1 As 111/2020 — Nejvyšší správní soud

1 As 111/2020- 38 - text pokračování 1 As 111/2020 - 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: T. V., zastoupen Mgr. Petrem Dvořákem, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalované: Masarykova univerzita, se sídlem Žerotínovo náměstí 617/9, Brno, o žalobě proti rozhodnutí rektora žalované ze dne 2. 2. 2018, č. j. MUIS/72047/2017/539550/FSS-7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2020, č. j. 30 A 48/2018  66, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce byl studentem Masarykovy univerzity, Fakulty sociálních studií, oboru Psychologie. Na konci jarního semestru 2017 neuspěl u zkoušky z předmětu PSY259 Základy psychometriky v bakalářském studijním programu Psychologie, oboru Psychologie. Požádal proto podle čl. 39 Studijního a zkušebního řádu Masarykovy univerzity (dále též „studijní a zkušební řád“) o revizi hodnocení ukončení tohoto předmětu. [2] Dne 29. 6. 2017 proděkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity (dále jen „děkan“) vyhověl žádosti žalobce v tom, že rozhodl o ustavení tříčlenné komise (jmenované děkanem, navržené vedoucím katedry psychologie, přičemž vyučující předmětu nebudou členy této komise), která prověří hodnocení seminární práce a písemné části zkoušky (zejm. odpovědi na otázku č. 3). V zápisu z jednání této komise (ve složení prof. M., Mgr. J., Ph.D. a prof. U.) ze dne 28. 7. 2017, je uvedeno jednomyslné vyjádření komise, dle kterého bylo hodnocení seminární práce a písemné zkoušky v rámci daného předmětu adekvátní. [3] Děkan poté rozhodnutím ze dne 31. 7. 2017, č. j. MU-IS/72047/2017/539550/FSS-3, zamítl revizi hodnocení ukončení předmětu PSY259 Základy psychometriky. [4] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které prorektor (rektor) Masarykovy univerzity (žalovaná) v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítl. II. Rozsudek krajského soudu [5] Proti rozhodnutí žalované brojil žalobce žalobou, ve které zejména namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a procesní pochybení správních orgánů. [6] Krajský soud žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. [7] Na úvod uvedl, že rozhodnutí rektora, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí o revizi hodnocení ukončení předmětu (zkoušky), je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), které lze přezkoumat ve správním soudnictví (viz rozsudek KS v Brně ze dne 31. 1. 2017, č. j. 29 A 104/2014 -5 0, a srov. rozsudek NSS ze dne soudu ze dne 17. 12. 2009, č. j. 9 As 1/2009-141, ve věci Státní souborné zkoušky). V souladu s § 62 odst. 1 písm. d) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), má student subjektivní právo na to, aby zkouška proběhla za podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem. Revize hodnocení předmětu potom představuje rozhodování o právech a povinnostech studenta, a vztahuje se na něj § 68 zákona o vysokých školách, neboť se jím rozhoduje o tom, zda zkouška proběhla v souladu s právními předpisy. [8] K rozsahu přezkumu soud uvedl, že původně byla dle judikatury Nejvyššího správního soudu předmětem přezkumu ve věcech rozhodnutí týkajících se veřejných subjektivních práv vysokoškolských studentů pouze řádnost procesu, nikoliv hodnocení vědomostí (např. rozsudek č. j. 9 As 1/2009-141). Tento přístup však byl dle krajského soudu překonán usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2014, č. j. 6 As 68/2012-47, č. 3104/2014 Sb. NSS, ve věci Státní maturity, v němž bylo potvrzeno, že „z žádného ustanovení relevantních právních předpisů nevyplývá, že by správní soudy byly oprávněny omezit svou přezkumnou činnost např. pouze na otázky dodržení správnosti procesního postupu správního orgánu. Naopak, namítá-li účastník rozpor napadeného rozhodnutí s hmotněprávními předpisy nebo věcnou nesprávnost spočívající v tom, že správní orgán nesprávně zjistil skutkový stav, je soud povinen řádně posoudit zákonnost napadeného rozhodnutí správního orgánu i z hlediska těchto žalobních bodů“ (bod 42). Na druhé straně však platí, že vysokoškolské zkoušky nemohou být zcela formalizovány a judicializovány a soudci nesmí svým hodnocením nahrazovat pedagogy (viz bod 47 usnesení