1 As 265/2019 — Nejvyšší správní soud

1 As 265/2019- 41 - text pokračování 1 As 265/2019 - 46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: HOMEDICA, s. r. o., se sídlem Velkomoravská 2352/12, Hodonín, zastoupena JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem se sídlem Milíčova 1670/12, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2017, č. j. MZDR 28694/2017-6/PRO, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 7. 2019, č. j. 31 A 314/2017  59, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 7. 2019, č. j. 31 A 314/2017  66, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odbor zdravotnictví (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 12. 4. 2017, č. j. JMK 52379/2017, sp. zn. SJMK 176974/2016/OZ/Ber (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byla žalobkyně ve společném řízení dle § 140 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zahájeném dne 15. 12. 2016 výrokem I. shledána vinnou ze spáchání sedmi správních deliktů, a to: a) správního deliktu podle § 117 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (o zdravotních službách), ve znění účinném do 30. 6. 2017, kterého se měla dopustit tím, že v období od 1. 4. 2012 do 31. 12. 2015 v rozporu s § 11 odst. 1 zákona o zdravotních službách nad rámec svého oprávnění poskytovala další zdravotnické služby, a sice v oboru plastická chirurgie; b) správního deliktu podle § 117 odst. 1 písm. p) zákona o zdravotních službách, kterého se měla dopustit tím, že nejméně od 1. 4. 2012 do 15. 12. 2016 neměl v rozporu s § 45 odst. 2 písm. b) zákona o zdravotních službách zpracovaný seznam cen poskytovaných zdravotních služeb nehrazených a částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění; c) správního deliktu podle § 117 odst. 2 písm. a) zákona o zdravotních službách, kterého se měla dopustit tím, že v období od 1. 4. 2013 do 8. 3. 2016 žalobce neměl v rozporu s § 47 odst. 1 písm. d) zákona o zdravotních službách zpracovaný traumatologický plán; d) správního deliktu podle § 117 odst. 3 písm. e) zákona o zdravotních službách, kterého se měla dopustit tím, že nejméně v období od 1. 1. 2013 do 2. 10. 2015 porušila povinnost stanovenou v § 53 zákona o zdravotních službách, a to vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci a nakládat s ní podle zákona; e) správního deliktu podle § 117 odst. 3 písm. h) zákona o zdravotních službách, kterého se měla dopustit tím, že nejméně v době od 1. 1. 2013 do 1. 12. 2016 měli lékaři Z. a K. umožněn přístup do elektronické zdravotnické dokumentace a lékař P. umožněn přístup do listinné zdravotnické dokumentace, ačkoliv nebyli v pracovněprávním vztahu k žalobci; f) správního deliktu podle § 36 odst. 1 písm. l) zákona č. 168/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o návykových látkách“), kterého se měla dopustit tím, že nejméně dne 20. 10. 2015 jí provedené uložení návykových látek v rozporu s § 10 odst. 4 zákona o návykových látkách nesplňovalo podmínku nepřenosnosti; g) správního deliktu podle § 36 odst. 2 písm. h) zákona o návykových látkách, kterého se měla dopustit tím, že nejméně v období od 19. 8. 2011 do 27. 11. 2015 v rozporu s § 32 odst. 1 zákona o návykových látkách nevedla evidenci návykových látek. [2] Za uvedené správní delikty žalobkyni správní orgán I. stupně dle § 117 odst. 4 písm. a) zákona o zdravotních službách a § 37 odst. 2 téhož zákona uložil souhrnnou pokutu ve výši 450.000 Kč a výrokem II. jí uložil povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1.000 Kč. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojila žalobkyně odvoláním, na základě kterého žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 8. 