10 As 100/2020 — Nejvyšší správní soud

10 As 100/2020- 35 - text 10 As 100/2020 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Barrandov Televizní Studio a.s., se sídlem Kříženeckého náměstí 322, Praha 5, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 8. 2019, čj. RRTV/10634/2019-rud, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2020, čj. 17 A 4/2019-42, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 13. 8. 2019 uznala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (žalovaná) žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „zákon o vysílání“). Žalobkyně se přestupku dopustila tím, že dne 12. 9. 2018 od 21:25 hodin odvysílala na programu Televize Barrandov pořad Kauzy Jaromíra Soukupa, ve kterém prezentovala pouze jeden vyhraněný pohled na problematiku působení nadnárodních společností v ČR a na státní investiční a dotační politiku. Tím žalobkyně porušila povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů ve smyslu § 31 odst. 2 zákona o vysílání. Za přestupek uložila pokutu ve výši 400 000 Kč a povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení. [2] Žalovaná konstatovala, že Kauzy Jaromíra Soukupa jsou politicko-publicistický pořad, který uvádí a moderuje sám generální ředitel žalobkyně. Ve sporném vydání pořadu se moderátor věnoval problematice působení nadnárodních společností v ČR a dotační a investiční politice. V průběhu pořadu moderátor prezentoval data vztahující se zejména ke společnosti ŠKODA AUTO a. s., např. „za stejné období dostala Škodovka z našich daní 4,6 miliardy“ nebo „Loni slíbila vláda na silnice a další věci pro Škodovku u jejího dalšího závodu v Kvasinách 5,6 miliardy korun“. Podobných výroků se dopustil moderátor několikrát. V pořadu nebyl v žádném případě uveden zdroj dat. Žalovaná dovodila, že moderátor prezentuje pouze jeden vyhraněný pohled na uvedenou problematiku. Představuje jasný, předem stanovený postoj a nabízí pouze jednostranné interpretace zveřejněných informací. Není totiž jasné, z jakého zdroje pochází předkládané informace. Žalobkyně ani neposkytla prostor protistraně k vyjádření. V tomto důsledku tak divák, který zhlédl pořad, nebyl schopen si na referované téma svobodně utvořit vlastní názor. Tím žalobkyně porušila povinnost zachovat v politicko-publicistických pořadech objektivitu a vyváženost informací. [3] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalované bránila žalobou. Městský soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Městský soud dovodil, že výrok rozhodnutí žalované je dostatečně určitý a má základ v odůvodnění. Žalované však vytkl, že se výslovně odmítla zabývat přesností předkládaných informací. Bylo úkolem žalované zjistit, zda skutková tvrzení, která v pořadu zazněla, nebyla zjevně lživá, překroucená, prezentovaná v zavádějícím kontextu, nedostatečně oddělená od hodnotících soudů, případně nedostatečně podepřená odkazy na zdroje. Bez zjištění, zda byly předkládané informace přesné, nemohla žalovaná posoudit, jestli žalobkyně porušila svou povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace. Dle městského soudu musela žalovaná zkoumat pravdivost prezentovaných informací, kontext, v němž jsou informace prezentovány, a jejich výběr. Současně městský soud upozornil na nedostatky v odůvodnění výše pokuty. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti [4] Rozsudek městského soudu napadla žalovaná (stěžovatelka) kasační stížností z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatelka namítá, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku týkající se zkoumání přesnosti (pravdivosti) tvrzených výroků. Dle stěžovatelky porušení objektivity a vyváženosti televizního vysílání v rozhodovaném případě spočívalo v prezentování jednostranně podaných informací, aniž dotčené subjekty dostaly prostor pro vyjádření. Stěžovatelka odmítá, že bylo její povinností ověřovat pravdivost všech tvrzení a stavět se do pozice jakéhosi „arbitra pravdy“. Úkolem stěžovatelky je dozor nad dodržováním všech standardů objektivního a vyváženého informování, které zahrnují nepředpojatý přístup, korektní zacházení s fakty, uvádění zdrojů informací a poskytnutí prostoru pro vyjádření kritizované protistraně. Až pak je na divákovi, aby si sám svobodně utvořil názor, kde je pravda. Stěžovatelka navrhla zrušení rozsudku městského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. [5] Žalobkyně se k věci nevyjádřila. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [6] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 dst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu. [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] Ve věci je sporné řešení otázky, zda je povinností stěžovatelky v řízení o přestupku provozovatele televizního vysílání brát na zřetel přesnost (pravdivost) informací poskytovaných provozovatelem vysílání. Soud se zabývá též výkladem požadavků objektivity a vyváženosti informování v nynější kauze (III.B.). Předtím však soud musí zvážit též otázku přezkoumatelnosti a dostatečné určitosti odůvodnění stěžovatelčina rozhodnutí (III.A.). III.A. Výrok o přestupku není dostatečný a není ani srozumitelně odůvodněn [9] Žalobkyně v žalobě namítala jednak nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost výroku rozhodnutí stěžovatelky, jednak její nesprávné právní závěry. Městský soud předně shledal, že výrok je dostatečně určitý a má dostatečný základ v odůvodnění (body 24 až 48 napadeného rozsudku). Jakkoliv tuto část rozsudku stěžovatelka pochopitelně nenapadá, NSS nemůže tuto otázku pominout. NSS totiž nemůže při přezkumu správnosti právního názoru městského soudu přehlédnout, že soud přezkoumal jako srozumitelné ty pasáže rozhodnutí, které jsou ve skutečnosti nedostatečně určité a dílem i vzájemně rozporné. Jinak řečeno, NSS nemůže zkoumat správnost závěrů v jednotlivých pasážích rozhodnutí správního orgánu a přitom „zavřít oči“ nad tím, že tyto pasáže jsou vnitřně rozporné a nedostatečně určité. [10] Stěžovatelka ve výroku rozhodnutí vymezila přestupek žalobkyně takto: „Obviněná společnost, provozovatel televizního vysílání, Barrandov Televizní Studio a. s. […] se uznává vinnou ze spáchání přestupku dle ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., kterého se dopustila tím, že dne 12. září 2018 od 21:25 hodin odvysílala na programu Televize Barrandov pořad Kauzy Jaromíra Soukupa. Provozovatel v předmětném vydání pořadu prezentoval pouze jeden vyhraněný pohled na problematiku působení nadnárodních společností v České republice a na státní investiční a dotační politiku. Pořad představoval jasný, předem stanovený postoj a nabídl pouze jednostranné interpretace zveřejněných informací, které se týkaly závažných politických otázek souvisejících s distribucí veřejných prostředků. Provozovatel se tak dopustil porušení povinnosti poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů.“ [11] Městský soud předně dovodil, že výrok rozhodnutí o přestupku je dostatečně určitý. Již tato teze není správná. [12] Podle § 93 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, se kromě náležitostí podle správního řádu uvede mj. též popis skutku s označením místa, času a způsobu jeho spáchání [písm. a)] a právní kvalifikace skutku [písm. b)]. [13] Smyslem právních požadavků na výrok rozhodnutí o přestupku je specifikovat přestupek tak, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným. V rozhodnutí trestního charakteru, kterým je i rozhodnutí o přestupku, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je přestupce postižen. To lze zaručit jen konkretizací údajů obsahující popis skutku, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Taková míra podrobnosti je nezbytná pro vyloučení dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté a rovněž pro zajištění řádného práva na obhajobu. Vydané rozhodnutí musí již ve výroku jednoznačně určit, čeho se pachatel dopustil a v čem jím spáchaný delikt spočívá. V žádném případě nepostačí, jsou-li podstatné náležitosti výroku uvedeny až v odůvodnění rozhodnutí (usnesení rozšířeného senátu ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006-73, č. 1546/2008 Sb. NSS, AQUA SERVIS, shodně usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 10. 2017, čj. 4 As 165/2016-46 č. 3656/2018 Sb. NSS, bod 16). [14] V nynějším případě výrok obsahuje čas spáchání přestupku (tedy čas odvysílání sporného dílu pořadu), název pořadu a provozova