rozšířeného senátu č. j. 6 As 68/2012-47). [9] Ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu považoval krajský soud rozhodnutí správních orgánů obou stupňů za přezkoumatelná. Přestože si lze představit, že by rozhodnutí děkana i rektora bylo podrobnější a konkrétněji reagovalo na dílčí námitky žalobce, hlavní důvody pro zamítnutí žádosti o revizi hodnocení z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů seznatelné jsou. Podstata spočívala v posouzení odborných otázek týkajících se hodnocení seminární práce a písemné části zkoušky, přičemž odborná komise, která byla k tomuto účelu ustavena, shledala správným bodové hodnocení, jež žalobce obdržel od svých vyučujících. Komise uznala, že vyučující odpovídajícím způsobem vysvětlili své hodnocení v rámci vyjádření k výtkám žalobce ohledně bodového hodnocení, a potvrdila původní hodnocení seminární práce i písemného testu. Následně děkan i rektor ve svých rozhodnutích odborné závěry komise přejali. Pokud přitom odkázali na hodnocení komise jakožto nezávislého odborného orgánu, nebyli povinni v odůvodnění blíže reagovat na konkrétní argumentaci žalobce, který vedl odbornou polemiku o správnosti bodového hodnocení definice reliability v písemné části zkoušky či adekvátnosti hodnocení seminární práce „Adaptace Fear of Spiders Questionnaire do češtiny“. [10] Krajský soud zdůraznil, že žalobce v průběhu správního řízení či v řízení před soudem nepředložil žádné důkazní prostředky (vyjma svého osobního vyjádření), které by svědčily o nesprávnosti odborného hodnocení vyučujících a následně i odborné komise. Správní orgány zjistily skutkový stav věci dostatečně. Odborné závěry komise v souhrnu s uděleným bodovým ohodnocením, resp. s vyjádřením vyučujících k výtkám žalobce, poskytují odpovídající bodové ohodnocení znalostí žalobce a nevzbuzují žádné pochybnosti o případné zaujatosti vyučujících vůči žalobci. [11] Namítaná procesní pochybení neměla dle soudu vliv na zákonnost rozhodnutí. Ve vztahu k námitce podjatosti členů odborné tříčlenné komise soud uvedl, že správní orgán I. stupně (děkan) se dopustil vady řízení, pokud žalobce před vydáním svého rozhodnutí v rozporu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neseznámil se zápisem z jednání komise ze dne 28. 7. 2017, ze kterého by byla rovněž zjistitelná totožnost členů komise. Tato vada řízení však byla po vydání prvostupňového rozhodnutí zhojena tím, že zápis z jednání komise (obsahující jména jejích členů) byl žalobci na jeho žádost zaslán. Již v podaném odvolání tak žalobce mohl namítat konkrétní podjatost členů komise, což učinil. Uvedená vada řízení tak neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť rektor se námitkou podjatosti členů komise v napadeném rozhodnutí zabýval a vyhodnotil ji jako nepodloženou, tj. nedůvodnou. S takovým hodnocením se krajský soud ztotožnil, neboť žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by o podjatosti člena komise svědčily. Odborná komise byla složena ze dvou členů katedry psychologie, kteří nebyli vyučujícími předmětu PSY259, a z jednoho externího člena z Akademie věd. U Mgr. J., Ph.D. žalobce obecně zmiňoval, že mu tento vyučující emailem vyčítal jeho předchozí působení v televizních pořadech zaměřených na ezoteriku. Email od tohoto vyučujícího z 3. 5. 2015, o němž se žalobce zmiňoval, však ke své námitce podjatosti nepřiložil. Tvrzení žalobce tak nelze mít za prokázané. Ani obecná poznámka žalobce o tom, že dva z členů komise působí na katedře psychologie, která daný předmět vyučuje, a že se znají s vyučujícími předmětu, poměr těchto členů komise k věci podle soudu bez dalšího nezakládá. III. Důvody kasační stížnosti [12] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení, alternativně aby zrušil rovněž rozhodnutí žalované a vrátil věc jí k dalšímu řízení. [13] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že jsou napadená správní rozhodnutí přezkoumatelná. Rozhodnutí podle něj neobsahují žádné vlastní úvahy a posouzení věci, nýbrž pouze přejímají názory odborné komise, a na stěžovatelovy námitky nijak věcně nereagují. To podle stěžovatele není za situace, kdy je mj. zpochybňován právě postup této komise, možné. K tomuto odkazuje na rozhodnutí N