2017, č. j. MZDR 28694/2017-6/PRO dle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušil výrok I. e) prvostupňového rozhodnutí a správní řízení o tomto skutku zastavil a dále dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil výrok I. prvostupňového rozhodnutí co do výše souhrnné pokuty z částky 450.000 Kč na částku 400.000 Kč. Ve zbytku pak žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně správní žalobu. V té zejména zdůraznila, že délka probíhající kontroly nemůže být na újmu kontrolované osoby, přičemž v projednávané věci den zahájení kontroly nelze považovat za den, kdy se správní orgán o pochybení dozvěděl. Pro výše uvedené má žalobkyně za to, že v jejím případě došlo k zahájení řízení o přestupku po uplynutí prekluzivní lhůty. [4] Žalovaný naopak považuje za den, kdy se správní orgán dozví o pochybení až datum ukončení kontroly. Až tehdy správní orgán disponuje všemi informacemi potřebnými pro zjištění, zda kontrolovaná osoba pochybila – dopustila se správního deliktu na úseku zákona o zdravotních službách. [5] Krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [6] V souzené věci dospěl krajský soud k závěru, že pro běh jednoleté subjektivní prekluzivní lhůty stanovené v § 118 odst. 3 zákona o zdravotnických službách není rozhodné, kdy byl delikt páchán a ukončen (spáchán), nýbrž kdy se správní orgán o páchání deliktu dozvěděl, a to i v případě, že se o něm dozvěděl v průběhu jeho páchání (tj. bylo-li deliktní jednání ukončeno později). Vyšel přitom z řady rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. [7] Krajský soud následně k jednotlivým porušením zákona zkoumal okamžik, v němž se správní orgán I. stupně o správním deliktu dle § 118 odst. 3 zákona o zdravotních službách dozvěděl. [8] K uplynutí jednoleté subjektivní prekluzivní lhůty pro zahájení správního řízení o správním deliktu došlo u správních deliktů uvedených ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod písm. b), c), d). [9] Informace o možném porušení zákona o zdravotních službách se, co se týče deliktu b), do sféry správního orgánu I. stupně dostala dne 2. 10. 2015, kdy sama žalobkyně správnímu orgánu I. stupně sdělila, že nemá zpracovaný seznam cen poskytovaných zdravotních služeb nehrazených či částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a uvedla, že každý pacient je o ceně informován individuálně. [10] V případě deliktu c) se informace o možném porušení zákona o zdravotních službách dostala do sféry správního orgánu prvního stupně dne 20. 10. 2015, kdy mu bylo žalobkyní sděleno, že nemá zpracovaný traumatologický plán. [11] V případě deliktu d) získal správní orgán I. stupně první indicii o tom, že by žalobkyní mohla být porušována povinnost stanovená v § 53 zákona o zdravotních službách, a to povinnost vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci a nakládat s ní podle zákona, již dne 19. 5. 2015, kdy mu bylo žalobkyní předloženo prvních 24 vzorků zdravotnické dokumentace, z jejichž posouzení došlo k rozhodnutí o pokračování v kontrole. I kdyby však z tohoto vzorku nebyly zjistitelné všechny nedostatky zdravotnické dokumentace, které byly následně žalobkyni vytknuty, správní orgán I. stupně získal dne 2. 10. 2015 ke zdravotnické dokumentaci další údaje, dne 20. 10. 2015 dokonce obdržel elektronickou zdravotnickou dokumentaci, kterou žalobkyně doplnila ještě dne 27. 11. 2015. Nejpozději tento den musel mít správní orgán I. stupně dostatečné podklady pro zjištění všech nedostatků předložené zdravotnické dokumentace (ostatně sám správní orgán I. stupně ve výroku svého rozhodnutí vymezuje deliktní jednání jako ukončené dne 2. 10. 2015). [12] Správní řízení o těchto deliktech bylo správním orgánem I. stupně zahájeno dne 15. 12. 2016, tedy po zániku odpovědnosti žalobkyně za tyto správní delikty, neboť správní orgán I. stupně řízení o nich nezahájil do jednoho roku ode dne, kdy se o nich dozvěděl dle § 118 odst. 3 zákona o zdravotních službách. [13] V případě správních deliktů uvedených ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí pod písm. a) a f) krajský soud uvedl, že nemohl přistoupit k přezkoumání toho, zda k zahájení řízení došlo před uplynutím subjektivní prekluzivní lhůty, či nikoliv, neboť správní spis neposkytuje dostatečný podklad pro vyhodnocení této otázky. Ačkoliv zákon výslovně nevyžaduje, aby se správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně zabýval během prekluzivní lhůty, správní spis vždy musí obsahovat dostatečné podklady pro určení okamžiku počátku běhu této lhůty (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2012, č. j. 7 As 129/2011-69, a ze dne 18. 10. 2012, č. j. 7 As 57/2012-29). [14] Co se týče deliktu ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí v písm. a), k tomu správní orgány uvedly, že ze znění webových stránek žalobkyně zjistily, že ta