a vyšetřování Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, které získával zejména prostřednictvím svého podřízeného plk. Mgr. R. P., tak i o informace z trestních řízení vedených u jiných policejních útvarů. Tyto informace byly dále zprostředkovány osobám s významným, byť i neformálním politickým či ekonomickým vlivem v Olomouckém kraji, včetně hejtmana kraje, pro jejich potřebu a prospěch. Žalobce tak činil proto, aby se odvděčil za své vlastní setrvání ve funkci náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje. Tyto skutečnosti zjistil krajský ředitel jednak z usnesení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 14. 10. 2015 o zahájení trestního stíhání pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby a zvlášť závažný zločin přijetí úplatku, dále z nahlédnutí do části trestního spisu (zejména šlo o protokoly o průběhu sledování osob a věcí a úřední záznamy o jejich vyhodnocení), z prověrky evidence trestního řízení ve vztahu k příslušným trestním věcem a také z vyjádření Mgr. C., kterého žalobce údajně oslovil s nabídkou možnosti umístění v Generální inspekci bezpečnostních sborů, a z vyjádření kpt. Mgr. H. D., která potvrzovala, že v jednom konkrétním trestním řízení vůči ní postupovali nadřízení nestandardně. Na těchto základech krajský ředitel dospěl k závěru, že žalobce porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky výše uvedených trestných činů, a rozhodl o ukončení jeho služebního poměru dle § 42 odst. 5 písm. a) zákona o služebním poměru dnem doručení tohoto rozhodnutí. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí krajského ředitele odvolání. V rámci odvolacího řízení bylo dokazování doplněno na základě nahlížení do vymezené části spisového materiálu trestního spisu vedeného v trestní věci obviněného žalobce o několik povolení ke sledování osob a věcí a o prodloužení doby povolení tohoto sledování a o datové nosiče obsahující elektronickou podobu protokolu o průběhu sledování, zvukové záznamy a jejich přepis znalcem. Po seznámení s takto doplněným spisovým materiálem zaslal žalobce doplnění odvolání ze dne 22. 6. 2016, v němž popřel, že by se skutky odehrály tak, jak jsou popisovány v jednostranných a účelově dezinterpretovaných nepřímých podkladech, neboť ve skutečnosti Ing. K. nesděloval skutečnosti, se kterými se seznámil při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, naopak jednal vždy v rámci své operativní činnosti a ve snaze o získání operativních informací, přičemž právě Ing. K. byl pro něj dlouhodobým zdrojem velmi cenných operativních informací. Požadoval proto, aby byly v odvolacím řízení provedeny přímé důkazy, zejména výslech Ing. K., Mgr. P., MUDr. L., plk. P. atd. Navrhl také, aby byly v odvolacím řízení opatřeny a připojeny celé trestní spisy v jeho věci. Ve vztahu k trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby navrhl také výslech Ing. R. a JUDr. M. a všech svých nadřízených (plk. K., plk. S. a plk. P.). Záznamy opatřené na základě rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě označil za opatřené protiprávně, neboť tento okresní soud nebyl pro dané povolení místně příslušný a z nálezu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, plyne, že nemůže být ponecháno na úvaze státního zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství, ke kterému z okresních soudů ve svém obvodu podá příslušný návrh. [3] Policejní prezident (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne 12. 7. 2016, č. j. PPR-1022-19/ČJ-2016-990131, změnil rozhodnutí krajského ředitele, ovšem pouze v tom ohledu, že částečně upravil popisy vytýkaných skutků v bodě 1 (kauza K.), v bodě 2 (kauza K. T.), v bodě 3 (kauza Aquapark a akcie města Olomouc), v bodě 4 (kauza HC Olomouc), v bodě 5 (kauza závodiště Lazce – jezdecký areál), v bodě 8 (TESCO SW) a v bodě 9 (kauza Šternberk), aby korespondovaly se zjištěními dostupnými ze spisového materiálu. Popis skutku v bodě 7 (VOCABOLARIO II.) zůstal beze změny, naopak bod 6 (VOCABOLARIO I.) byl z výčtu jednotlivých skutků v napadeném rozhodnutí odstraněn, protože k závěrům, které učinil krajský ředitel, nebyl ve spise dostatek podkladů. Obecně však žalovaný označil za přípustné, že krajský ředitel vycházel zejména z přepisů záznamů ze sledování osob a věcí a podpůrně také z úředních záznamů o výpovědi některých svědků. Žalovaný také připomněl, že služební funkcionář rozhodující o propuštění ze služebního poměru nemusí prokázat skutek v takovém rozsahu, v jakém jsou povinny jej prokázat orgány činné v trestním řízení. Uvedené záznamy jsou přitom důkazy přímými a spolu s některými nepřímými důkazy na sebe navazují a prokazují naplnění skutkové podstaty pro propuštění dle § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru bez důvodných pochybností. Naopak výslechy svědků navržených žalobcem označil za zcela zbytečné, a to i s ohledem na jejich postavení v předmětných skutcích, kvůli kterým je nelze označit za věrohodné. Nadbytečný je i důkaz všemi předmětnými trestními spisy, stejně jako žalobcem navrhované opatření jeho personálního spisu a vyslechnutí všech jeho nadřízených. Žalovaný také vyloučil, že by Ing. K. a Ing. R. věděli o tom, že jsou vůči žalobci v postavení informátorů, jak uváděl v odvolání, takže to, že jim poskytoval informace z trestních řízení, nelze označit za součást jeho operativní činnosti, ostatně nebyly splněny ani další podmínky pro to, aby o takovou činnost v souladu se zákonem mohlo jít. Informace, které jim žalobce poskytoval, přitom byly podle žalovaného často pravdivé. II. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě  pobočce v Olomouci (dále jen „krajský soud“), v níž namítal, že se nedopustil jednání, které by mělo znaky trestného činu. Žalobce uvedl, že služební funkcionáři se rozhodli sami, nezávisle na orgánech činných v trestním řízení, vyřešit skutkově i právně komplikovaný skutek, z něhož je souběžně obviněn v trestním řízení, této ambici však neodpovídal zcela minimální rozsah jimi prováděného dokazování. Kritizoval, že žalovaný vycházel hlavně z písemných přepisů zvukových záznamů, které měly špatnou technickou kvalitu a vyžadovaly expertní zásahy, přitom skutky, z nichž je obviňován, mají převážně verbální povahu. Žalobce proto navrhoval provedení dalších důkazů, zejména výslech třetích osob, s nimiž měl mluvit, a dalších svědků. Výslech osob, s nimiž měl údajně vytvářet neformální vlivové uskupení, byl nezbytný mimo jiné pro prokázání, zda informace, které jim měl údajně poskytovat, byly pravdivé, zda jim již nebyly dříve známy a jaký byl jejich význam v konkrétním trestním řízení. Stejně tak měly být jako svědci vyslechnuty osoby, jejichž písemně zaznamenaná stanoviska ve formě úředních záznamů byla dalšími podklady pro rozhodování služebních funkcionářů. Žalovaný svým přístupem fakticky eliminoval možnosti jeho procesní obrany. Brojil také proti tomu, že nebyly dokazovány interní akty, na které žalovaný poukazoval při vymezování obsahu operativně pátrací činnosti; proti tomu, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno s vyloučením kontradiktornosti řízení; proti odepření nahlédnutí do části spisu (konk